Mandalorian - 2. série

Mandalorian (Pedro Pascal) byl pově­řen aby Dítě vrá­til k jeho lidem- Jediům. Mandalorian se tak s Dítětem vydá­vá na ces­tu napříč gala­xii, při kte­rém se setká se sta­rý­mi i nový­mi spo­jen­ci a záro­veň se bude muset popa­so­vat s mno­ha pře­káž­ka­mi včet­ně samot­né­ho Impéria, kte­ré po Dítěti pořád pát­rá...

Star Wars pro mě zna­me­na­jí oprav­du hod­ně. Společně s Harrym Potterem, Pánem prs­te­nů, původ­ním Spider-Manem Sama Raimiho nebo Piráty z Karibiku mi tyhle sním­ky uká­za­li, že lid­ská kre­a­ti­vi­ta nezná mezí a film tak může před­sta­vit fik­tiv­ní svě­ty, kte­ré jsou napros­to feno­me­nál­ně vymyš­le­né a jeho hrdi­no­vé záro­veň můžou zaží­vat zážit­ky o kte­rých se nám může pou­ze zdát. Star Wars George Lucase jsou v tomhle ohle­du dost mož­ná pro mě osob­ně nej­zá­sad­něj­ší, pro­to­že bys­te těž­ce jin­de hle­da­li svět, kte­rý má pro­mýš­le­ný svůj svět tak doko­na­le, že obsa­hu­je stov­ky ras, stov­ky pla­net a má též roz­pra­co­va­né pří­běhy pro nej­růz­něj­ší ved­lej­ší charaktery(jediný svět, kte­rý v tom­to může kon­ku­ro­vat je jenom Svět Středozemě J. R. R. Tolkiena). Když Disney kou­pil Star Wars za 4 mili­ar­dy dola­rů tak jsem pís­kal nad­še­ním, pro­to­že šan­ce, že někdy uvi­dím nové Star Wars na vel­kém plát­ně pros­tě ješ­tě v roce 2012 neby­li kdo­ví­jak vyso­ké a sám George Lucas dlou­hou dobu jakou­ko­liv tou­to vari­an­tu zavr­ho­val. Osobně mám fil­my z Disney éry ohrom­ně rád, brá­ním je kde můžu a nehod­lám s tím pře­stat dokud lidé nepře­sta­nou pro­hla­šo­vat nové fil­my za jas­ný odpad. Přece jen jsem se ale bál, když jsem zjis­til, že by se Star Wars měli dočkat hra­né­ho seri­á­lu na stre­a­mo­va­cí plat­for­mě Disney+. Osobně jsem neměl pro­blém s exis­ten­cí ani­mo­va­ných seri­á­lů Star Wars: Klonové vál­ky a Star Wars: Povstalci a dokon­ce jsem si tyto seri­á­ly hod­ně užil (Clone Wars je od dru­hé půl­ky 2. série čirá lahůd­ka), ovšem hra­né­ho seri­á­lu ze Světa Star Wars jsem se bál. A jak se před rokem uká­za­lo tak jsem se bál zby­teč­ně. 1. série Mandaloriana totiž byla feno­me­nál­ní a doká­za­la, že Star Wars na malé obra­zov­ce auto­ma­tic­ky nezna­me­na­jí spros­té slo­vo. 1. série Mandaloriana měla vylo­že­ně esen­ci toho vše­ho co dělá Star Wars Star Wars a pama­tu­ju si jak moc mě čeká­ní na 2. sérii bole­lo. A neje­nom, že nemůžu po kon­ci celé 2. série říct, že jsem byl zkla­ma­ný..... ale 2 série na těs­no 1. sérii pře­ko­ná­vá!

Základní klad­ný fak­tor zůstává- Seriál děla­jí tvůr­ci, kte­ří mají rádi Star Wars a vědí co Star Wars dělá tím co je. I v 2. sérii se daří dáv­ko­vat fanouškům toho­hle úžas­né­ho svě­ta to co chtě­jí a při­tom pořád nepla­tí, že je to fan ser­vi­ce tla­če­ný na sílu. Prostě jen pla­tí, že showrun­ner Jon Favreau a spo­lu­pra­cov­ní­ci kolem něj vědí co děla­jí, pra­cu­jí s pokra­čo­vá­ním Mandalorianovy pou­tě ele­gant­ně a pře­de­vším ješ­tě emo­ci­o­nál­ně sil­ně­ji budu­jí vztah otce se synem. Z Mandaloriana a Dítěte se defi­ni­tiv­ně stá­va­jí par­ťá­ci, kte­ří se navzá­jem mají rádi a Mando začí­ná čím dál tím více chá­pat, že pokud se mu něja­ké­ho toho Jedie poda­ří najít, bude to zna­me­nat, že při­jde o tu malou zele­nou potvůr­ku na kte­rou si zvy­kl a zami­lo­val si jí. Pořád zde pla­tí, že Pedro Pascal je pro tuhle roli výbor­ná vol­ba, pro­to­že díky fak­tu, že si Mando nadá­le vět­ši­nu času nechá­vá hel­mu na sobě musí před­sta­vi­tel této role vsa­dit čis­tě na řeč těla a hla­so­vý výkon. To Pascal zvlá­dá a díky tomu pozná­te, když má Mando strach, když má vztek nebo když bre­čí. Klasické mudro­vá­ní nad tím, že tuhle roli mohl hrát kdo­ko­liv je tak tro­chu hloupé, pro­to­že jde o těž­ší úlo­hu než se může zdát. A prá­vě Pascal z Dina Djarina udě­lal něco víc než cho­dí­cí­ho rytí­ře. Pořád o něm neví­me tolik (to si tvůr­ci nechá­va­jí pro 3. sérii), pro­ta­go­nis­ta seri­á­lu se zde ale čím dál tím více roz­ví­jí a během hle­dá­ní po Jediích dojde na i na řeše­ní toho co je vlast­ně ide­ál­ní před­sta­va Mandaloriana a zda je oprav­du nut­né mít tu hel­mu celou dobu na sobě.

2. série je jako celek sevře­něj­ší a celá dohro­ma­dy půso­bí ješ­tě více filmověji- Konce jed­not­li­vých epi­zod na tu násle­du­jí­cí nava­zu­jí­cí výraz­ně­ji než tomu bylo u 1. série a pře­de­vším to celé i díky vyš­ší­mu roz­počtu vypa­dá náklad­ně­ji. 2. série Mandaloriana tak půso­bí sku­teč­ně jako bloc­kbus­ter, kte­rý by se neztra­til ani v kla­sic­ké let­ní sezó­ně v kině. Tvůrci Mandaloriana neto­čí Občana Kanea a uvě­do­mu­jí si to. Mají pře­de­vším nato­čit seri­ál, kte­rý má mít esen­ci Star Wars, náboj Star Wars a buněč­nou stav­bu Star Wars. Daří se jim to a pře­de­vším se pořád daří při­jít s nový­mi nápa­dy, kte­ré chví­le­mi navíc těží z boha­té­ho svě­ta legend, kte­ré před odkou­pe­ním Star Wars stu­di­em Disney byli káno­nic­ké. Právě tohle čer­pá­ní z legend uka­zu­je, že kre­a­ti­vi­ta ješ­tě ve Star Wars mrt­vá není a tohle čer­pá­ní je vlast­ně sku­teč­ně ele­gant­ní řeše­ní.

U 2. série se vystří­da­lo cel­kem 7 režisérů- Jon Favreau (Chapter 9), Peyton Reed (Chapter 10, 16), Bryce Dallas Howard (Chapter 11), Carl Weathers (Chapter 12), Dave Filoni (Chapter 13), Robert Rodriguez (Chapter 14) a Rick Famuyiwa (Chapter 15). Někteří z nich ( Howard, Filoni, Famuyiwa) už zku­še­nost s natá­če­ním epi­zod Mandaloriana mají, dru­zí (Reed, Rodriguez) niko­liv. Přesto ale stej­ně jako u 1. série pla­tí, že si kaž­dý tvůr­ce zane­chá ve své epi­zo­dě kaž­dý styl a neje­de se tak pořád ve vylo­že­ně stej­ných vodách. Jon Favreau napří­klad nato­čil úvod­ní díl 2. série, kde se závě­reč­ná akč­ní sek­ven­ce ode­hrá­vá v roz­mě­rech 22×16 m a je sku­teč­ně vystři­že­ná jako z IMAXU, Favreau zde tak doká­že před­vést vel­ko­le­pé sek­ven­ce se kte­rý­mi má už něja­ké té zku­še­nos­ti. Rodriguez zase do Chapter 14 zvlá­dl zapo­jit někte­ré své kla­sic­ky šíle­né kre­a­tiv­ní nápa­dy (pře­de­vším bru­tál­ní úmr­tí) a něco mi říká, že kdy­by ochran­nou ruku nedr­žel Disney, Rodriguez by mohl v poho­dě nato­čit R-kové Star Wars, kte­ré by se mu ale moh­li roz­pad­nout pod ruka­ma stej­ně jako tako­vý Mačeta. Takový Peyton Reed zase zvlá­dl do Chapter 10 pro­sa­dit více humo­ru a je pře­kva­pi­vé, že finá­le doká­že nato­čit sku­teč­ně vel­ko­le­pě a epic­ky. Prostě co díl, to pev­ná fil­mař­ská ruka a tak to má být.

Tenhle seri­ál jinak dělá dob­ře ješ­tě jed­nu zásad­ní věc- Na prv­ní pohled zce­la nepo­třeb­né a zby­teč­né posta­vy vra­cí do popře­dí a pro­kres­lu­je je. Nenáviděli jste Mayfelda z Chapter 7? Zde se vrá­tí a vylo­že­ně si ho zami­lu­je­te. Chtěli jste více pro­kres­lit Caru Dune? Tady to máte. Bylo vám líto Mythrola? Neklesejte na mys­li. Zároveň 2. série Mandaloriana před­sta­ví posta­vy nové, kte­ré jsou nesku­teč­ně super a bude­te dou­fat, že je nevi­dí­te naposledy- Hned v Chapter 9 je to napří­klad Timothy Olyphant jako nesku­teč­ně cool Cobb Vanth, v Chapter 14 Rosario Dawson jako Ahsoka Tano (kte­rá si svůj spin-off po svém hra­ném debu­tu defi­ni­tiv­ně zaslou­ží) a pak je tu samo sebou Boba Fett, kte­rý se po 37 letech od Návratu Jediho vra­cí v plné for­mě a doka­zu­je, že pověst nej­vět­ší­ho zabi­já­ka gala­xie nemá pro sran­du krá­lí­kům. Staré posta­vy se tu pros­tě pro­kres­lu­jí, nové ide­ál­ně před­sta­vu­jí a záro­veň se to celé poma­lu uvá­dí do šir­ší­ho kon­tex­tu his­to­rie svě­ta Star Wars.

Díky obrov­ským pro­ducti­on valu­es ten seri­ál vypa­dá pros­tě narám­ně. Kameramani Matthew Jensen, Barry Idoine a David Klein jsou zod­po­věd­ní za mno­ho krás­ných zábě­rů, kte­ré už tak vizu­ál­ně krás­nou 1. sérii str­ka­jí do kapsy. Skladatel Ludwig Göransson se též vrá­til a vytvo­řil zce­la nové paměti­hod­né melo­die (Death Troopers!). I sty­lem line­ár­ní­ho vyprá­vě­ní 2. série sku­teč­ně půso­bí více fil­mo­vě a pře­de­vším doká­že sku­teč­ně pře­kva­po­vat na běží­cím páse.

S akcí tu pomá­hal Sam Hargrave, kaska­dér a reži­sér akč­ňá­ku Vyproštění. 2. série tak má více pro­maka­nou cho­re­o­gra­fii akč­ních scén a cel­ko­vě je po akč­ní strán­ce mno­hem láka­věj­ší. A dojde tu i na šer­míř­ské sou­bo­je, při­čemž jejich cho­re­o­gra­fie je záživ­ná a v tako­vé Chapter 13 se vylo­že­ně bra­vur­ně budu­je napě­tí. Zároveň se celá série navíc vydá někte­rý­mi neče­ka­ný­mi smě­ry a dá se říct jediné- To co při­jde nemů­že čekat vůbec nikdo!

Giancarlo Esposito si svým cha­rizma­tem jako Moff Gideon opět kra­de vět­ši­nu momen­tů pro sebe a ve finá­le se navíc uká­že, že to celé budo­vá­ní sku­teč­ně někam spě­lo. Opravdu se poma­lu ale jis­tě budo­val ten dojem­ný vztah, kte­rý nám v této sezó­ně nadě­lí jed­nu smut­nou teč­ku. Je to dojem­né a záro­veň vskut­ku neče­ka­né. Seriál se mož­ná na prv­ní pohled může točit v kru­hu, jenomže ve sku­teč­nos­ti tomu tak není. Stejně jako v kla­sic­kých Star Wars fil­mech se ces­tu­je z mís­ta na mís­to za něja­kým úče­lem, postří­lí se při­tom mno­ho nepřá­tel a vše má poté své násled­ky. 2. série celý pří­běh neče­ka­ně chytře uvá­že a záro­veň nechá poo­tevře­ná vrát­ka pro nový směr. Bude zají­ma­vé sle­do­vat jakým smě­rem přes­ně se 3. série Mandaloriana vydá a jak na tom budou i nad­chá­ze­jí­cí seri­á­lo­vé spin-offy jako Ahsoka nebo The Book of Boba Fett. Jenomže pořád pla­tí, že tyto seri­á­ly děla­jí lidi, kte­ří mají Star Wars rádi a rozu­mí jim. Star Wars tak díky ním nejsou mrt­vé a díky těm­to seri­á­lům aktu­ál­ně žijí. I díky fak­tu, že se tyto seri­á­ly (mini­mál­ně zatím co se týče Mandaloriana) vyrov­na­jí fil­mům tu Lucasfilmu zatím ros­te kva­lit­ní pšen­ka. Tak to chce aktu­ál­ně jen dou­fat, že se nekles­ne na mys­li a i dal­ší série Mandaloriana (+ dal­ší seri­á­ly) budou stát za to. O tom se ostat­ně pře­svěd­čí­me už příští Vánoce..

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

---

Photo © Disney+

---

---