Měj mě rád/a - kniha

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Vše začí­ná jed­no­ho páteč­ní­ho veče­ra roku 1902. V Berlíně, v jed­nom z bytů se nachá­zí služ­ka, kte­ré říka­jí Hilda, i když se tak vlast­ně nejme­nu­je, ale pro ně je pros­tě Hilda. V bytě čeka­jí návště­vu a Hilda musí jít postup­ně něko­li­krát otví­rat. Poté, co všem done­se kávu, chce ode­jít - musí být totiž včas restau­ra­ci. Ovšem při odva­zo­vá­ní zástě­ry se jí udě­lá tak zle, že kdy­by byla mlad­ší, tak si mys­lí, že je těhot­ná - naštěs­tí už se tak sta­lo a cho­vat už nebu­de. Najednou sly­ší hla­sy mužů v míst­nos­ti a vyplý­vá jí z toho, že se jed­ná o židov­ské děti, kte­ré budou svým způ­so­bem násil­ně brát z jejich původ­ních rodin a impor­to­vat je na taj­ný způ­sob do němec­kých rodin.

O rok poz­dě­ji v sobo­tu jde sleč­na Božena na dvůr stat­ku - před něko­li­ka dny totiž při­je­la z pen­zi­o­ná­tu ve Švýcarsku. Jsou před ní posled­ní prázd­ni­ny - bude se vdá­vat. Bude si brát dok­to­ra Karla Čížka. Svatební ozná­me­ní necha­li rodi­če natisk­nout i do novin. Božena nená­pad­ně nad­nes­la před mamin­kou, jest­li by se svat­ba nemoh­la odlo­žit. Bohužel to nešlo - Karel totiž odjíž­děl do Tuzly a Božena jako jeho žena ho bude násle­do­vat. Nejenom mamin­ka, ale i babič­ka jí tro­chu vyčí­ta­ly její postoj.

V úte­rý roku 1917 sla­bi­ku­je malá Lina von Osten doma dopis, kte­rý byl poslán její­mu otci. Přestože jí bylo tepr­ve šest let, otec se vel­mi hně­val, že ješ­tě neu­mí pořád­ně číst. Nakonec to nevy­dr­žel a poslal ji za mamin­kou do kuchy­ně. Otec byl ner­vóz­ní, pro­to­že oče­ká­val mimo jiné povo­lá­va­cí roz­kaz. Dopis, kte­rý čet­la Lina mu poslal Otto Manninen. Nechtěl se dopi­sem moc zabý­vat a šel za ženou a dce­rou. Lina si hrá­la u roz­to­pe­ných kamen, zatím­co mamin­ka chys­ta­la veče­ři. Lina si hrá­la s polín­ky - chtě­la si posta­vit dome­ček a poslou­ži­la ji k tomu i roze­vře­ná kni­ha. To otec netr­pěl - s kni­ha­mi se tak­to nena­chá­zí.

Tereza Masopustová se jed­no­ho dne vyda­la k paní Elingové na zákla­dě dopi­su, kte­rý jí posla­la. Paní Elingová však žád­ný nedo­sta­la a upřím­ně se zdě­si­la, když měla Terezu pře­de dveř­mi. Nešlo o to, že by ji snad nera­da vidě­la, ale byla vál­ka a vlast­ní dce­ru Johanku dala k pří­buz­ným na ven­kov, aby se jí nic nesta­lo a nyní tu měla Terezu. Tak ji tam tedy necha­la. Tereza jed­no­ho veče­ra ote­vře­la, když někdo zvo­nil - byl to voják, kte­rý hle­dal sestře­ni­ci. Byl z Balkánu a Tereza se mu oka­mži­tě zalí­bi­la. Pozval ji na pro­cház­ku a za pár týd­nů se Tereza zača­la kula­tit - byla těhot­ná.

Voják jmé­nem Dragan odjel a neměl ani poně­tí, že Tereza nosí jeho dítě. Nakonec se pod tíhou okol­nos­tí vyda­la Dragana hle­dat a našla dům, kde žil se svou mat­kou. Ani ona netu­ši­la o Tereze a budou­cím vnou­če­ti. Když Tereza při­šla, byla k ní vel­mi odmě­ře­ná. Dokonce jí zabouch­la brá­nu před nosem, nicmé­ně když se Dragan dozvě­děl, že tam byla a navíc je v požeh­na­ném sta­vu, tak chys­ta­li svat­bu, a to pro­ti důraz­né nevo­li jeho mat­ky. Ta to pova­žo­va­la za nesmír­nou ostu­du, že ani cuk­ro­ví na svat­bu nechtě­la. Dragan i přes to všech­no nebyl zrov­na rád, že má dítě a ženu.

Kniha je parád­ně napsa­ná. Od této autor­ky jsem čet­la už něko­lik knih a všech­ny se mi líbi­ly a u téhle je to úpl­ně stej­né. Příběhem pro­stu­pu­je dost vel­ké množ­ství postav, z nichž se někte­ré pro­lí­na­jí. Rozhodně dopo­ru­ču­ju k zakou­pe­ní a čte­ní všem. Má 376 stran.

Knihu věno­va­lo nakla­da­tel­ství Hejkal.

• Autor: Markéta Hejkalová
• Žánr: belet­rie
• Nakladatelství: Hejkal
• Datum vydá­ní:09. 2017