Je s podivem o kolika událostech nemá Evropan (a jistě nejen on) povědomí. O tom, že generál Pinochet provedl převrat ví snad každý. Že se jednalo o Chile roku 1973 tuší možná ještě většina z nás. Obrázek toho, co s v zemi po tomto převratu odehrávalo, má asi málokdo. Snadným (?) vodítkem k tomuto náhledu na problematiku chilského převratu může být právě film Missing francouzského režiséra řeckého původu Costa-Gavrase, který o těchto událostech pojednává. Respektive vypráví příběh na pozadí těchto událostí. Snímek byl natočen podle knihy Thomase Hausera, ovšem jedná se o skutečný příběh. Tento fakt vám během některých scén nepříjemně vytane na mysli a člověk tak má opět možnost si uvědomit, že nejhrůznější příběhy bývají inspirovány životem. Místo konání: Chile (i když se to nepřizná) Snímek nás uvádí do Chile roku 1973 (byť to není v celém filmu zmíněno), přesněji do 11. 9. 1973 (i Chile má své jedenácté září!). V tento den došlo k již zmíněnému převratu. Pokud byste hledali ve filmu jméno chilského diktátora stojícího za převratem, nenašli byste jej. Zajímavé je ovšem sledovat, kolikrát se ve snímku objeví podstatné jméno Amerika a jeho nejrůznější podoby (Američan, americký, americká, atd.). Na samém počátku se setkáváme v Charliem Hormanem (John Shea, známý mimo jiné jako Lex Luthor z jedné ze seriálových verzí Supermana) a jeho ženou Beth. Převrat je zastihne v zemi, odkud již není cesty ven. Postupně se začíná obraz po obraze utvářet nelítostná mozaika zvěrstev páchaných téměř z rozmaru, brutality milicionářů, lhostejnosti vrchnosti k životu obyvatel (a tím výčet zdaleka nekončí). Proto ve chvíli, kdy se divák dozvídá o zmizení Charlieho Hormana, nemůže být příliš překvapen. Na scénu přichází nezapomenutelná figurka Charlieho otce Eda Hormana, ztvárněná vynikajícím Jackem Lemmonem, který po synovi společně se svou snachou pátrá. Pokud máte Jacka Lemmona zafixovaného v komediální rovině jakou předvádí např. ve filmu Někdo to rád horké, budete velmi překvapeni. Jeho výkon je v této roli skutečně strhující a rozhodně se u něj moc smát nebudete. Obzvláště ve scéně s americkým konzulem, kdy pochopíte, že otcovská láska umí být i ve své tvrdosti dojemná, budete u konce s dechem.
Amerika a její úloha Když už jsem narazili na téma Američanů, nejde se nezmínit o důležitém aspektu filmu. Snímek Missing neposkytne divákovi odpovědi na otázky, které se během jeho shlédnutí nutně musí objevit. Jedná se především o otázku účasti Američanů na zářijovém převratu. Můžeme se pouze dohadovat, ovšem je jasné, že sympatie na straně USA asi příliš velké nebudou. Předně se nebudete moci zbavit dojmu, že Američané jsou ti nejslizštější a nejprolhanější tvorové na světě (tedy alespoň ti, co zastávají významné funkce v politickém životě, armádě apod.). A tenhle nevábný dojem vám zůstane v hlavě ještě dlouho po skončení snímku. Ostatně jako spousta jiných vjemů a dojmů. Některé věci se vám prostě vryjí pod kůži. Příkladem může být výrok armádního důstojníka Towera, který praví: Kdo si hraje s ohněm, ten se spálí. A pozornému divákovi neujde, že onen oheň, může zahubit všechny, kdo se zprotiví vůli revolucionářů. Že by možná dobová paralela studené války?
Nicméně, jak film nakonec dopadne neprozradím. Vyústění příběhu je natolik emocionální a upřímné, že by byla škoda jej zde odtajnit. Každopádně vřele doporučuji všem, které zajímají osoby lidí a zajímavé kapitoly z historie světa.
Závěrem
Na závěr bych pouze chtěla podotknout, že tento film obdržel Oscara za scénář a Zlato palmu na festivalu v Cannes.
