Motocyklové deníky

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Dnes máte mož­nost v rám­ci pro­fi­lu mexic­ké hvězdy Gaela Garcíi Bernala v kině Světozor exklu­ziv­ně skouk­nout film o mlá­dí Ernesta „Che“ Guevary, ješ­tě než s Fidelem zača­li psát ději­ny kubán­ské revo­lu­ce. Nečekejte však dus­nou poli­tic­kou rekon­struk­ci, spíš hez­ký road-movie o dospí­vá­ní, pozná­vá­ní svě­ta a sebe samé­ho. Tohle pove­de­né dílo je totiž hlav­ně o jed­né ces­tě, kte­rá to všech­no pro Guevaru odstar­to­va­la, při­tom je ale pří­bě­hem uni­ver­zál­ním, odvy­prá­vě­ným s obdi­vu­hod­nou leh­kos­tí.

Ernesto Guevara (Bernal), kte­ré­mu ješ­tě nikdo nepře­zdí­va Che, nýbrž „Fuser“ pro dýcha­cí obtí­že způ­so­be­né ast­ma­tem, pře­ru­šu­je stu­dia medi­cí­ny, aby se s kama­rá­dem vydal na ces­tu Jižní Amerikou. Na sta­řič­ké, vybuchu­jí­cí motor­ce se se sym­pa­tic­kou nai­vi­tou pouš­tě­jí na ces­tu. Děj se strikt­ně odví­jí v inten­cích auten­tic­kých Guevarových zázna­mů z puto­vá­ní. Synopse je při­tom abso­lut­né kla­sic­ká – dva mla­dí­ci pozná­va­jí svůj rod­ný kon­ti­nent, pře­ko­ná­va­jí pře­káž­ky, stá­va­jí se jim komic­ké i váž­něj­ší pří­ho­dy, až dopu­tu­jí do cíle a roz­lou­čí se, pozmě­ně­ní a moud­řej­ší. I v této jed­no­du­chos­ti spo­čí­va kouz­lo fil­mu – a také v osl­ni­vých exte­ri­é­rech jiho­a­me­ric­ké pří­ro­dy a skvě­lé hud­bě.

V kaž­dém slo­ga­nu k fil­mu je sklo­ňo­vá­no jmé­no Che Guevary – pro­to mi na prv­ní pohled při­šlo para­dox­ní, že čas­to zapo­mí­nám, že ten milý, chyt­rý medik s krás­nou tvá­řič­kou G.G.Bernala se sta­ne slav­ným revo­lu­ci­o­ná­řem. Dialogy ve fil­mu jsou totiž pří­jem­ně vtip­né, půso­bí rea­lis­tic­ky, stej­ně jako všech­ny situ­a­ce, do kte­rých se hrdi­no­vé dostá­va­jí. Chudý pár putu­jí­cí za pra­cí i tábor pro posti­že­né leprou také nepů­so­bí ani v nejmen­ším pate­tic­ky a vykal­ku­lo­va­ně, co bývá v živo­to­pis­ných fil­mech legend špat­ným zvy­kem. Che legen­dou pořád je a to nej­lep­ší, co pro něj tvůr­ci fil­mu moh­li udě­lat a udě­la­li je, že ho tak nepre­zen­tu­jí. Ernesto je tady jed­no­du­še ide­a­lis­tic­ký kluk, se sil­ným sou­ci­tem k trpí­cím a neschop­ný lhát (skvě­lá komic­ká scé­na s ruko­pi­sem pana dok­to­ra). Při osla­vě svých naro­ze­nin ská­če do řeky a pla­ve na „dru­hou stra­nu“ řeky a vlast­ně i spo­leč­nos­ti, aby byl i s paci­en­ty trpí­cí­mi leprou, odsou­ze­ný­mi na život v izo­la­ci. Pořád je to ale člo­věk z masa a kos­tí, kte­rý má poci­ty a myš­len­ky, jimž rozu­mí­me. To je v tomhle fil­mu moc důle­ži­té – zůsta­ne ve vás pocit, že ten pří­běh mohl být i váš.

Motocyklové dení­ky okouz­lu­jí­cím způ­so­bem sezna­mu­jí divá­ka s poza­dím, jež způ­so­bi­lo, že se „Fuser“ stal tím „Che“ z tri­ček a pla­ká­tů. Jím může­te opo­vr­ho­vat jako oso­bou, kte­rá na Kubě při­ved­la k živo­tu komu­ni­zmus, ale po shléd­nu­tí fil­mu mu mož­ná bude­te tro­chu rozu­mět. Nebo tohle dílo ber­te jako uni­ver­zál­ní, krás­ně udě­la­nou výpo­věď o hle­dá­ní a ceně ideálU, kte­ré mla­dý Guevara na kon­ci ješ­tě má a prá­vě se roz­ho­du­je, že za ně bude bojo­vat. Víme, jak to dopad­ne, ale tahle ces­ta k dospě­los­ti oprav­du sto­jí za zhléd­nu­tí, bez ohle­du na poli­tic­ké vyzná­ní.

O filmu:

Diarios de moto­cicle­ta
Scénář: Jose Rivera (dle knih E. Guevary a A. Granady)
Režie: Walter Salles
V hlav­ních rolích: Gael García Bernal, Rodrigo de la Serna
USA - NĚM - VB - ARG - Peru - FR - Chile 2004, 128 minut