Ms. Marvel - recenze

Photo @ Disney+

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Ms. Marvel je pro mě roz­hod­ně jed­no z nej­pří­jem­něj­ších pře­kva­pe­ní čtvr­té fáze Marvel Cinematic Universe. Nemohu říct, že bych byl vel­kým fanouš­kem této posta­vy v komik­sech, a tak jsem měl od její­ho seri­á­lu prak­tic­ky nulo­vá oče­ká­vá­ní a trai­le­ry mě poprav­dě taky nena­lá­ka­ly, a pro­to když jsem si pus­til prv­ní epi­zo­dy a tři čtvr­tě hodi­ny jsem sle­do­val sku­pin­ku zce­la nových postav, kte­ré jsem si oka­mži­tě zami­lo­val, a pří­běh, kte­rý byl nejen zají­ma­vý, ale po tech­nic­ké strán­ce napros­to fan­tas­tic­ky zpra­co­va­ný, byl jsem veli­ce mile pře­kva­pen a oka­mži­tě jsem se začal těšit na dal­ší díly.

A svě­te div se, seri­ál si úro­veň kva­li­ty více méně udr­žel. V prv­ní řadě za to vdě­čí výbor­ně napsa­ným a zahra­ným posta­vám. Iman Vellani jako Kamala Khan si mě bez­pod­mí­neč­ně zís­ka­la během prv­ních něko­li­ka minut, je napros­to při­ro­ze­ná, s pře­hle­dem zvlá­dá kome­dii i dra­ma a z neza­jí­ma­vé posta­vy pro mě udě­la­la novou oblí­ben­ky­ni. Obdiv jí pat­ří ješ­tě o to více, že tohle je její prv­ní fil­mo­vá či tele­viz­ní role vůbec. Ovšem pod­půr­ný cast neza­os­tá­val ani v nejmen­ším - rodi­če Kamaly byli nesku­teč­ně zábav­ní a skvě­le odpo­zo­ro­va­ní ze sku­teč­né­ho živo­ta, tře­ba jejich sna­ha ochrá­nit svou dce­ru za kaž­dou cenu a záro­veň neschop­nost jí zce­la poro­zu­mět. Bruno jako tech­no­lo­gic­ky zdat­ný sidekick, kte­rý je do hlav­ní hrdin­ky záro­veň zami­lo­va­ný, je sice napros­to kla­sic­ký arche­typ pro podob­né pří­běhy, pře­de­vším díky výbor­né che­mii mezi Iman a Mattem Lintzem pat­ří mezi ty pove­de­něj­ší. Škoda jen, že jako posta­va nebyl Bruno v posled­ních dílech zce­la vyu­žit, půso­bil spí­še do počtu.

Minimálně v prv­ních třech až čtyřech epi­zo­dách si seri­ál držel skvě­lé tem­po, hlav­ně díky výbor­né­mu stři­hu a ori­gi­nál­ním vizu­ál­ním nápa­dům, díky kte­rým do sebe scé­ny až pro­plou­va­ly a nedo­chá­ze­lo k žád­ným zma­te­ným pře­cho­dům nebo zdlou­ha­vým pasá­žím. Tyto pole­tu­jí­cí kresbič­ky či SMSky v oknech se bohu­žel poně­kud vytra­ti­ly v dru­hé polo­vi­ně seri­á­lu a ten tak začal půso­bit tro­chu oby­čej­ně­ji, ale nijak váž­ně mu to ve výsled­ku neu­blí­ži­lo - vyjma páté epi­zo­dy byl kon­zis­tent­ně kva­lit­ní. Právě před­po­sled­ní epi­zo­da byla asi nej­slab­ším momen­tem celé série - fla­shback, kte­rý zabral více než polo­vi­nu dílu, se nesku­teč­ně táhl a skon­čil přes­ně tak, jak si všich­ni domys­le­li už o dva týd­ny dří­ve, a závěr opět v sou­čas­né lin­ce byl spí­še tako­vým kon­cem pře­de­šlé epi­zo­dy, ovšem tato kon­ti­nu­i­ta byla z něja­ké­ho důvo­du pře­tr­že­na prá­vě oním fla­shbac­kem a také týden­ní pau­zou mezi díly. Finále ovšem opět nabra­lo otáč­ky a Ms. Marvel nako­nec dala ten home run.

Zásadní pro­blém série byli ovšem anta­go­nis­té - celou dobu byli do této pozi­ce sta­vě­ni ClanDestine, kte­ří se ovšem ješ­tě před kon­cem sami tak nějak odrov­na­li a zápo­rá­ky se sta­la Damage Control, tak­že v jis­tém smys­lu vlá­da. A to už jsme tu v MCU měli něko­li­krát. Navíc zda­le­ka nej­za­jí­ma­věj­ší na nich bylo, že jsme jejich šéfa vidě­li v No Way Home, jinak to byla ban­da tup­ců beze jmen a bez tvá­ří v čele s něja­kou rasist­kou, nic pří­liš zají­ma­vé­ho, hlav­ně když vez­mu v potaz, jak nápa­di­tá celá série byla. Nějaký vztah jsem k nim vytvo­ře­ný váž­ně neměl.

Celkově ale Ms. Marvel pat­ří k tomu neo­ri­gi­nál­něj­ší­mu, co nám v posled­ních letech MCU nabíd­lo, dle mého názo­ru dob­ře zvlád­nu­tá pakistán­ská a mus­lim­ská repre­zen­ta­ce roz­hod­ně potě­ši­la, a hlav­ně nám byla před­sta­ve­na nová mla­dá hrdin­ka, na jejíž dal­ší dob­ro­druž­ství (ten­to­krát již po bodu Captain Marvel) se budu příští rok vel­mi těšit. 75 %