Na dotek

Zajímavě posklá­da­ný psy­cho­lo­gic­ký film, v němž domi­nu­jí dia­lo­gy, vás urči­tě vydr­ží bavit po celou svo­ji dél­ku.

Alice a Dan se sezná­mí za běž­né­ho dne na uli­ci. Zadívají se na sebe a pak... Alice vstou­pí do vozov­ky na čer­ve­nou a sra­zí ji auto. Dan se ji ujme, odve­ze ji do nemoc­ni­ce (je to v pod­sta­tě jen odře­né kole­no) a vel­mi rych­le se s ní sezná­mí. Je z toho lás­ka stvo­ře­ná jako pro román.

Střih. Dan je coby autor kni­hy o Alici popu­lár­ní. Právě absol­vu­je foto­gra­fo­vá­ní s Annou, půvab­nou foto­gra­f­kou (Julia Roberts). Nevím, jak to ten chlap dělá, ale zase má úspěch. Alice se ale zba­vit nechce.

Střih. Dan si krá­tí čas na inter­ne­tu dis­ku­sí a vydá­vá se za ženu se jmé­nem Anna. Seznámí se s der­ma­to­lo­gem Larrym, kte­ré­ho pošle do Akvária. Ale ouha: Larry zde potká foto­gra­f­ku Annu a i přes úvod­ní poně­kud trap­nou dis­ku­si v sobě nalez­nou zalí­be­ní.

Tak vzni­ka­jí základ­ní milost­ná pou­ta ve fil­mu a kom­pli­ko­va­ná milost­ná rošá­da může vypuk­nout.

Vyjma těch­to čtyř her­ců se ve fil­mu jiné posta­vy nevy­sky­tu­jí a pře­svěd­či­ví Julie Roberts, Natalie Portman, Jude Law a Clive Owen jsou pro­to na plát­ně kaž­dý zhru­ba polo­vi­nu dél­ky fil­mu a mají pro­to šan­ci vynik­nout napl­no. Natalii Portman a Clive Owenovi to také vynes­lo nomi­na­ce na Oskara. Na dotek je původ­ně úspěš­nou diva­del­ní hrou; ani v kině od toho­to kusu nedo­sta­ne­te o nic víc, ale ani o nic míň.

Zásadní věci se ve fil­mu nesta­nou, ale dějí se zásad­ně těs­ně před tím, než scé­na zača­la. A divák se o nich dozví­dá pou­ze v dia­lo­zích. Aby se divák nemohl pří­liš rych­le ori­en­to­vat, mezi scé­na­mi obvykle uply­ne něja­ká del­ší doba – rok nebo aspoň něko­lik měsí­ců – a sta­ne se něja­ká zásad­ní věc: Anna opus­tí Dana, Dan se za Aličinými zády taj­ně schá­zí s Annou atd. Díky těm­to stři­hům a díky tomu, že neví­me přes­ně, co se v mezi­do­bí dělo, se půso­bi­vě demon­stru­je, jak vratká je lás­ka. Ti, co se v jeden oka­mžik milu­jí, se mohou o chví­li poz­dě­ji roze­jít. Když se dva dají po dlou­hé vrou­cí lás­ce dohro­ma­dy, nezna­me­ná to, že navždy.

Na závěr jed­no upo­zor­ně­ní pro všech­ny, kte­ří jsou jako já cit­li­ví na pří­liš vel­kou hus­to­tu sprostých slov ve fil­mu. Tento film pat­ří do kate­go­rie fil­mů, kte­ré se spros­ťár­na­mi sice hemží, ale kde jsou spros­tá slo­va spí­še v adres­ném význa­mu, tzn. že nejsou pou­ží­vá­ny bez­ú­čel­ně a mají svůj smy­sl v dia­lo­zích (pře­kva­pi­lo mě, že Julia Roberts je spros­tá jako dlaž­dič­ka :-))). Alespoň děku­ji na pře­klad jed­no­ho jis­té­ho ang­lic­ké­ho slo­víč­ka pomo­cí něko­li­ka růz­ných mír­něj­ších čes­kých slo­ví­ček.

O filmu:

Oficiální strán­ka fil­mu: Closer
Režie: Mike Nichols
Scénář: Patrick Marber
V hlav­ních rolích: Julia Roberts, Natalie Portman, Jude Law, Clive Owen
USA 2004, 104 minut