(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Plakátem odkazuje na legendární Pelíšky, v podtitulu se škatulkuje do žánru rodinné komedie, k do si však pozorně přečetl jméno režiséra, ten ví, že tady o laskavý cimrmanovský humor rozhodně nepůjde.
Režisér Martin Pohl se ale osobě našeho největšího génia Járy Cimrmana velmi blíží. Na poli umění totiž zasáhl snad do všech myslitelných oborů. Svět české hudby obohatil svou postavou Řezníka, který v českém rapové prostředí prosadil žánr horrorcore a který má na svém kontě více než 10 sólových alb a na spoustě dalších se podílel. Ve výtvarném umění dosáhl značných úspěchů se svými kreslenými vtipy „Mártyho frky“, které byly vydány již ve čtyřech knižních svazcích. Na videoherní scéně prorazil s vůbec jednou z prvních českých freewarových her „Život není krásný“, která se pro svůj úspěch dočkala sedmi pokračování (a to mimochodem první díl vyšel ve stejné době jako třeba první Bulánci, nebo první Mafie) a další se připravuje. Nad vším jeho dílem ovšem vyčnívá jeho přínos do oblasti (zejména nezávislé) kinematografie. Zde Pohl ze začátku působil jako amatérský tvůrce a své první filmy publikoval zdarma na YouTube. Zlom však přišel s jeho posledním „amatérským“ filmem – kultovní nekorektní komedií „Párty hárd“. Ta mu pro svůj značný úspěch otevřela dveře do světa profesionálního filmu, a tak o tři roky později spatřilo světlo nelehkého světa pokračování – „Párty hárder: Summer Massacre“ (již pod hlavičkou společnosti Bontonfilm). A letos jsme se dočkali dalšího snímku. Na předchozí dva sice nenavazuje, ale bylo avizováno jako další plnohodnotná část ZNK universa.
Film Na plech nevstoupil ani do premiérového víkendu a já už jsem seděl v jednom z pražských multiplexů, na jedné z prvních projekcí. Chápu, že z hlediska recenze filmu to je irelevantní informace, ale chci tím naznačit, že jsem se na ten film fakt hodně těšil a vzhledem k traileru jsem měl i dost velká očekávání. Pohlovy filmy totiž pro mě vždy byly zárukou kvalitní (pravda i trochu bizardní) zábavy, protože na rozdíl od většiny české produkce, která se označuje za komediální, se tam neobjevuje Langmajer ani Plodková a dá se na to bez většího utrpení koukat. Základní otázkou tak je: bylo moje očekávání naplněno? Noooo, částečně. Ano, částečně jsem od toho dostal to, co jsem od toho čekal. Vulgární a nechutný humor, bizardní příběh, tělní tekutiny všemožného druhu i perfektní herecké výkony. To poslední bych pak společně s hudbou vyzdvihl mezi největší přednosti celého filmu, protože většina neherců podává téměř až profesionální herecké výkony, na kterých stojí spousta gagů a rapový soundtrack perfektně dotváří atmosféru celého příběhu o dealování drog. Kde ale vidím problém je zápletka. Zatímco u většiny ostatních Pohlových filmů je bizardní, ale uvěřitelná, tady zůstal jenom ten bizár. A nechápejte mě špatně, já jsem si plně vědom že šílený příběh je základem celého jeho díla, ale tady ta postava na začátku nemá doslova žádné motivace ke svému konání a hlavní zápletka vznikne víceméně náhodou. A všichni víme, jak debilně fungují ve filmech náhody. Díky tomu má film hodně pomalý rozjezd a opravdu dobře bavit jsem se začal až někdy kolem poloviny, kdy film začínal dostávat švih a tempo. A opět – já vím, že tento film se jen těžko dá nějak krotit, ale mám pocit, že po stránce příběhu se Pohl vrátil někam do amatérských vod a jestli tomu scénáři někdo vůbec dělal pořádnou dramaturgii, tak se jenom snažil do toho nacpat více zvracení a kálení. Jenže to je sice podstatná část toho, proč tyto filmy publikum miluje, ale rozhodně to není to hlavní. V tomto snímku autor z velké části rezignoval na promyšlenější humor a mám pocit, že většinu filmu jel prostě na jistotu, na autopilota. Protože to, že někdo zvrací je přece vtipné. Ano, je tam i pár fakt dobrých okamžiků (scéna v restauraci, v jeskyni), ale určitě by jich mohlo být více a pak by ten film byl opravdu skvělý. K tomu zvláštnímu začátku pak taky možná přispívá to, kde se film odehrává. Protože zatímco ostatní Pohlovy filmy se odehrávaly víceméně v realitě a vy jako divák jste byli schopni uvěřit, že se takový příběh opravdu mohl někde stát, toto se odehrává v nějakém paralelním světě, kde nic nefunguje tak, jak má. A je fakt až dojemné, jak se Pohl touto stylizací snaží ze svého rodného Rumburku udělat nejlepší město na zemi a z romských spoluobčanů správné kluky, téměř až rychlošípského ražení. Ale kdo tam někdy v byl, ví, že ačkoliv určitě nemůžeme nijak generalizovat, tak tyto představy jsou trochu liché. Z realistické komedie se tak najednou stává taková zvláštní pohádka o princi na bílém prášku, který vysvobodí Rumburk zpod nadvlády jednoho z romských gangů, což dle mého názoru není úplně to, co jsem od toho filmu očekával. Ale konec konců i překvapení může být součástí taktiky.
Běžně se stává, že pokud váš profesionální debut fakt výrazně zazáří, druhý film bývá trochu slabší a teprve třetím filmem dokážete, zda jste geniální tvůrce či nikoliv. Mám pocit, že Martin Pohl je právě teď v té druhé fázi a všichni budeme netrpělivě očekávat jeho další dílo, abychom jej mohli právem označovat za génia české komedie. Nicméně i přes to, že jeho nejnovější počin má jistě mnoho trhlin, na poli české komedie se pořád jedná o silně nadprůměrné dílo, které se s nějakým Langmajerovým „poprcáváním“ nedá absolutně srovnávat.
Nejnovější komentáře