Herec a také režisér Peter Mullan, který je veřejnosti známý rolí dealera Swannyho v úspěšném filmu Trainspotting přijel představit na Febiofest nový film Hector od režiséra Jake Gavina. Film který je zároveň zařazen do soutěže pojednává o bezdomovci Hectorovi, který se snaží znovu obnovit vztahy se svojí rodinou a nejen to. Vyprávění nebylo jen o filmu, ale také o jeho hereckých zážitcích, touze být režisérem ale i o životě na ulici, který si prožil i ve skutečnosti. Česká televize bude v blízké době vysílat seriál Na jezeře (2013), kde ztvárnil jednu z rolí.
V novém snímku Hector, spolupracoval s debutujícím režisérem Jackem Gavinem.„ Když jsem četl jeho scénář a mluvil s ním osobně, tak jsem s ním nalezl společnou řeč a to pro mě bylo rozhodující,“ řekl o natáčení filmu. Role ve filmu mu možná připomenula i svůj život v mládí, kdy jak sám přiznal byl rok na ulici v partě pouličního gangu.
Peter Mullen se výrazně zapsal role dealera v Trainspottingu (1996) a tak i začátek debaty se tohoto kultovního filmu týkal. „Nevím, zda se bude točit jeho pokračování , ale jediné co vím, je že v něm nebudu hrát. Netušil jsem, že si mě lidé tímto snímkem zapamatují, protože většinu mluvených dialogů vystřihly a já tam byl spíše jako němý komparz“ zavzpomínal na slavný film. Později ho oslovil režisér Ken Loach, kvůli natáčení filmu Jmenuji se Joe(1998) za který, získal cenu na festivalu v Cannes za mužský herecký výkon. „V zákulisí předávání cen, zamnou přišel Martin Scorsese a ptal se mě jak to dělá, to kouzlo, že se filmy líbí,“ řekl herec.
Na otázku, se kterými režiséry spolupracuje nejraději odpovídá šalamounsky. „Nemám žádného oblíbeného režiséra. Všichni jsou něčím jiný, at“ už je to Danny Boyl či Jane Campion. Každý je mi přínosem, ale kdybych měl jmenovat jednoho, tak by to byl jednoznačně Ken Loach. Ten měl na mě co by herce největší vliv,“ říká, když hodnotí spolupráci s režiséry.
Prozradil už od dětství chtěl být režisérem a když v televizi běžel pořad Alfred Hitchcock uvádí, tak ho to vyděsilo k smrti, ale zároveň si uvědomil, že tohle je to čemu se chce věnovat. Dětství neměl moc jednoduché, otec byl alkoholik a matka se starala o dalších sedm sourozenců. „Nejlepším přítelem mého dětství byla fantazie, a když byla v televizi několikahodinová přestávka ve vysílání, koukal jsem třeba tři hodiny na obrazovku, na které tehdy byla holčička a v ruce držela balonky. Chudák maminka, když mě viděla, tak mě vzala k psychologovi, ale já se před ním styděl říct, co tam v té své fantazii vidím. Protože byl dospělej a nepochopil by to.“
Na Filmovou školu ho nevzali, ale bavilo ho psaní scénáře a když jednou za své dílo získal cenu v Anglické soutěži, znamenalo to, že se podle toho natočí film. A když viděl, jak film se scénáře moc nedržel, zkusil se věnovat Režii sám. S přesvědčení, protože se mu nelíbilo, co se stane s napsaným scénářem pokud se dostane do špatných rukou. „Ten scénář byl z dělnického prostředí a oni z nich udělali blbce. Měl jsem dobré úmysly, ale když má někdo předsudky k dělnické třídě, tak jsou schopny z toho udělat něco zcela jiného.“
Coby režisér natočil mimo jiné kontroverzní film Padlé ženy (2002). „ Naštval jsem Papeže i Vatikán a bylo mi ctí!. Viděl jsem nejdříve dokument o zneužívaných ženách v klášteře a na jeho základě se rozhodl natočit hraný film. A ten film viděl další dokumentarista, který udělal kampani, aby se o těchto ženách mluvilo a dočkali se veřejné omluvy. Loni, když si Irský premiér tyto ženy pozval do parlamentu, aby se jim omluvil, mohu říct, že jsem nikdy nic takového neviděl, aby se politik tak dojemně a hluboce omlouval,“ odpověděl na otázku, jak byl film přijat veřejností.
