Nedávno nás navštívil jeden zbloudilý poštovní holub. Dřív než se stačil rozplácnout o vajgly vyspárovaný chodník, rozevřel zobák a upustil poměrně zajímavé psaní. Dotyčný se v něm doprošoval objektivnějšího přístupu k námi recenzovaným titulům a nepřímo nám tak naznačil, že kdybychom hodnotili podle hlasu lidu, byl by svět méně konfliktním. Jedno se musí nechat. Kdybychom uznali chybu na naší straně, chrstli si do obličeje popel a překopali koncepci vlastních článků, výrazně by se snížila produkce vrásek v době uzávěrkové. Texty by shodily několik přebytečných kilogramů, doktorka Kateřina by se tetelila blahem a.... ehm… to by bylo asi tak vše. Kdybychom se vypravili na cestu bezkonfliktního časopisu a v každém článku odkazovali na zprůměrované názory jiných, stal by se z Bazooky dokonalý vzorek alibismu. Nemuseli bychom vysvětlovat, proč jsme udělili snímku tolik a ne třeba tolik. Pokaždé by se stačilo ohnat neodpálkovatelným souslovím: „To oni!“
I proto se domnívám, že není nikterak tragické, když se pokoušíme v ryze subjektivním útvaru psát ryze subjektivně. Objektivita je totiž strašně vrtkavá. Můžeme respektovat její existenci, avšak ne vždy její přítomnost.
A to se týká i článku beroucího si ho do huby nový snímek Nicolase Cagea. Kdybych měl konat na základě Československé filmové databáze, stačil bych provést preventivní prohlídku během několika málo řádků. Svlíknout, lehnout, zhluboka dýchat, obléct, za rok naschle. Na závěr bych plácl oněch 63% a bylo by vymalováno. Žádné křeče, žádné nadávky vůči autorovi, který tak okatě natahuje text a zbytečně rozpitvává každičký orgán.
Takhle by to ale nešlo.
Cageův film si nezasluhuje pouhou vizitku s číslem a několik poznávacích znamení. Přestože nám Tamahori nedopravil do žaludku bůhvíjakou dobrotu, které by příslušelo zběsilé pátrání po receptu, stále můžeme hovořit o titulu, který nečekaně pobavil, aniž by si předem vytýčil extrémně vysoké cíle a balamutil jimi lačnící diváky. Pravda - producentům přáno nebylo a zásluhou nemalé investice museli uronit nejednu krvavou slzu (snímek komerčně propadl), ale s tím už nic nenaděláme ani my – my vždy přejícní čeští občané. Parcely v Beverly Hills půjdou o něco hůře na odbyt a Nicolas Cage se může po dlooouuuuhé době utěšit, že si zahrál v něčem, co nelíže podlahu spodních pater. Třikrát hurá.
Jisté prozření je přesto nutné. Když totiž nahlédneme do karet, které nám krupiér rozdal, dostaví se po právu nepředstíraný údiv a otázka: „Má vůbec cenu hrát?“ Kombinace je zběsilá: zápletka o chlápkovi, který vidí do budoucnosti a jenž může jako jediný zmařit plány teroristů zapojených v krádeži atomové bomby, do toho haprující logika, z fleku čitelný vývoj, nepříliš přesvědčiví herci a vizuální efekty, které berou dech jen tehdy, když si narvete na hlavu igelitový sáček a obtáhnete krk kvalitním škrtícím silonem. Snímek Next nepřináší mnoho potěšitelného a případná pátračka by dala zahulit nejednomu mikroskopickému zařízení. Když to všechno seřadíme pod sebe, uděláme dlouhou čáru a bez výpomoci kalkulačky sečteme, dostaneme číslo, které by za jiných okolností zasluhovalo dělovku do genitálií a Van Dammův výstražný pohled, umocněný šklebem Sylvestera Stallonea v nejlepších letech. Tak by se ovšem stalo pouze tehdy, kdybych se nejistil oněmi „jinými okolnostmi“.
Což o to, že se studio vrhlo do souboje s větrnými mlýny, když vyslalo Tamahoriho film napospas stále lepícím pavučinám, zelenému močálu a zrádným karibským vodám, koukatelnosti snímku to paradoxně prospělo. Next se zjevil zčistajasna, posbíral vesměs milostivé recenze (a tedy průměrné) a posléze zase zmizel, aniž by zapříčinil prořídnutí vlasové pokrývky platícího filmového fanouška. Ano, ano. Kdy jindy by mohl uspět nulově novátorský film, když ne ve fázi plápolajících bitevních polí? Třetí Spider-Man sliboval temný vodvaz, akci vytírající zrak a vše dříve úspěšné umocněné na druhou. Jenomže jen sliboval. Přestože si do trikotu nasoukal úctyhodných 900 melounů, zklamání nešla přehlušit ani sadou souběžně zpuštěných sbíječek, dělajících křoví řvoucímu Tyranosaurovi. V tomto směru se příliš nezaskvěl ani Shrek Třetí. Opět se naslibovaly hory, doly (nejzelenější pokračování, nejzlobrovitější a nejoslovitější) a opět to celé zahučelo do příkopu. Kdo se bláhově domníval, že si obdobný pokles odpustí alespoň Piráti z Karibiku, ten musí ještě teď mlátit hlavou do stěny a v pauzách vyměšovat obsah žaludku na důkaz pořádné mořské nemoci.
Tuna zklamání, tuna slibů a minimum potěšitelného. Optimální rozptylové podmínky pro vychrtlou sci-fárnu Next. I když ani ona neudeřila silou medvědí (sakra… co to cituju…), stále toho nabídla více než výše zmíněná „silná trojka“. Dost už bylo pirátské kocábky, nabitého zápěstí a zeleného Schwarzeneggera! Next rozhrnul oponu jakožto čistokrevná oddechovka a hlavně jakožto svěží závan „něčeho jiného“, něčeho, co se již potřetí za sebou neopakuje. Kdykoliv jindy by se svým „bohatstvím“ pochodil, avšak zrovna v tomto čase se mu poštěstilo zaznamenat několik důležitých košů. Paradoxní a přitom logické vyústění situace.
Netřeba prodlužovat váhání, jestli na to jít, nebo nejít. Odpověď je jasná jak facka: „Ne.“ Next není počinem, který by měl být předepisován coby povinná četba. Je to jen zatraceně odpočinkový filmík (tak jako kdysi Lovci pokladů), v němž hraje pár známých herců, který režíruje sympatický starouš a jenž se spokojeně brodí plytkými vodami. Být to čistě akční masakr a nikoliv jakýsi multižánrový hybrid, kde se půlhodiny balí ženská, pět minut utíká, tři minuty střílí, rozcupoval bych snímek na základě jindy podpůrných počítačových triků (tento biják je odpovědí pro všechny, kteří nechápou plný význam slova „počítačový“) a při té příležitosti bych přibral i jednu hřívu dříve respektovaného lva hollywoodského showbyznysu, avšak…
…avšak on to akční film, díkybohu, není.
Za měsíc, za dva… až bude venku lejt jako z konve a v TV nebudou dávat nic dobrého (což není až tak nereálné), nazujte se do gumáků, vplujte do pláštěnky a vypravte se do nejbližší video/DVD půjčovny. Za minimum peněz dostanete optimální porci zábavy.
Nejnovější komentáře