Psát recenzi na filmové Simpsony je „tak trochu“ hašením požáru hrnkem vody. Můžete si jich přečíst desítky a pokaždé se dostaví stejný ortel. Pro potencionální zájemce je zřejmě nejpodstatnější odpověď na otázku: „Má cenu platit za něco, co běží v televizi zadarmo?“
[Ano, cituji teď slova Homera z úvodu filmu.]Nehledě na to, oněch zásadních otázek vyvěrá více. Simpsonovi se vysílají od roku 1989 a nejrůznějšími televizními stanicemi kolují takřka denně. Záři obrazovky pocítilo více než tři sta šedesát epizod – od těch povedenějších až po ty slabší. Nasnadě je tedy i další optání se sebe sama. Mají mi žluťásci ještě co nabídnout? Nezevšednili za těch osmnáct let? Vyplatí se na to jít s celou rodinou a vyvalit pětikilo za snímek, po jehož skončení máte pocit, že jste dokoukali jen další z celé řady dílů?
Nechci teď zpochybňovat přesun Simpsonových na žluté… tedy stříbrné plátno. Vždyť to bylo nevyhnutelné. Seriál se vryl do podvědomí snad každého plátce koncesionářských poplatků a nejeden dospělák na něm dodnes ujíždí. Kdepak. Momentálně mě nenapadá žádný jiný animovaný seriál, který by byl hoden alespoň přibližného srovnání s dítkem Matta Groeninga. Udržet se osmnáct let na špici – to je, panečku, zářez jako kráva. Kdyby se celovečerák dostavil s pětiletým předstihem, nikdo by se nemohl divit. Ať už jsou Simpsonovi ve filmu jacíkoliv, rozhodně jim nelze odepřít vizitku „Stylové tečky se souběžně doťukávanou finální sezónou“.
Proti čemuž nelze cokoliv namítat. Simpsonovi se nikterak neliší od své televizní předlohy. Jsou stejně tak žlutí, stejně tak uhození a stejně tak trefní – co se týče odkazů na současné dění a samotnou popkulturu. Radikální průklep karosérie minul zcela logicky i samotné postavy. Homer je tedy stále oním ňoumou, který přemýšlí až tehdy, když je průser nezvratně vykonán, nechybí ekologicky agitující Líza, nezvykle rozpolcený Bart, mirkodušínovská Marge a extrémně pobožný Flanders. Podobně je na tom i důvěrně známý plac. Springfield vypadá i protentokrát jako… ehm… no prostě jako Springfield. A netřeba se sápat po resuscitátoru srdce. Tvůrci by byli sami proti sobě, kdyby tahali ze země hluboko zapuštěné kořeny. Simpsonovi ve filmu jsou prezentací důvěrně známého a naskýtají maximum toho, co se jen dalo vecpat do osmdesátiminutové porce. Samozřejmě, na úkor prostoru některých postav.
Řečeno jednou větou: Simpsonovi jsou stejní jako jakýkoli (náhodně vybraný) díl. Ano, pár odlišností by se našlo. Celovečerák netrvá dvacet minut (což se však nikterak neodráží v plynulosti děje) a celé je to takové uhlazenější, vystínovanější a pohyblivější (čehož si lze povšimnout zejména v akčně střižených pasážích, v nichž kamera matrixovsky dovádí). Kadence fórků zůstala neupgrejdována. Většina se nezmýlí a do terče zamíří, leč jen málokterý vás donutí projevit se nahlas. Všeho všudy nabízí filmoví Simpsonovi nějakých pět-šest vskutku vypiplaných vtípků. Bezkonkurenčně vévodí Bartova nudistická jízda napříč městem, Homerovo blbnutí se spider-vepřem a výpadek proudu ve Vočkově hospodě.
A jsme zase na začátku. Mohl bych tady Žluťásky do mrtě rozpitvávat, a přesto bych pádloval proti proudu. Takže to zkraťme: Simpsonovi ve filmu jsou povedeným 2D kouskem, který není o nic horší (nicméně ani o nic lepší) než jeho vzor roztříštěný do tři sta šedesáti kousků. Možná kdyby mě předloha totálně minula, plýtval bych nyní slovy chvály a pasoval celovečerák do pozice nejlepšího animáku letošní sezóny. A možná taky ne. Kdo ví.
I proto se zdráhám jakéhokoli konkrétního doporučení (stejně jako většina mých kolegů). Jak už totiž bylo řečeno v samotném úvodu, návštěva kina je hodně podmíněna odpovědi na otázku v prvním odstavci.
Mohu-li hovořit sám za sebe: vědět, do čeho jdu, posečkal bych si raději na DVD.
Čímž ovšem nesrážím těch 87% na československé filmové databázi. Simpsonovi si je bezesporu zaslouží. Už jen za tu vytrvalost.
