Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Film Stephena Daldryho (Billy Elliot, Předčítač) z roku 2014 by se dal označit jako brazilská odpověď na Milionáře z chatrče (Slumdog Millionaire, 2008). Prostředí, velmi působivé dětské herecké výkony a happy end jako z podprůměrného slaďáku. To vše dává naznačit, že Daldry nepřichází s ničím novým, ale i přesto dokázal z tématu, v poslední době hodně omílaném, vymáčknout alespoň něco.
Úvod snímku nás zavede do hotelového pokoje, odkud právě kvapem utíká neznámý muž před policií a odhozením se zbavuje peněženky. Následně je zabit. Peněženku později naleznou tři mladíci a postupem času zjistí, že se jedná o kompromitující materiály na významného místního politika, usilujícího o pozici starosty. Kamarádi se nezaleknou a na vlastní pěst i s pomocí dospělých pokračují v pátraní, které započal onen neznámý muž.
Knižní předloha Andyho Mulligana je zaměřena spíše na dospívající, což se o filmu říct nedá především kvůli majoritnímu jazyku. Většina dialogů je totiž vedena v portugalštině a angličtina tvoří pouze malé procento z nich. O ně se postaraly nezbytné hvězdy z USA ve vedlejších rolích, Martin Sheen (Skrytá identita, Wall Street) a krásná Rooney Mara (Muži, kteří nenávidí ženy, Sociální síť), což téměř vyvolává dojem jejich přítomnosti jako důvodu navýšení rozpočtu a zajištění sledovanosti v zahraničí. Co se jejich role týče, Sheen z té své stereotypní vytáhl, co se dalo, Mara k tomu nedostala ani žádnou příležitost. Naopak brazilské hvězdy Selton Mello, v roli zkorumpovaného policisty, a Wagner Moura, coby muž, který vše započal, zaujmou filmové nadšence ze země vzniku. Nutno podoknout, že to měli tvůrci dobře vymyšlené.
Daldry sází na tři dětské herce jako hlavní hrdiny, přičemž práce s mladými se mu osvědčila již dříve ve filmu Billy Elliot a zapadá i do komparace se zmíněným Milionářem z chatrče. Všichni tři podali skvělý charismatický výkon a kdykoliv něco takového vidím, nedá mi to neporovnat s kvalitou malých herců a hereček u nás - pak je mi ovšem do breku. Právě v zobrazování přátelství mezi chlapci a jejich nerozlučnosti získává film největší energičnost. Jejich pouto je zároveň zesilováno záběry z kamery, které si hrdinové natočí.
Dalo by se říct, že Daldry se tak přehnaně snaží o zachycení reality, až se mu to často nedaří a v mnoha případech se mine účinkem. Klasický scénař několika „chudáků“ nebo lépe smolařů, kteří rozbijí systém a prakticky se postarají o revoluci v ulicích a v budoucnu možná i o světový mír, je toho důkazem. Scéna s dcerou v počátku zabitého muže, která přežívá na hřbitově před vlastním hrobem, ve kterém se ukrývají další důkazy, je pak až směšná.
Kdybychom měli hledat další spojitosti s podobnými filmy, určitě bychom narazili na film Město bohů (City of God, 2002) a tvůrce hudby. Je jím brazilský skladatel Antonio Pinto, který tedy složil hudbu i pro Trash. Daldry s tímto skladatelem nemohl šplápnout vedle, maximálně se mu dá vyčíst až velká snaha se vyrovnat tvůrcům předchozích a hlavně úspěšných filmů. Musím říct, že jsem se kvůli hudbě musel na film podívat dvakrát, protože při jednom shlédnutí jsem se soutředil jen na ni a nedával pozor.
Photo © Universal Pictures International France
(4,91 z 5)