Odpad - Hrdiny filmu jsou tři kluci, jejichž domovem je centrální skládka v brazilském Riu.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Film Stephena Daldryho (Billy Elliot, Předčítač) z roku 2014 by se dal ozna­čit jako bra­zil­ská odpo­věď na Milionáře z cha­tr­če (Slumdog Millionaire, 2008). Prostředí, vel­mi půso­bi­vé dět­ské herec­ké výko­ny a hap­py end jako z pod­prů­měr­né­ho sla­ďá­ku. To vše dává nazna­čit, že Daldry nepři­chá­zí s ničím novým, ale i přes­to doká­zal z téma­tu, v posled­ní době hod­ně omí­la­ném, vymáčk­nout ale­spoň něco.

Úvod sním­ku nás zave­de do hote­lo­vé­ho poko­je, odkud prá­vě kva­pem utí­ká nezná­mý muž před poli­cií a odho­ze­ním se zba­vu­je peně­žen­ky. Následně je zabit. Peněženku poz­dě­ji nalez­nou tři mla­dí­ci a postu­pem času zjis­tí, že se jed­ná o kom­pro­mi­tu­jí­cí mate­ri­á­ly na význam­né­ho míst­ní­ho poli­ti­ka, usi­lu­jí­cí­ho o pozi­ci sta­ros­ty. Kamarádi se neza­lek­nou a na vlast­ní pěst i s pomo­cí dospě­lých pokra­ču­jí v pát­ra­ní, kte­ré zapo­čal onen nezná­mý muž.

Knižní před­lo­ha Andyho Mulligana je zamě­ře­na spí­še na dospí­va­jí­cí, což se o fil­mu říct nedá pře­de­vším kvů­li majo­rit­ní­mu jazy­ku. Většina dia­lo­gů je totiž vede­na v por­tu­gal­šti­ně a ang­lič­ti­na tvo­ří pou­ze malé pro­cen­to z nich. O ně se posta­ra­ly nezbyt­né hvězdy z USA ve ved­lej­ších rolích, Martin Sheen (Skrytá iden­ti­ta, Wall Street) a krás­ná Rooney Mara (Muži, kte­ří nená­vi­dí ženy, Sociální síť), což téměř vyvo­lá­vá dojem jejich pří­tom­nos­ti jako důvo­du navý­še­ní roz­počtu a zajiš­tě­ní sle­do­va­nos­ti v zahra­ni­čí. Co se jejich role týče, Sheen z té své ste­re­o­typ­ní vytá­hl, co se dalo, Mara k tomu nedo­sta­la ani žád­nou pří­le­ži­tost. Naopak bra­zil­ské hvězdy Selton Mello, v roli zko­rum­po­va­né­ho poli­cis­ty, a Wagner Moura, coby muž, kte­rý vše zapo­čal, zaujmou fil­mo­vé nad­šen­ce ze země vzni­ku. Nutno podok­nout, že to měli tvůr­ci dob­ře vymyš­le­né.

Daldry sází na tři dět­ské her­ce jako hlav­ní hrdi­ny, při­čemž prá­ce s mla­dý­mi se mu osvěd­či­la již dří­ve ve fil­mu Billy Elliot a zapa­dá i do kom­pa­ra­ce se zmí­ně­ným Milionářem z cha­tr­če. Všichni tři poda­li skvě­lý cha­risma­tic­ký výkon a kdy­ko­liv něco tako­vé­ho vidím, nedá mi to nepo­rov­nat s kva­li­tou malých her­ců a here­ček u nás - pak je mi ovšem do bre­ku. Právě v zob­ra­zo­vá­ní přá­tel­ství mezi chlap­ci a jejich neroz­luč­nos­ti zís­ká­vá film nej­vět­ší ener­gič­nost. Jejich pou­to je záro­veň zesi­lo­vá­no zábě­ry z kame­ry, kte­ré si hrdi­no­vé nato­čí.

Dalo by se říct, že Daldry se tak pře­hna­ně sna­ží o zachy­ce­ní rea­li­ty, až se mu to čas­to neda­ří a v mno­ha pří­pa­dech se mine účin­kem. Klasický scé­nař něko­li­ka „chudá­ků“ nebo lépe smo­la­řů, kte­ří roz­bi­jí sys­tém a prak­tic­ky se posta­ra­jí o revo­lu­ci v uli­cích a v budouc­nu mož­ná i o svě­to­vý mír, je toho důka­zem. Scéna s dce­rou v počát­ku zabi­té­ho muže, kte­rá pře­ží­vá na hřbi­to­vě před vlast­ním hro­bem, ve kte­rém se ukrý­va­jí dal­ší důka­zy, je pak až směš­ná.

Kdybychom měli hle­dat dal­ší spo­ji­tos­ti s podob­ný­mi fil­my, urči­tě bychom nara­zi­li na film Město bohů (City of God, 2002) a tvůr­ce hud­by. Je jím bra­zil­ský skla­da­tel Antonio Pinto, kte­rý tedy slo­žil hud­bu i pro Trash. Daldry s tím­to skla­da­te­lem nemohl špláp­nout ved­le, maxi­mál­ně se mu dá vyčíst až vel­ká sna­ha se vyrov­nat tvůr­cům před­cho­zích a hlav­ně úspěš­ných fil­mů. Musím říct, že jsem se kvů­li hud­bě musel na film podí­vat dva­krát, pro­to­že při jed­nom shléd­nu­tí jsem se soutře­dil jen na ni a nedá­val pozor.

Photo © Universal Pictures International France

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře