Ostře sledované vlaky - druhý Oscarový film ČSSR

Děj se ode­hrá­vá za dru­hé svě­to­vé vál­ky, v době, kdy se lid­ské vlast­nos­ti pro­je­vu­jí stej­ně jako v době hlu­bo­ké­ho míru, jenom jsou v kon­fron­ta­ci s váleč­ným děním lépe vidět. Vypráví pří­běh mla­dič­ké­ho elé­va Miloše Hrmy (Václav Neckář), kte­rý na malé želez­nič­ní sta­ni­ci přes své milost­né pro­blémy dospí­vá na práh muž­ství.

Ostře sle­do­va­né vla­ky jsou spo­leč­ně s Obchodem na kor­ze a Koljou jedi­ným čes­kým fil­mem, kte­rý kdy zís­kal Oscara za nej­lep­ší zahra­nič­ní film, kte­rý po roce 1966 uči­nil Jiřího Menzela jed­ním z nej­vy­hlá­še­něj­ších čes­kých reži­sé­rů, jehož pověst ho bude pro­vá­zet ješ­tě hod­ně dlou­ho po jeho smr­ti. Menzelův více­mé­ně reži­sér­ský celo­ve­čer­ní debut (před­tím měl na kon­tě pou­ze spo­lu­re­žie povíd­ko­vých fil­mů a stu­dent­ské krát­ké fil­my) polo­žil zákla­dy jeho dlou­ho­do­bé­mu adap­to­vá­ní a pře­de­vším dlou­ho­do­bé spo­lu­prá­ci se spi­so­va­te­lem Bohumilem Hrabalem, kte­ří si spo­leč­ně vel­mi výraz­ně sed­li a Menzel do kon­ce své režij­ní kari­é­ry sti­hl zadap­to­vat cel­kem 5 Hrabalových knih. Tím star­tem, kte­rý vše odstar­to­val je ale prá­vě adap­ta­ce Ostře sle­do­va­ných vla­ků, kte­rá se poved­la až tak moc, že autor před­lo­hy Hrabal upřed­nost­ňo­val film před kni­hou!

Menzel a Hrabal spo­leč­ně stá­li za scé­ná­řem této adap­ta­ce a nato­či­li něco sku­teč­ně půso­bi­vé­ho. Sám Menzel těs­ně po zís­ká­ní Oscara na otáz­ku co ame­ric­ké divá­ky na fil­mu zau­ja­lo odpo­vě­děl tak­to: ´´ Co je na něm zau­ja­lo? O tom jsem také pře­mýš­lel, pro­to­že to je film nato­če­nej pro Čechy, pro čes­ký divá­ky. Ale jsem rád, že se jim to líbi­lo a hroz­ně rád bych kdy­by jim ten film tro­chu při­blí­žil pana Hrabala, pan Hrabal si totiž zaslou­ží aby to byl tako­vej svě­to­vej autor´´. Už zde jde poznat, že si tihle dva vel­mi sed­li ať už co se týče podob­né poe­ti­ky či Menzelovy oči­vid­né fas­ci­na­ce díly Hrabala. Já sám jsem měl osob­ně vět­ši­nou s poe­ti­kou Hrabalových děl, spo­leč­ně se Skřivánky na niti jsou ale Ostře sle­do­va­né vla­ky bez­po­chy­by jeho nej­lep­ším fil­mem, kte­rý je prá­vem brán jako jeden z nej­le­gen­dár­něj­ších čes­kých fil­mů všech dob.

Ostře sle­do­va­né vla­ky vyni­ka­jí svým vel­mi ori­gi­nál­ním pohle­dem na pro­tek­to­rát­ní Čechy za 2. svě­to­vé vál­ky. Je to film ode­hrá­va­jí­cí se na váleč­ném poza­dí, kte­rý záro­veň má vel­mi bra­vur­ní humor a vel­mi dob­ře vyva­žu­je momen­ty odleh­če­né s momen­ty zce­la váž­ný­mi.

Právě zde Jiří Menzel odstar­to­val svou dlou­ho­le­tou spo­lu­prá­ci s kame­ra­ma­nem Jaromírem Šofrem, kte­rá násled­ně pře­tr­va­la do vět­ši­ny ostat­ních Menzelových celo­ve­čer­ních fil­mů (a všech ostat­ních Menzelových adap­ta­cí Hrabalových novel kro­mě Slavností sně­že­nek). Už zde Jaromír Šofr vel­mi výraz­ně nakro­čil k tomu aby se stal jed­ním z nej­pa­měti­hod­něj­ších čes­kých kame­ra­ma­nů všech dob. Ostře sle­do­va­né vla­ky před­sta­vu­jí mno­ho pře­krás­ných zábě­rů a jsou vel­mi prav­dě­po­dob­ně Menzelovým vizu­ál­ně nej­krás­něj­ším fil­mem.

Film má záro­veň napros­to bra­vur­ní obsazení- Václav Neckář je v hlav­ní roli sexu­ál­ně frustro­va­né­ho mla­dí­ka Miloše Hrmy při­ro­ze­ný a tahle role jako by byla již dopře­du psá­na Hrabalem pří­mo na tělo, dále je tu oprav­du parád­ní Josef Somr ve své prv­ní výraz­né roli, kte­rá násled­ně sta­la i jed­nou z jeho nej­slav­něj­ších, vel­mi dob­rý Vladimír Valenta nebo pří­mo str­hu­jí­cí Vladimír Brodský v roli kola­bo­ran­ta Zedníčka, jehož před­nes je pros­tě nesku­teč­ně str­hu­jí­cí.

Ostře sle­do­va­né vla­ky jsou sku­teč­ně parád­ní tragi­ko­me­dií kde jsou i váž­něj­ší moti­vy brá­ny tak lehce a přes­to bra­vur­ně, že se tohle dodnes daří jen málo tvůr­cům. Zároveň je tu kopec parád­ních hlá­šek a pře­de­vším památ­ných scén jako scé­na ora­zít­ko­vá­ní zad­ni­ce, kte­rá dodnes neztra­ti­la nic na svém kouz­lu, ale to vlast­ně stej­ně jako celý film.

U Ostře sle­do­va­ných vla­ků je zce­la dis­ku­ta­bil­ní zda se na nich tak tro­chu nepo­de­psal zub času. Já ale rov­nou říkám niko­liv a sto­jím si za tím, že ješ­tě za něko­lik let půjde bez pro­blé­mů o tak vel­kou a pře­de­vším výraz­nou kla­si­ku a i díky tomu se na Jiřího Menzela bude vzpo­mí­nat i po letech. Především i kvů­li neče­ka­né­mu a sil­né­mu závě­ru při kte­rém skon­čí inspek­tor­ská zahrád­ka v prde­li a hlav­ní hrdi­na na kon­ci své pou­tě udě­lá defi­ni­tiv­ně něco zásluž­né­ho i přes­to, že ho před­tím více­mé­ně zají­ma­li jenom jeho osob­ní pro­blémy. Možná se sice sta­ne hrdi­nou tak tro­chu náho­dou, přes­to si ale stih­ne Miloš Hrma pro­jít něja­kým vývo­jem a men­ším zoce­le­ním.

Film, kte­rý polo­žil spo­lu­prá­ci Jiřího Menzela s Bohumilem Hrabalem a spo­lu­prá­ci Jiřího Menzela s Jaromírem Šofrem je sku­teč­ně výbor­ný čes­ký kle­not, kte­rý je i prá­vem umis­ťo­ván i na svě­to­vé sezna­my nej­lep­ších fil­mů všech dob a z Jiřího Menzela ve své době udě­lal fil­ma­ře, kte­rý by se neje­nom neztra­til i ve zbyt­ku Evropy ale dost mož­ná by se zvlá­dl stát výraz­ným fil­ma­řem i v Americe. Menzel ale nako­nec zůstal čes­kým fil­ma­řem duší i tělem a i když za mně vrchol jeho mis­trov­ství v éře po Skřiváncích na niti lehce upa­dl a jeho a s tím spo­je­ná Hrabalova poe­ti­ka už na mně v jejich dal­ších fil­mech nepů­so­bí tak výraz­ně dob­ře, Jiří Menzel pro mně pořád byl, je a bude jed­ním z nej­vět­ších čes­kých fil­ma­řů, kte­rý se sice ve své kari­é­ře neo­be­šel bez omy­lů, kte­ré vrha­jí tak tro­chu stín na jeho před­cho­zí kla­si­ky (Obsluhoval jsem ang­lic­ké­ho krá­le, Donšajni), přes­to ale zůstá­vá čes­kou fil­mo­vou legen­dou, kte­rou se sti­hl stát už prá­vě Ostře sle­do­va­ný­mi vla­ky......

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

---

Photo © Filmové stu­dio Barrandov

---

---