Kritiky.cz > Profily osob > Kdo je kdo v Pelíšcích - Herci

Kdo je kdo v Pelíšcích - Herci

Photo © Space Films
Photo © Space Films
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

MIROSLAV DONUTIL, otec Šebek

Miroslav Donutil (*1951) se po abso­lu­to­riu na brněn­ské JAMU stal stá­lým čle­nem Divadla na pro­váz­ku, kde ztvár­nil výraz­né role pře­de­vším v insce­na­cích Balada pro ban­di­tu, Profesionální žena nebo Obchod s chle­bem. Od roku 1990 je čle­nem čino­hry praž­ské­ho Národního diva­dla (Strýček Váňa, Jak se vám líbí, Sluha dvou pánů, Na mis­kách vah). V letech 1996 a 1997 se stal vítě­zem tele­viz­ní divác­ké anke­ty TýTý. Mezi jeho nej­vý­raz­něj­ší fil­mo­vé posta­vy pat­ří Nikola z Balady pro ban­di­tu (1978, r. Vladimír Sis), nad­po­ru­čík z kome­die pod­le Josefa Škvoreckého Tankový pra­por (1991, r. Vít Olmer), poru­čík Tronik z tragi­ko­me­die Černí baro­ni (1992, r. Zdenek Sirový), důstoj­ník z podo­ben­ství Pevnost (1994, r. Drahomíra Vihanová) a úskoč­ný posla­nec z femi­nis­tic­ké vese­lo­hry Pasti, pas­ti, pas­tič­ky (1998, r. Věra Chytilová), za něhož obdr­žel Českého lva ’98 za nej­lep­ší herec­ký výkon ve ved­lej­ší muž­ské roli.

JIŘÍ KODET, otec Kraus

Jiří Kodet (*1937), člen herec­ké­ho rodu Steimarů. Od roku 1966 hrál v Činoherním klu­bu, v roce 1990 se stal čle­nem čino­hry Národního diva­dla. První význam­nou fil­mo­vou roli mu nabí­dl Jiří Krejčík v Probuzení, když mu bylo dva­a­dva­cet. Mezi jeho nej­zná­měj­ší fil­my pat­ří dra­ma Vyšší prin­cip (1960, r. Jiří Krejčík), tragi­ko­me­die Panelstory, aneb jak se rodí síd­liš­tě (1979, r. Věra Chytilová) nebo detek­tiv­ka Smrt talen­to­va­né­ho šev­ce (1982, r. Jan Schmidt). Loni na sebe výraz­ně upo­zor­nil herec­kým výko­nem v povíd­ko­vé kome­dii Knoflíkáři reži­sé­ra Petra Zelenky. Postava otce Krause z Pelíšků mu nabíd­la dosud nej­vět­ší herec­kou pří­le­ži­tost.

SIMONA STAŠOVÁ, mamin­ka Šebková

Simona Stašová (*1955) je dce­rou hereč­ky Jiřiny Bohdalové. Vystudovala DAMU a rok sbí­ra­la zku­še­nos­ti mimo Prahu. Debutovala v povíd­ko­vé kome­dii Hynka Bočana Tak lás­ka začí­ná... (1975). V roce 1977 nastou­pi­la do Divadla E. F. Buriana a nyní je člen­kou Městských diva­del praž­ských. Patří mezi oblí­be­né tele­viz­ní hereč­ky a svou fil­mo­gra­fii obo­ha­cu­je pře­de­vším o kome­di­ál­ní role. Mezi její nej­zná­měj­ší fil­my pat­ří dra­ma Mys dob­ré nadě­je (1975, r. Otakar Fuka), vese­lo­hra Parta Hic (1976, r. Hynek Bočan), povíd­ka Poštovský paná­ček ze sním­ku Jak rodí chlap (1979, r. Zdeněk Troška) nebo dra­ma Neúplné zatmě­ní (1982, r. Jaromil Jireš).

EMÍLIA VÁŠÁRYOVÁ, mamin­ka Krausová

Emilie Vašáryová (*1942) pat­ří mezi oblí­be­né hereč­ky čes­ké a slo­ven­ské diva­del­ní, tele­viz­ní a fil­mo­vé scé­ny. Před kame­rou debu­to­va­la ve slovensko-maďarském sním­ku Daždnik sv. Petra. Nezapomenutelná je její krás­ná cir­kusač­ka Diana z kome­di­ál­ní mora­li­ty Až při­jde kocour (1963, r. Vojtěch Jasný), mezi nej­zná­měj­ší titu­ly její roz­sáh­lé fil­mo­gra­fie pat­ří fan­task­ní pří­běh Bláznova kro­ni­ka (1964, r. Karel Zeman) nebo dra­ma Lidé z marin­go­tek (1966, r. Martin Frič). V posled­ní době se uja­la výraz­ných par­tů v dra­ma­tu Hazard (1995, r. Roman Petrenko) a v gene­rač­ním pří­bě­hu Modré z nebe (1997, r. Eva Borušovičová). Její roz­sáh­lé herec­ké zku­še­nos­ti ji před­ur­či­ly k rolím zají­ma­vě stár­nou­cích žen i v podo­ben­ství Martina Šullka Orbis pictus (1997) a v Pelíšcích. S Vojtěchem Jasným při­pra­vu­je do kin dra­ma Návrat ztra­ce­né­ho raje.

BOLESLAV POLÍVKA, strýc

Bolek Polívka (*1949) se v roce 1972 stal jed­nou z vůd­čích osob­nos­tí brněn­ské­ho Divadla na pro­váz­ku. Výrazně na sebe upo­zor­nil už svým fil­mo­vým debu­tem - posta­vou úlis­né­ho Mageryho ve fil­mo­vé ver­zi Prozatímního muzi­ká­lu Nikola Šuhaj - Balada pro ban­di­tu (1978, r. Vladimír Sis

). S reži­sér­kou Věrou Chytilovou nato­čil mora­li­tu Kalamita (1981), Šaška a krá­lov­nu (1987) a vese­lo­hru Dědictví aneb kur­va­ho­ši­gutn­tág (1992). Spolupracoval ovšem i s dal­ší­mi význam­ný­mi čes­ký­mi a slo­ven­ský­mi reži­sé­ry: Juraj Jakubisko mu nabí­dl výraz­nou pří­le­ži­tost v tragi­ko­me­dii Sedím na konári a je mi dob­ře, Jan Němec ho obsa­dil do klí­mov­ské fée­rie V žáru krá­lov­ské lás­ky (1990) a Petr Koliha mu svě­řil roli Vladimíra Boudníka v Něžném brabro­vi (1989). Nejpozoruhodnější rolí Bolka Polívky je ovšem posta­va fará­ře v Zapomenutém svět­le (1996, r. Vladimír Michálek), ze kte­ré zís­kal Českého lva a cenu za hlav­ní muž­ský herec­ký výkon na MFF v Karlových Varech. Popularitu si Boleslav Polívka udr­žu­je i autor­skou tele­viz­ní show Manéž Bolka Polívky.

EVA HOLUBOVÁ, uči­tel­ka

Eva Holubová (*1959) svůj výraz­ný kome­di­ál­ní talent uplat­ni­la jako člen­ka diva­del Sklep, Mimóza a Náhradní diva­dlo i na diva­del­ních pou­tích s Rodinou Váňovou; dnes hra­je v Divadle Na zábrad­lí, kde zís­ka­la své prv­ní stá­lé angaž­má. První herec­ké pří­le­ži­tos­ti ve fil­mu jí posky­tl Tomáš Vorel (krát­ko­me­tráž­ní kome­die To můj Laďa - 1981, povíd­ka Směr Karlštějn z Pražské pět­ky - 1988, muzi­kál Kouř - 1990). V povíd­ko­vé kome­dii Petra Zelenky Knoflíkáři (1997) zna­me­ni­tým způ­so­bem ztě­les­ni­la frustro­va­nou man­žel­ku ome­ze­né­ho želez­ni­čá­ře a v mora­li­tě Věry Chytilové Pasti, pas­ti, pas­tič­ky (1998) hrá­la sexuch­ti­vou inves­ti­ga­tiv­ní novi­nář­ku.

JAROSLAV DUŠEK, Saša Mašlaň

Jaroslav Dušek (*1961) je fil­mo­vý a diva­del­ní herec, peda­gog, reži­sér a sce­náris­ta. Zaujal v řadě „vel­kých malých“ rolí v čes­kých fil­mech 90. let. Pod vli­vem V+W, Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila už od gym­na­zi­ál­ních let budo­val svo­ji své­byt­nou vizi diva­dla, zalo­že­nou na poe­ti­ce impro­vi­za­ce. Od roku 1980 půso­bil v diva­dle Vizita, vede sou­bor Divadelní Studio čis­té rados­ti (autor­ská před­sta­ve­ní Opera La Serra, Starostovice Mařenka atd.) a pra­cu­je i pro roz­hlas (např. pří­mé pře­no­se impro­vi­za­cí s Ivanem Vitoušem). Je spo­lusce­náris­tou fil­mu Tomáše Vorla Kamenný most (1996), v němž si zahrál jed­nu z epi­zod­ních rolí. Jako herec se obje­vil také ve fil­mech Vrať se do hro­bu (1989, r. Milan Šteindler) a Don Gio (1992, režie Michal a Šimon Cabanovi).

STELLA ZÁZVORKOVÁ, babič­ka

Stella Zázvorková (*1922) pat­ří mezi nej­vý­raz­něj­ší čes­ké kome­di­ál­ní hereč­ky star­ší gene­ra­ce; její výra­zo­vý rejstřík je však mno­hem bohat­ší. Po abso­lu­to­riu herec­ké ško­ly E.F. Buriana uplat­ni­la svůj šarm v desít­kách tele­viz­ních, fil­mo­vých a diva­del­ních rolí. Nejdéle půso­bi­la v Městských diva­dlech praž­ských. Nikdy se nezdrá­ha­la při­jí­mat men­ší, někdy vyslo­ve­ně epi­zod­ní role, ve kte­rých doká­za­la uplat­nit svůj cit pro cha­rak­te­ro­vou sty­li­za­ci. Na stří­br­ném plát­ně se popr­vé obje­vi­la v roce 1947 v oso­bi­té adap­ta­ci Nerudovy povíd­ky Týden v tichém domě debu­tu­jí­cí­ho Jiřího Krejčika. Mezi neza­po­me­nu­tel­né titu­ly její fil­mo­gra­fie pat­ří kome­die Anděl na horách (1955, r. Bořivoj Zeman), podo­ben­ství Až při­jde kocour (1963, r. Vojtěch Jasný), vese­lo­hra Svatba jako řemen (1967, r. Jiří Krejčík), sty­lo­vá fraš­ka Slaměný klo­bouk (1971, r. Oldřich Lipský) nebo film o fil­mu Trhák (1980, r. Zdeněk Podskalský). Oceňovaným come­bac­kem se sta­la posta­va paní Loukové z osca­ro­vé­ho melod­ra­ma­tu Jana Svěráka Kolja (1996). Zatím napo­sle­dy jsme ji moh­li vidět v drdov­ské pohád­ce Z pek­la štěs­tí (1999, r. Zdeněk Troška).

Jiří Krejčík, Dr. Stárek

Jiří Krejčík (*1918) je zná­mý pře­de­vším jako sce­náris­ta a reži­sér řady vyni­ka­jí­cích čes­kých fil­mů. Debutoval celo­ve­čer­ním Nerudovským sním­kem TÝDEN V TICHÉM DOMĚ (1947), a svou roz­sáh­lou autor­skou fil­mo­gra­fii v prů­bě­hu dal­ších čty­ři­ce­ti let obo­ha­til o téměř dva­cít­ku sním­ků, z nichž se vět­ši­na sta­la čes­kou fil­mo­vou kla­si­kou (dra­ma­ta PROBUZENÍ - 1959 a VYŠÍ PRINCIP - 1960, kome­die SVATBA JAKO ŘEMEN - 1967 a PENSION PRO SVOBODNÉ PÁNY - 1967 nebo pro­slu­lý živo­to­pis­ný sní­mek BOŽSKÁ EMA - 1979). Jako herec se už obje­vil napří­klad v jed­né z epi­zod­ních rolí Hrabalovské tragi­ko­me­die Jiřího Menzela SLAVNOSTI SNĚŽENEK (1983). Postava léka­ře z Hřebejkových PELÍŠKŮ je jeho nej­vět­ší fil­mo­vou rolí.

Kristýna Nováková, Jindřiška

Kristýna Nováková (*1983 v Praze), stu­dent­ka střed­ní odbor­né ško­ly spe­ci­a­li­zač­ní­ho obo­ru ces­tov­ní ruch, se věnu­je herec­tví už od svých dese­ti let, kdy vstou­pi­la do diva­del­ní­ho sou­bo­ru Bílá síť. Ve fil­mu debu­to­va­la v roce 1996 ve VÝCHOVA V ČECHÁCH (r. Petr Koliha), kde na sebe upo­zor­ni­la v roli Agáty. Zde si jí také vši­ml reži­sér Jan Hřebejk, kte­rý ji pozval na kon­kurz pro roli Jindřišky ve fil­mu Pelíšky. Kromě dvou celo­ve­čer­ních fil­mů se Kristýna obje­vi­la také v doku­men­tu MŮJ DŮM, MŮJ HRAD (1997, r. Pavel Fojtík) a hrá­la rov­něž ve fil­mu JAK JSME NATÁČELI S TOMEM (1997, r. Boris Issa) - vítěz­ném sním­ku mezi­ná­rod­ní pře­hlíd­ky CIAK Junior, kde sou­tě­ží krát­ké fil­my nato­če­né pod­le dět­ských námě­tů.

Michael Beran, Michal

Michael Beran (*1980 v Brně), stu­dent 4. roč­ní­ku brněn­ské kon­zer­va­to­ře, se k fil­mo­vé­mu herec­tví dostal přes diva­del­ní scé­nu: v Městském diva­dle v Brně se obje­vil napří­klad ve hře Edwarda Albeeho Všechno je v zahra­dě (role Rogera, syna hlav­ní­ho páru) a účin­ku­je zde v nastu­do­vá­ní muzi­ká­lu West Side Story (role Bažanta). V sou­čas­né době se při­pra­vu­je k matu­ri­tě. Ve vol­ném čase hra­je hokej. Zajímavé je, že jeho absol­vent­skou rolí byl Dr. Zvonek Burke, kte­rou kdy­si úžas­ně ztvár­nil jeho „fil­mo­vý strýc“ Bolek Polívka. Ve fil­mu se Michael popr­vé obje­vil v roce 1998 - šlo o krát­ký škol­ní sní­mek POTKAN (r. Jan Coufal), rea­li­zo­va­ný ve fil­mo­vé kole­ji v Písku. Zkušenosti, kte­ré nabyl při natá­če­ní Pelíšků, se s škol­ním cvi­če­ním neda­jí srov­nat...

Sylvie Koblížková, Uzlinka

Sylvie Koblížková (*1985), žáky­ně 8. tří­dy ZŠ v Praze. Sylvii obje­vil pro film Jan Hřebejk, kte­rý ji obsa­dil do edič­ní­ho tele­viz­ní­ho seri­á­lu Kde pada­jí hvězdy (1996), situ­o­va­né­ho do pro­stře­dí dět­ské léčeb­ny. Kromě spo­lu­prá­ce s Janem Hřebejkem už Sylvie účin­ko­va­la i ve dvou vel­kých zahra­nič­ních pro­jek­tech: pro němec­ký sní­mek Jak se dělá ope­ra ji vyhlé­dl Petr Weigl, a v ame­ric­ké adap­ta­ci Hugových Bídníků (r. Bille August) hrá­la křeh­kou dív­ku Eponii.


Zdroj: Tisková zprá­va Total HelpArt T.H.A - 1999


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,45023 s | počet dotazů: 253 | paměť: 74441 KB. | 25.04.2024 - 12:22:15