Kdo je kdo v Pelíšcích – Herci

(zatím nehodnoceno)

Loading...

MIROSLAV DONUTIL, otec Šebek

Miroslav Donutil (*1951) se po absolutoriu na brněnské JAMU stal stálým členem Divadla na provázku, kde ztvárnil výrazné role především v inscenacích Balada pro banditu, Profesionální žena nebo Obchod s chlebem. Od roku 1990 je členem činohry pražského Národního divadla (Strýček Váňa, Jak se vám líbí, Sluha dvou pánů, Na miskách vah). V letech 1996 a 1997 se stal vítězem televizní divácké ankety TýTý. Mezi jeho nejvýraznější filmové postavy patří Nikola z Balady pro banditu (1978, r. Vladimír Sis), nadporučík z komedie podle Josefa Škvoreckého Tankový prapor (1991, r. Vít Olmer), poručík Tronik z tragikomedie Černí baroni (1992, r. Zdenek Sirový), důstojník z podobenství Pevnost (1994, r. Drahomíra Vihanová) a úskočný poslanec z feministické veselohry Pasti, pasti, pastičky (1998, r. Věra Chytilová), za něhož obdržel Českého lva ’98 za nejlepší herecký výkon ve vedlejší mužské roli.

JIŘÍ KODET, otec Kraus

Jiří Kodet (*1937), člen hereckého rodu Steimarů. Od roku 1966 hrál v Činoherním klubu, v roce 1990 se stal členem činohry Národního divadla. První významnou filmovou roli mu nabídl Jiří Krejčík v Probuzení, když mu bylo dvaadvacet. Mezi jeho nejznámější filmy patří drama Vyšší princip (1960, r. Jiří Krejčík), tragikomedie Panelstory, aneb jak se rodí sídliště (1979, r. Věra Chytilová) nebo detektivka Smrt talentovaného ševce (1982, r. Jan Schmidt). Loni na sebe výrazně upozornil hereckým výkonem v povídkové komedii Knoflíkáři režiséra Petra Zelenky. Postava otce Krause z Pelíšků mu nabídla dosud největší hereckou příležitost.

SIMONA STAŠOVÁ, maminka Šebková

Simona Stašová (*1955) je dcerou herečky Jiřiny Bohdalové. Vystudovala DAMU a rok sbírala zkušenosti mimo Prahu. Debutovala v povídkové komedii Hynka Bočana Tak láska začíná… (1975). V roce 1977 nastoupila do Divadla E. F. Buriana a nyní je členkou Městských divadel pražských. Patří mezi oblíbené televizní herečky a svou filmografii obohacuje především o komediální role. Mezi její nejznámější filmy patří drama Mys dobré naděje (1975, r. Otakar Fuka), veselohra Parta Hic (1976, r. Hynek Bočan), povídka Poštovský panáček ze snímku Jak rodí chlap (1979, r. Zdeněk Troška) nebo drama Neúplné zatmění (1982, r. Jaromil Jireš).

EMÍLIA VÁŠÁRYOVÁ, maminka Krausová

Emilie Vašáryová (*1942) patří mezi oblíbené herečky české a slovenské divadelní, televizní a filmové scény. Před kamerou debutovala ve slovensko-maďarském snímku Daždnik sv. Petra. Nezapomenutelná je její krásná cirkusačka Diana z komediální morality Až přijde kocour (1963, r. Vojtěch Jasný), mezi nejznámější tituly její rozsáhlé filmografie patří fantaskní příběh Bláznova kronika (1964, r. Karel Zeman) nebo drama Lidé z maringotek (1966, r. Martin Frič). V poslední době se ujala výrazných partů v dramatu Hazard (1995, r. Roman Petrenko) a v generačním příběhu Modré z nebe (1997, r. Eva Borušovičová). Její rozsáhlé herecké zkušenosti ji předurčily k rolím zajímavě stárnoucích žen i v podobenství Martina Šullka Orbis pictus (1997) a v Pelíšcích. S Vojtěchem Jasným připravuje do kin drama Návrat ztraceného raje.

BOLESLAV POLÍVKA, strýc

Bolek Polívka (*1949) se v roce 1972 stal jednou z vůdčích osobností brněnského Divadla na provázku. Výrazně na sebe upozornil už svým filmovým debutem – postavou úlisného Mageryho ve filmové verzi Prozatímního muzikálu Nikola Šuhaj – Balada pro banditu (1978, r. Vladimír Sis

). S režisérkou Věrou Chytilovou natočil moralitu Kalamita (1981), Šaška a královnu (1987) a veselohru Dědictví aneb kurvahošigutntág (1992). Spolupracoval ovšem i s dalšími významnými českými a slovenskými režiséry: Juraj Jakubisko mu nabídl výraznou příležitost v tragikomedii Sedím na konári a je mi dobře, Jan Němec ho obsadil do klímovské féerie V žáru královské lásky (1990) a Petr Koliha mu svěřil roli Vladimíra Boudníka v Něžném brabrovi (1989). Nejpozoruhodnější rolí Bolka Polívky je ovšem postava faráře v Zapomenutém světle (1996, r. Vladimír Michálek), ze které získal Českého lva a cenu za hlavní mužský herecký výkon na MFF v Karlových Varech. Popularitu si Boleslav Polívka udržuje i autorskou televizní show Manéž Bolka Polívky.

EVA HOLUBOVÁ, učitelka

Eva Holubová (*1959) svůj výrazný komediální talent uplatnila jako členka divadel Sklep, Mimóza a Náhradní divadlo i na divadelních poutích s Rodinou Váňovou; dnes hraje v Divadle Na zábradlí, kde získala své první stálé angažmá. První herecké příležitosti ve filmu jí poskytl Tomáš Vorel (krátkometrážní komedie To můj Laďa – 1981, povídka Směr Karlštějn z Pražské pětky – 1988, muzikál Kouř – 1990). V povídkové komedii Petra Zelenky Knoflíkáři (1997) znamenitým způsobem ztělesnila frustrovanou manželku omezeného železničáře a v moralitě Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky (1998) hrála sexuchtivou investigativní novinářku.

JAROSLAV DUŠEK, Saša Mašlaň

Jaroslav Dušek (*1961) je filmový a divadelní herec, pedagog, režisér a scenárista. Zaujal v řadě „velkých malých“ rolí v českých filmech 90. let. Pod vlivem V+W, Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila už od gymnaziálních let budoval svoji svébytnou vizi divadla, založenou na poetice improvizace. Od roku 1980 působil v divadle Vizita, vede soubor Divadelní Studio čisté radosti (autorská představení Opera La Serra, Starostovice Mařenka atd.) a pracuje i pro rozhlas (např. přímé přenose improvizací s Ivanem Vitoušem). Je spoluscenáristou filmu Tomáše Vorla Kamenný most (1996), v němž si zahrál jednu z epizodních rolí. Jako herec se objevil také ve filmech Vrať se do hrobu (1989, r. Milan Šteindler) a Don Gio (1992, režie Michal a Šimon Cabanovi).

STELLA ZÁZVORKOVÁ, babička

Stella Zázvorková (*1922) patří mezi nejvýraznější české komediální herečky starší generace; její výrazový rejstřík je však mnohem bohatší. Po absolutoriu herecké školy E.F. Buriana uplatnila svůj šarm v desítkách televizních, filmových a divadelních rolí. Nejdéle působila v Městských divadlech pražských. Nikdy se nezdráhala přijímat menší, někdy vysloveně epizodní role, ve kterých dokázala uplatnit svůj cit pro charakterovou stylizaci. Na stříbrném plátně se poprvé objevila v roce 1947 v osobité adaptaci Nerudovy povídky Týden v tichém domě debutujícího Jiřího Krejčika. Mezi nezapomenutelné tituly její filmografie patří komedie Anděl na horách (1955, r. Bořivoj Zeman), podobenství Až přijde kocour (1963, r. Vojtěch Jasný), veselohra Svatba jako řemen (1967, r. Jiří Krejčík), stylová fraška Slaměný klobouk (1971, r. Oldřich Lipský) nebo film o filmu Trhák (1980, r. Zdeněk Podskalský). Oceňovaným comebackem se stala postava paní Loukové z oscarového melodramatu Jana Svěráka Kolja (1996). Zatím naposledy jsme ji mohli vidět v drdovské pohádce Z pekla štěstí (1999, r. Zdeněk Troška).

Jiří Krejčík, Dr. Stárek

Jiří Krejčík (*1918) je známý především jako scenárista a režisér řady vynikajících českých filmů. Debutoval celovečerním Nerudovským snímkem TÝDEN V TICHÉM DOMĚ (1947), a svou rozsáhlou autorskou filmografii v průběhu dalších čtyřiceti let obohatil o téměř dvacítku snímků, z nichž se většina stala českou filmovou klasikou (dramata PROBUZENÍ – 1959 a VYŠÍ PRINCIP – 1960, komedie SVATBA JAKO ŘEMEN – 1967 a PENSION PRO SVOBODNÉ PÁNY – 1967 nebo proslulý životopisný snímek BOŽSKÁ EMA – 1979). Jako herec se už objevil například v jedné z epizodních rolí Hrabalovské tragikomedie Jiřího Menzela SLAVNOSTI SNĚŽENEK (1983). Postava lékaře z Hřebejkových PELÍŠKŮ je jeho největší filmovou rolí.

Kristýna Nováková, Jindřiška

Kristýna Nováková (*1983 v Praze), studentka střední odborné školy specializačního oboru cestovní ruch, se věnuje herectví už od svých deseti let, kdy vstoupila do divadelního souboru Bílá síť. Ve filmu debutovala v roce 1996 ve VÝCHOVA V ČECHÁCH (r. Petr Koliha), kde na sebe upozornila v roli Agáty. Zde si jí také všiml režisér Jan Hřebejk, který ji pozval na konkurz pro roli Jindřišky ve filmu Pelíšky. Kromě dvou celovečerních filmů se Kristýna objevila také v dokumentu MŮJ DŮM, MŮJ HRAD (1997, r. Pavel Fojtík) a hrála rovněž ve filmu JAK JSME NATÁČELI S TOMEM (1997, r. Boris Issa) – vítězném snímku mezinárodní přehlídky CIAK Junior, kde soutěží krátké filmy natočené podle dětských námětů.

Michael Beran, Michal

Michael Beran (*1980 v Brně), student 4. ročníku brněnské konzervatoře, se k filmovému herectví dostal přes divadelní scénu: v Městském divadle v Brně se objevil například ve hře Edwarda Albeeho Všechno je v zahradě (role Rogera, syna hlavního páru) a účinkuje zde v nastudování muzikálu West Side Story (role Bažanta). V současné době se připravuje k maturitě. Ve volném čase hraje hokej. Zajímavé je, že jeho absolventskou rolí byl Dr. Zvonek Burke, kterou kdysi úžasně ztvárnil jeho „filmový strýc“ Bolek Polívka. Ve filmu se Michael poprvé objevil v roce 1998 – šlo o krátký školní snímek POTKAN (r. Jan Coufal), realizovaný ve filmové koleji v Písku. Zkušenosti, které nabyl při natáčení Pelíšků, se s školním cvičením nedají srovnat…

Sylvie Koblížková, Uzlinka

Sylvie Koblížková (*1985), žákyně 8. třídy ZŠ v Praze. Sylvii objevil pro film Jan Hřebejk, který ji obsadil do edičního televizního seriálu Kde padají hvězdy (1996), situovaného do prostředí dětské léčebny. Kromě spolupráce s Janem Hřebejkem už Sylvie účinkovala i ve dvou velkých zahraničních projektech: pro německý snímek Jak se dělá opera ji vyhlédl Petr Weigl, a v americké adaptaci Hugových Bídníků (r. Bille August) hrála křehkou dívku Eponii.

Zdroj: Tisková zpráva Total HelpArt T.H.A – 1999

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře