Pán Prstenů - Návrat krále

Už se nemů­že­te dočkat posled­ní­ho pokra­čo­vá­ní a zakon­če­ní pří­bě­hu? Čím méně se bude­te těšit, tím méně bude­te zkla­má­ni, že už to všech­no skon­či­lo…Když tak sedím a pře­mýš­lím co napsat, nic mě nena­pa­dá. V hla­vě se mi ješ­tě stá­le pro­mí­ta­jí ty scé­ny z ohro­mu­jí­cích bitev, z tem­ných cest Mordoru, dia­lo­gy věr­nos­ti, lás­ky, vál­ky i šílen­ství. Nevím o čem začít psát. Co takhle vzít to tro­šič­ku netra­dič­ně od kon­ce.

Závěrečný díl celé tri­lo­gie je oprav­du důstoj­ným zakon­če­ním, spo­ju­jí­cí to nej­lep­ší z před­cho­zích dílů v jeden celek. Samozřejmě, kdo pohr­dl zpra­co­vá­ním prv­ních dvou čás­tí, tomu ani ten­to díl nepři­ne­se pří­liš vel­ké uspo­ko­je­ní. Takových snad mno­ho není a to, co si kaž­dý z vás oblí­bil u před­chůd­ců, na to se může v plné šíři těšit i u Návratu krá­le.

Visuální efek­ty jsou pod­le oče­ká­vá­ní opět na vyni­ka­jí­cí úrov­ni. Tisícové armá­dy skře­tů nej­růz­něj­ších dru­hů, obři, obří bojo­ví slo­ni, Nazgulové, nově před­sta­ve­né měs­to Minas Tirith i skře­tí věže v Mordoru. Samotné bitvy jsou opět lahůd­ka a sami o sobě by se daly sle­do­vat jed­ním dechem i bez pří­bě­hu. Ovšem abychom to nepře­hna­li, nic se nemá pře­há­nět. Trochu to tak dopadlo s Legolasovým pře­pad­nu­tím asi 100x vět­ší­ho slo­na, když si po něm v plném běhu cel­kem bez potí­ží vyšpl­hal až naho­ru a pak jed­ním šípem sko­lil k zemi. Ale nic nemů­že být doko­na­lé.

Avšak o něco vět­ší bitva se ode­hrá­vá ješ­tě blí­že nebez­pe­čí a nástra­hám Mordoru. Frodo a Sam se chys­ta­jí pře­kro­čit hra­ni­ce toho­hle Sauronova krá­lov­ství Středozemě vel­mi nebez­peč­nou, ale jedi­nou mož­nou ces­tou. Prsten, zpr­vu lehce se pohu­pu­jí­cí Frodovi na krku, se stá­vá vět­ším a těž­ším bře­me­nem. Herecké výko­ny Elijah Wooda nabí­ra­jí maxi­ma, ta náma­ha vychá­zí z kaž­dé­ho jeho pro­je­vu a stá­le se zvět­šu­je blí­že a blí­že Hoře Osudu. Utrápený Frodo pod tíhou své­ho bře­me­ne a Glumovy lsti dokon­ce sám vyhos­tí své­ho nej­lep­ší­ho pří­te­le Sama ze své spo­leč­nos­ti, chtíc pokra­čo­vat v ces­tě pou­ze s prů­vod­cem Sméagolem, stá­le více a více tou­ží­cím po prs­te­nu.

Není tře­ba při­po­mí­nat, kde pří­běh skon­čil. Na bitvu o Helmův Žleb jen tak nikdo chví­li neza­po­me­ne, sám jsem byl zvě­dav, zda může být před­ve­de­no ješ­tě něco vět­ší­ho na poli bitev­ní kine­ma­to­gra­fie. Rohan je tedy zachrá­něn, váleč­né dění se pře­su­nu­je blí­že k Mordoru, na plá­ně Gondorského krá­lov­ství, kde se schy­lu­je k roz­ho­du­jí­cí­mu boji o pře­ži­tí lid­stva a celé Středozemě. Nechci porov­ná­vat tyhle dvě váleč­né dění, ale obě mají hod­ně spo­leč­né­ho a kaž­dá doká­že říct svo­je.

Co tedy máme před sebou nové­ho? Můžeme se těšit na Glumovo při­po­me­nu­tí své­ho mlá­dí a své­ho prv­ní­ho setká­ní s prs­te­nem. Nebudou chy­bět nové posta­vy jako např. stá­va­jí­cí král Gondoru Denethor, nové mon­stra, nové loka­ce. K tomu vše­mu při­hraj­te všech­no co zná­te ze Společenstva a Dvou Věží a je jas­né, že hor­ší to být nemů­že. Nabízí se teď ale otáz­ka, jest­li to může být ješ­tě lep­ší. Jestli se vůbec dá na tom zpra­co­vá­ní ješ­tě něco vylep­šit. Proto radě­ji neče­kej­te něco pře­vrat­něj­ší­ho. Nejlepší bude těšit se na pokra­čo­vá­ní a zakon­če­ní toho co už jsme vidě­li, samo­zřej­mě po strán­ce zpra­co­vá­ní, ne pří­bě­hu. Ať se vám to líbi­lo nebo ne, podob­ně si vychut­ná­te i Návrat krá­le.

V čem je však asi nej­vět­ší roz­díl a co vás mož­ná po těch 2 letech nej­víc pře­kva­pí je konec. Tak jak jste hla­do­vě kaž­dý rok čeka­li na pokra­čo­vá­ní, se stej­nou inten­zi­tou teď bude­te lito­vat, že už při­šlo to posled­ní. Přijde ješ­tě něco podob­né­ho? Těžko říct, jest­li se obje­ví nový pan Tolkien a na chví­li nás doká­že stej­ně tak zača­ro­vat do jiné­ho svě­ta, pohl­tit, při­po­me­nout a také něco nau­čit. Můžeme dou­fat, ale buď­te se jis­ti, že stej­ně jako v tomhle pří­bě­hu tak ve sku­teč­ném živo­tě, je kaž­dý konec začát­kem něče­ho nové­ho jiné­ho.