Pěkně tučná sebeláska: Skandinávský dokument o boubelkách, které se mají také rády, aby byly společností přijaty

Severský doku­ment dvo­ji­ce fil­ma­řek Louise Detlefsen a Louise Kjeldsen nám před­sta­vu­je jako hrdin­ky toho­to sním­ku čty­ři oplá­ca­né bou­bel­ky Marte Nymann, Helene Thyrsted, Pauline Lindborg, Wilde Siem, kte­ré se roz­hod­ly veřej­ně se ke svým kilům navíc při­znat a udě­lat z nich svou před­nost, což divák jis­tě oce­ní. Ano, reži­sér­ky nám uka­zu­jí ces­tu, jak to má ve spo­leč­nos­ti být.

V ano­ta­ci ke sním­ku se může­me dočíst: „Provokativní doku­ment sle­du­je akti­vist­ky „tlus­té­ho“ hnu­tí ve skan­di­náv­ských zemích. Film o ženách, kte­ré se o sobě nesty­dí říct, že jsou tlus­té, při­ná­ší revo­lu­ci do kon­venč­ní­ho pohle­du na krá­su, zpo­chyb­ňu­je kos­me­tic­ké stan­dar­ty a pod­po­ru­je pozi­tiv­ní pří­stup k lid­ské­mu tělu, ať je jaké­ko­liv…“

Tvůrkyním sním­ku Pěkně tuč­ná sebe­lás­ka Louise Detlefsen a Louise Kjeldsen se jevi­la jako alar­mu­jí­cí sku­teč­nost, kolik žen ve sku­teč­nos­ti není spo­ko­je­no se svým tělem, pro­por­ce­mi a kily navíc, a pro­to se roz­hod­ly vytvo­řit ten­to edu­ka­tiv­ní doku­ment, ve kte­rém se obna­žu­jí, vysvlé­ka­jí a uka­zu­jí zce­la nahé prá­vě ty ženy, kte­ré nema­jí doko­na­lé posta­vy.

„Před dvě­ma lety jsme v jed­né stu­dii čet­ly, že 50 % mla­dých žen ve věku mezi 15 a 25 nemá rádo svo­je tělo. Hlavně pro­to, že se cítí pří­liš tlus­té. Když jsme o tom řek­ly svým dce­rám ve věku 18 a 16, podi­vi­ly se: ‚JENOM 50 %?‘ To náš při­ved­lo k tomu nato­čit ten­to film,“ pro­hlá­si­li reži­sér­ky Louise Kjeldsen a Louise Detlefsen

V časosběr­ném doku­men­tu Louise Detlefsen a Louise Kjeldsen o čtve­ři­ci mla­dých žen z Dánska, Norska a Švédska zce­la cíle­ně pad­ne mno­ho slov, kte­rý­mi lze ozna­čit tyto tuč­né ženy, jako napří­klad bou­bel­ky, tlus­ťoš­ky nebo tlus­to­prd­ky. Film není prvo­plá­no­vou osla­vou nad­váhy, ale sou­čas­ně niko­ho nehod­no­tí a nesou­dí. Pouze se sna­ží při­jmout člo­vě­ka tako­vé­ho, jaký je, bez hod­no­ce­ní, sou­dů či odsud­ků. Mít nad­váhu sice není zdra­vé, ale rov­něž odmí­tat sám sebe, cítit se psy­chic­ky špat­ně a sná­šet uráž­ky není o nic zdra­věj­ší. Skandinávský doku­ment je o odváž­ných ženách, kte­ré se mají rády ne pro­to, že by byly doko­na­lé, ale aby byly spo­leč­nos­tí při­ja­ty tako­vé, jaké teď aktu­ál­ně jsou. Skrze doku­ment může divák nahléd­nout do sou­kro­mí akté­rek a pocho­pit tak jejich men­ta­li­tu a cha­rak­ter, což může vést ke vní­má­ní člo­vě­ka jako indi­vi­du­ál­ní­ho jedin­ce a ne jako zaška­tul­ko­va­né­ho obéz­ní­ho tlus­ťo­cha. Ačkoliv v doku­men­tu zazní, že hlav­ní hrdin­ky fil­mu nechtě­jí sdě­lo­vat důvod své nad­váhy, rov­něž se neplá­nu­jí nikterak niko­mu omlou­vat za svůj vzhled a sna­ží se nést svůj osud sebe­vě­do­mě a hrdě, i když i v doku­men­tu vidí­me, že oko­lí jim to dává pěk­ně sežrat. Nejsou to jen poznám­ky jíz­li­vých lidí, ale také roz­cho­dy s part­ne­rem, růz­né blo­ka­ce účtu na soci­ál­ních sítích a nedo­sta­teč­ný výběr oble­če­ní, což činí tako­vým ženám kaž­do­den­ní pro­blémy. V doku­men­tu se ženy svě­ří i se svý­mi hlu­bo­ko ulo­že­ný­mi trau­ma­ty, jako napří­klad pokus o zná­sil­ně­ní nebo stig­ma­ti­za­ce jíd­la, což se na jejich vzta­hu k sobě samé pode­psa­lo. Dokument divá­ka pro­vá­zí roz­lič­ný­mi situ­a­ce­mi a uka­zu­je, s čím vším se žena s nad­vá­hou kaž­do­den­ně potý­ká. A pro­to se tyto ženy roz­hod­ly s tím­to neu­tě­še­ným sta­vem ve spo­leč­nos­ti něco udě­lat. Rozhodly se mít se rády tako­vé, jaké jsou, ačko­liv to není prá­vě snad­né. Mnohá žena v doku­men­tu uvá­dí, kterak se po dlou­hou dobu trá­pi­la roz­lič­ný­mi die­ta­mi, aby jo-jo efekt nako­nec zví­tě­zil a ona se ocit­la ješ­tě tuč­něj­ší než na počát­ku. Snad i pro­to mno­hé ženy boj s die­ta­mi již vzda­ly a radě­ji při­ja­ly své tělo a samy sebe. Ve sním­ku vidí­me, jak i tlus­té ženy se chtě­jí líbit, pará­dit, líčit, kupo­vat si hez­ké věci, fotit se a točit svá videa na sítě.

Film je mír­nou pro­vo­ka­cí a rýpnu­tím do main­stre­a­mo­vé­ho vosí­ho hníz­da uctí­va­čů kul­tu těla, kte­ří se nesty­dí na adre­su někte­rých žen fašis­tic­ky tvr­dit hláš­ky jako „Jak se moh­ly takhle vyžrat?“ nebo „Za pár let budou mrt­vé…“ V doku­men­tu účin­ku­jí­cí ženy, kte­ré navzdo­ry vše­mu a všem uka­zu­jí svá těla tak, jak je pánbůh stvo­řil, aby doká­za­ly sobě i svě­tu krá­su svých oblých barok­ních tva­rů, kte­ré v ději­nách his­to­rie byly múzou a námě­tem nejed­no­mu malí­ři, z čeho vyplý­vá, že se jed­ná pou­ze o pro­měn­li­vý ide­ál krá­sy. Myslím si, že osvě­ta skr­ze doku­ment Pěkně tuč­ná sebe­lás­ka může být pre­ven­cí mno­hých psy­chic­kých pro­blé­mů dětí, dospí­va­jí­cích i zra­lých žen, jenž nejsou spo­ko­je­ny se svým vlast­ním tělem, a kte­ré se poslé­ze mohou vyví­jet do podo­by vět­ších pro­blé­mů jako tře­ba v ano­rexii či buli­mii.

Snímek se mi líbil a potě­šil mne tak vel­mi potřeb­nou osvě­tou s cílem zabrá­nit stig­ma­ti­za­ci této sku­pi­ny lidí v soci­ál­ním poli. Obě reži­sér­ky Louise Detlefsen a Louise Kjeldsen se své­ho scé­ná­ře zhos­ti­ly na výbor­nou s umě­lec­kým sty­lem a tak daly mož­nost vzni­ku oje­di­ně­lé­ho doku­men­tu s vel­mi humán­ním cílem osvě­ty a při­je­tí sama sebe tako­vé, jaká jsem.

PĚKNĚ TUČNÁ SEBELÁSKA

Žánr: Dokumentární

Země: Dánsko / Švédsko / Norsko

Rok: 2019

Stopáž: 90 min

Režie: Louise Detlefsen, Louise Kjeldsen

Scénář: Louise Detlefsen, Louise Kjeldsen

Kamera: Sine Vadstrup Brooker, Louise Detlefsen

Hudba: Jenny Wilson

Hrají: Wilde Siem

Produkce: Malene Flindt Pedersen

Střih: Steen Johannessen

Zvuk: Svenn Jakobsen, Simon Ellegaard

---

---