Českým filmem se divákovi nezavděčíš. Na české snímky je obecně kladeno více nároků, než na zahraniční produkce. Jako by se divák cítil odpovědný za to, co se na plátně děje. A když se mu to nelíbí, dokáže být velice rozhořčený, protože to možná uráží jeho národní pýchu. Alice Nellis se vydala odvážně do vod, kde mohou číhat hladoví krokodýli a svůj boj ustála. S okousanou nohou či rukou, ale jinak zůstala celá. Svými Perfect Days (podtitul „I ženy mají své dny“ bychom mohli klidně vypustit) předvedla směr, kterým se může ubírat česká mainstreamová komedie, která ukazuje lidi hezké, žijící ve vyšším středu české společnosti. Nečiní tak vulgárně a šovinisticky jako Jiří Vejdělek ve svém nejnovějším filmu Muži v naději. Bere si na mušku současná témata, která se leckomu mohou zdát vyčichlá a kýčovitá (umělé oplodnění, homosexualita, krize středního věku), a balí je do srozumitelného a vtipného hávu a nebojí se ani tam, kde to jde, zaběhnout více do hloubky vztahů mezi lidmi jako takovými.
Je patrná inspirace divadelní hrou, ve které jsou prostředky vyprávění zcela odlišné a proto mluvit o adaptaci je poněkud zavádějící, jelikož film je docela jiná platforma a má své specifické způsoby pro komunikaci s divákem. Ne lepší nebo horší, prostě jiné.
Potkáš malého homosexuálního striptéra
Alice Nellis natočila čistou komedii, přesně v duchu západní (tedy hollywoodské) produkce. Že se chce možná trochu podobat těmto snímkům snad není takový prohřešek. V kontextu celého filmu se pár čistě zbytečných scén (jako většina těch, které oslavují západní konzumní svátky jako jsou Den matek a Den sv. Valentýna) docela ztratí. Trochu více okázalá propagace podniku La Fabrika by se dala omluvit jako propojení filmu a jiného kulturního prostředku, například za účelem diváka „pobavit dvakrát“. (A nebo se to dá jednoduše vyložit jako reklama.)
Z herců vedle Ivany Chýlkové v hlavní roli vynikne především Ondřej Sokol jako homosexuální kamarád Richard, který sice naplňuje všechna známá klišé, ale charismatický Sokol ví, co si může dovolit, takže i ve vyloženě vypjatých „teplých“ scénách působí přirozeně.
V Perfect Days se všechno snaží být stylové a nekonvenční, což někdy působí přesně opačným dojmem, ale skvělá herecká sestava zaručuje, že se v kině neošíváme ani při pohledu na inseminační pipetu. I když mají Perfect Days k řešení docela vážná životní témata, nedělají ze sebe melodrama a všechno nakousnou jakoby okrajově a především tak, aby se (téměř) vše dalo stočit do lehkého pousmání.
A tak se nabízí otázka, zda-li se ve filmu prezentují skutečné hodnoty a nebo jen jejich zidealizované podoby.
Erika Oskarová je úspěšná manažerka, která má vlastní podnik, vlastní televizní show, přátele i rodinu. Ale nemá děti. Alice Nellis popsala trend, který k nám možná dorazil poněkud později, zatímco už minimálně dvakrát oběhl celý západní svět. Žena nepotřebuje muže, aby měla dítě. Ženy se natolik emancipovaly, že pokud se jim dodá jen potřebné množství semene jsou schopné stát se matkami a potomky vychovávat zcela bez problémů samy.
Perfect Days rozhodně zaujmou více ženy než muže. Mužské postavy totiž ani nenabízí vhodný materiál pro ztotožnění. Spíše jsou to prototypy. Eriky (skoro)bývalý manžel Viktor ztělesňuje typ čtyřicátníka, který nachází zalíbení v mnohem mladší slečně Nikol, s níž by chtěl založit rodinu. Homosexuál Richard je typický stereotypní „buzík“, který se ale také stává nejvděčnější figurou. A mladík Adam je symbolem Eričina ztraceného mládí a touze po dobrodružství. Paradoxem je, že „inseminátorem“ se stává Richard, což působí tak trochu dojmem, jako by žena chtěla mít dítě se svou nejlepší kamarádkou.
Narozeninový striptér Lumír, kterého Erice zaplatí její výstřední maminka (která naplňuje trend výrazných a „cool“ babiček), sehraje v celém příběhu mnohem důležitější roli, než by se mohlo zdát.
Šach mat ve třetím tahu (to není)
Film může vyznít jako umělý pro ty, kdo v českém filmu neradi vidí designový nábytek, sushi, pěkné lidi a alternativní zábavu. Alice Nellis totiž vypráví příběh, který se dá univerzálně přenést do jakéhokoli prostředí vyspělé země. Proto může snímek působit jako reklama na určitý životní styl, než jako výpověď o životě.
Fakt, že všechno je jen iluze, dokládá i samotný pořad, který ve snímku realizuje Erika Oskarová. Pro větší efekt a atraktivitu nechává z Adama udělat umaštěného šachistu s uhrovitou tváří, kterého zázračně pár střihy změní k nepoznání a dá tak lidem iluzi, že to dokáže. Podobou iluzi předává i samotný film. Ve zkratce život zjednodušuje a poskytuje divákovi náhled na styl života, který on sám nevede a který se mu zdá nedosažitelný.
Nečiní tak ale nijak násilně nebo hloupě. Perfect Days jsou především komediálním filmem, od kterého se možná zbytečně očekává něco jiného.
Ivana Chýlková konečně po delší době dostala ve filmu prostor, který si zaslouží a naplno ho využila. Společně se Zuzanou Bydžovskou a Zuzanou Kronerovou tvoří silné herecké jádro filmu a i přes všechny výtky ke snímku samotnému, se jejich projevu nedá vytknout téměř nic. Dokonce i Vojtěch Kotek po vyloženě teen komediích dokládá, že toto období má šťastně za sebou a mohl by se pustit do zajímavějších rolí. (I když se stále pohybujeme na poli těžkého mainstreamu.)
Jak by to dopadlo, kdyby Alice Nellis natočila Lidice, se už nedozvíme. Perfect Days ale zvládla šikovně a kdo půjde do kina za zábavou, rozhodně neodejde zklamaný. (Možná se příliš zapomíná na to, že vznik filmu byl brán jako zdroj zábavy a finančních prostředků, proč mu za to nyní nadávat. Že občas skrze film prosákne kus umění je spíš náhoda ne pravidlo.)
Na Perfect Days je třeba nahlížet s nadsázkou. Je to trochu manýra, která cestou z divadla možná ztratila svou základní esenci, přesto ale není film zcela prázdný a umělý. Je-li v u nás hlad po takové tvorbě, někdo tuto poptávku musí ukojit. A Alice Nellis se kvůli návštěvnosti nesnižuje k tomu, aby na diváka z plátna padala jen vyvinutá ňadra.
Foto: Bontonfilm
Nejnovější komentáře