Perfect Days nejsou „perfect“, ale příjemně pobaví

Českým fil­mem se divá­ko­vi nezavdě­číš. Na čes­ké sním­ky je obec­ně kla­de­no více náro­ků, než na zahra­nič­ní pro­duk­ce. Jako by se divák cítil odpo­věd­ný za to, co se na plát­ně děje. A když se mu to nelí­bí, doká­že být veli­ce roz­hoř­če­ný, pro­to­že to mož­ná urá­ží jeho národ­ní pýchu. Alice Nellis se vyda­la odváž­ně do vod, kde mohou číhat hla­do­ví kro­ko­dý­li a svůj boj ustá­la. S okou­sa­nou nohou či rukou, ale jinak zůsta­la celá. Svými Perfect Days (podti­tul „I ženy mají své dny“ bychom moh­li klid­ně vypus­tit) před­ved­la směr, kte­rým se může ubí­rat čes­ká main­stre­a­mo­vá kome­die, kte­rá uka­zu­je lidi hez­ké, žijí­cí ve vyš­ším stře­du čes­ké spo­leč­nos­ti. Nečiní tak vul­gár­ně a šovi­nis­tic­ky jako Jiří Vejdělek ve svém nej­no­věj­ším fil­mu Muži v nadě­ji. Bere si na muš­ku sou­čas­ná téma­ta, kte­rá se lec­ko­mu mohou zdát vyčich­lá a kýčo­vi­tá (umě­lé oplod­ně­ní, homose­xu­a­li­ta, kri­ze střed­ní­ho věku), a balí je do sro­zu­mi­tel­né­ho a vtip­né­ho hávu a nebo­jí se ani tam, kde to jde, zaběh­nout více do hloub­ky vzta­hů mezi lid­mi jako tako­vý­mi.
Je patr­ná inspi­ra­ce diva­del­ní hrou, ve kte­ré jsou pro­střed­ky vyprá­vě­ní zce­la odliš­né a pro­to mlu­vit o adap­ta­ci je poně­kud zavá­dě­jí­cí, jeli­kož film je doce­la jiná plat­for­ma a má své spe­ci­fic­ké způ­so­by pro komu­ni­ka­ci s divá­kem. Ne lep­ší nebo hor­ší, pros­tě jiné.

Potkáš malého homosexuálního striptéra

Alice Nellis nato­či­la čis­tou kome­dii, přes­ně v duchu západ­ní (tedy holly­wo­od­ské) pro­duk­ce. Že se chce mož­ná tro­chu podo­bat těm­to sním­kům snad není tako­vý pro­hře­šek. V kon­tex­tu celé­ho fil­mu se pár čis­tě zby­teč­ných scén (jako vět­ši­na těch, kte­ré osla­vu­jí západ­ní kon­zum­ní svát­ky jako jsou Den matek a Den sv. Valentýna) doce­la ztra­tí. Trochu více oká­za­lá pro­pa­ga­ce pod­ni­ku La Fabrika by se dala omlu­vit jako pro­po­je­ní fil­mu a jiné­ho kul­tur­ní­ho pro­střed­ku, napří­klad za úče­lem divá­ka „poba­vit dva­krát“.  (A nebo se to dá jed­no­du­še vylo­žit jako rekla­ma.)
Z her­ců ved­le Ivany Chýlkové v hlav­ní roli vynik­ne pře­de­vším Ondřej Sokol jako homose­xu­ál­ní kama­rád Richard, kte­rý sice napl­ňu­je všech­na zná­má klišé, ale cha­risma­tic­ký Sokol ví, co si může dovo­lit, tak­že i ve vylo­že­ně vypja­tých „tep­lých“ scé­nách půso­bí při­ro­ze­ně.

V Perfect Days se všech­no sna­ží být sty­lo­vé a nekon­venč­ní, což někdy půso­bí přes­ně opač­ným dojmem, ale skvě­lá herec­ká sesta­va zaru­ču­je, že se v kině neo­ší­vá­me ani při pohle­du na inse­mi­nač­ní pipe­tu. I když mají Perfect Days k řeše­ní doce­la váž­ná život­ní téma­ta, nedě­la­jí ze sebe melod­ra­ma a všech­no nakous­nou jako­by okra­jo­vě a pře­de­vším tak, aby se (téměř) vše dalo sto­čit do leh­ké­ho pou­smá­ní.
A tak se nabí­zí otáz­ka, zda-li se ve fil­mu pre­zen­tu­jí sku­teč­né hod­no­ty a nebo jen jejich zide­a­li­zo­va­né podo­by.
Erika Oskarová je úspěš­ná mana­žer­ka, kte­rá má vlast­ní pod­nik, vlast­ní tele­viz­ní show, přá­te­le i rodi­nu. Ale nemá děti. Alice Nellis popsa­la trend, kte­rý k nám mož­ná dora­zil poně­kud poz­dě­ji, zatím­co už mini­mál­ně dva­krát obě­hl celý západ­ní svět. Žena nepo­tře­bu­je muže, aby měla dítě. Ženy se nato­lik eman­ci­po­va­ly, že pokud se jim dodá jen potřeb­né množ­ství seme­ne jsou schop­né stát se mat­ka­mi a potom­ky vycho­vá­vat zce­la bez pro­blé­mů samy.

Perfect Days roz­hod­ně zaujmou více ženy než muže. Mužské posta­vy totiž ani nena­bí­zí vhod­ný mate­ri­ál pro zto­tož­ně­ní. Spíše jsou to pro­to­ty­py. Eriky (skoro)bývalý man­žel Viktor ztě­les­ňu­je typ čty­ři­cát­ní­ka, kte­rý nachá­zí zalí­be­ní v mno­hem mlad­ší sleč­ně Nikol, s níž by chtěl zalo­žit rodi­nu. Homosexuál Richard je typic­ký ste­re­o­typ­ní „buzík“, kte­rý se ale také stá­vá nej­vděč­něj­ší figu­rou. A mla­dík Adam je sym­bo­lem Eričina ztra­ce­né­ho mlá­dí a tou­ze po dob­ro­druž­ství. Paradoxem je, že „inse­mi­ná­to­rem“ se stá­vá Richard, což půso­bí tak tro­chu dojmem, jako by žena chtě­la mít dítě se svou nej­lep­ší kama­rád­kou.
Narozeninový striptér Lumír, kte­ré­ho Erice zapla­tí  její výstřed­ní mamin­ka (kte­rá napl­ňu­je trend výraz­ných a „cool“ babi­ček), sehra­je v celém pří­bě­hu mno­hem důle­ži­těj­ší roli, než by se moh­lo zdát.

 Šach mat ve třetím tahu (to není)

Film může vyznít jako umě­lý pro ty, kdo v čes­kém fil­mu nera­di vidí designo­vý náby­tek, sushi, pěk­né lidi a alter­na­tiv­ní zába­vu. Alice Nellis totiž vyprá­ví pří­běh, kte­rý se dá uni­ver­zál­ně pře­nést do jaké­ho­ko­li pro­stře­dí vyspě­lé země. Proto může sní­mek půso­bit jako rekla­ma na urči­tý život­ní styl, než jako výpo­věď o živo­tě.
Fakt, že všech­no je jen ilu­ze, doklá­dá i samot­ný pořad, kte­rý ve sním­ku rea­li­zu­je Erika Oskarová. Pro vět­ší efekt a atrak­ti­vi­tu nechá­vá z Adama udě­lat umaš­tě­né­ho šachis­tu s uhro­vi­tou tvá­ří, kte­ré­ho zázrač­ně pár stři­hy změ­ní k nepo­zná­ní a dá tak lidem ilu­zi, že to doká­že. Podobou ilu­zi pře­dá­vá i samot­ný film. Ve zkrat­ce život zjed­no­du­šu­je a posky­tu­je divá­ko­vi náhled na styl živo­ta, kte­rý on sám neve­de a kte­rý se mu zdá nedo­sa­ži­tel­ný.
Nečiní tak ale nijak násil­ně nebo hlou­pě. Perfect Days jsou pře­de­vším kome­di­ál­ním fil­mem, od kte­ré­ho se mož­ná zby­teč­ně oče­ká­vá něco jiné­ho.

Ivana Chýlková koneč­ně po del­ší době dosta­la ve fil­mu pro­stor, kte­rý si zaslou­ží a napl­no ho vyu­ži­la. Společně se Zuzanou Bydžovskou a Zuzanou Kronerovou tvo­ří sil­né herec­ké jádro fil­mu a i přes všech­ny výtky ke sním­ku samot­né­mu, se jejich pro­je­vu nedá vytknout téměř nic. Dokonce i Vojtěch Kotek po vylo­že­ně teen kome­di­ích doklá­dá, že toto obdo­bí má šťast­ně za sebou a mohl by se pus­tit do zají­ma­věj­ších rolí. (I když se stá­le pohy­bu­je­me na poli těž­ké­ho main­stre­a­mu.)
Jak by to dopadlo, kdy­by Alice Nellis nato­či­la Lidice, se už nedo­zví­me. Perfect Days ale zvlád­la šikov­ně a kdo půjde do kina za zába­vou, roz­hod­ně neo­de­jde zkla­ma­ný. (Možná se pří­liš zapo­mí­ná na to, že vznik fil­mu byl brán jako zdroj zába­vy a finanč­ních pro­střed­ků, proč mu za to nyní nadá­vat. Že občas skr­ze film pro­sák­ne kus umě­ní je spíš náho­da ne pra­vi­dlo.)
Na Perfect Days je tře­ba nahlí­žet s nad­sáz­kou. Je to tro­chu maný­ra, kte­rá ces­tou z diva­dla mož­ná ztra­ti­la svou základ­ní esen­ci, přes­to ale není film zce­la prázd­ný a umě­lý.  Je-li v u nás hlad po tako­vé tvor­bě, někdo tuto poptáv­ku musí uko­jit. A Alice Nellis se kvů­li návštěv­nos­ti nesni­žu­je k tomu, aby na divá­ka z plát­na pada­la jen vyvi­nu­tá ňad­ra.

Foto: Bontonfilm