Peterovi přátelé / Peterʼs Friends

Peter Morton, kte­rý nedáv­no zdě­dil honos­né síd­lo, pozve šest býva­lých spo­lu­žá­ků z Cambridge na sraz spo­je­ný s novo­roč­ní osla­vou. To, že uply­nu­lo deset let, ale nezna­me­ná, že ochladly emo­ce, a to jak v dob­rém, tak špat­ném smys­lu slo­va. Každý z kama­rá­dů se změ­nil, kaž­dý utr­žil od živo­ta něja­ké šrá­my; Peter má ale tajemství, kte­ré šoku­je všech­ny.

Čas je hráč a život hra, ze kte­ré nikdo nevy­jde nepo­zna­me­na­ný. Rozdíl je jen v tom, o co kdo při­jde a co se komu poda­ří vyhrát. Spolužácké sra­zy býva­jí frustru­jí­cí, život­ní peri­pe­tie lidi odci­zu­jí a spo­leč­ná minu­lost se čas­to uká­že jako nepří­liš pev­né pou­to. Peterovi kama­rá­di po dese­ti letech už také nejsou onou ztřeš­tě­nou par­tou, kte­rá tan­co­va­la kan­kán a zpí­va­la seznam sta­nic lon­dýn­ské­ho met­ra na vánoč­ních par­ty kon­zer­vo­va­ných sno­bů. Všichni mají pro­blé­mů nad hla­vu, kaž­dý je jak­se­pat­ří otřís­kán život­ní­mi bou­rač­ka­mi, nikdo se vlast­ně na sraz netě­šil – a o to víc si dáva­jí naje­vo, jak jsou šťast­ní, spo­ko­je­ní a jak se rádi vidí. Jenže to, co se dá s úspě­chem před­stí­rat dvě hodi­ny v tlu­me­ném osvět­le­ní restau­ra­ce, při del­ším poby­tu pod jed­nou stře­chou neob­sto­jí.

Andrew: „Dospělí jsou jen děti, co mají pení­ze.“

Každý z účast­ní­ků při­vá­ží do Peterova zám­ku malou část vlast­ní­ho svě­ta a vel­kou por­ci vlast­ních oče­ká­vá­ní. Andrew (Kenneth Branagh) má před­se­vze­tí nevy­le­tět z kůže ze své nesne­si­tel­ně ame­ric­ké man­žel­ky Carol (Rita Rudner), posed­lé živo­to­sprá­vou a holly­wo­od­skou budouc­nos­tí. Staropanenská Maggie (Emma Thompson) kuje cun­ning plans na lape­ní Petera a jeho majet­ku do chomou­tu. Erotomanka Sarah (Alphonsia Emmanuel) plá­nu­je vylézt z poste­le, kde má momen­tál­ně zapar­ko­va­né­ho ňou­mu Briana (Tony Slattery), jen v pří­pa­dě pří­rod­ní kata­stro­fy. Mary (Imelda Staunton) by nej­ra­dě­ji stá­le visela na tele­fo­nu, a její man­žel Roger (Hugh Laurie) na tele­fon­ní šňůře. Jediný, kdo je napros­to v kli­du, je Peter a jeho dis­tingo­va­ná hos­po­dy­ně Vera (Phyllida Law, mimo­cho­dem mat­ka Emmy Thompson).

Maggie: „S někým jsem teď cho­di­la. S jed­ním auto­rem.“
Andrew: „A co se sta­lo?“
Maggie: „Spáchal sebe­vraž­du.“
Andrew: „Co psal za kníž­ky?“
Maggie: „Příručky o sebez­do­ko­na­lo­vá­ní.“

Nad situ­ač­ním pře­vlá­dá kon­ver­zač­ní a brit­sky suše nesluš­ný humor, nezříd­ka zalo­že­ný na slov­ních hříč­kách, kte­ré se čes­ké­mu dabin­gu ve vět­ši­ně pří­pa­dů poda­ři­lo pohřbít hod­ně hlu­bo­ko. (Zkuste ovšem vtip­ně pře­lo­žit např.: „Do you have wood in Los Angeles? Well, we have Hollywood.“). Místy je hod­ně patr­né, že pří­běh byl původ­ně diva­del­ní hrou, i herec­ké výko­ny jsou v někte­rých pří­pa­dech poně­kud tea­trál­ní. I přes komic­ký poten­ci­ál a kama­rád­ské pošťu­cho­vá­ní zůstá­vá atmo­sfé­ra celou dobu podiv­ně napja­tá, a jak postup­ně vylé­za­jí ze skří­ní kost­liv­ci, je jas­né, že nikdo neod­je­de tak, jak při­jel. Genialita sním­ku spo­čí­vá prá­vě v tom­to kon­tras­tu: oprav­du pobaví a oprav­du se člo­vě­ka dotkne.

Andrew: „Dokonce i papež pije na Silvestra.“
Maggie: „Papež ale pak není otrav­nej.“

Peterovi přá­te­lé jsou obsa­ze­ni brit­skou herec­kou eli­tou (a mimo­cho­dem sku­teč­ný­mi spo­lu­žá­ky z Cambridge), to ale nezna­me­ná, že by posta­vy byly sto­pro­cent­ně sym­pa­tic­ké. Ženáč Brian napří­klad je nemož­ný blboun, neu­stá­le omí­la­jí­cí trap­nou his­tor­ku o Gretě Garbo, Maggiina urput­ná sna­ha uhnat Petera budí roz­pa­ky a Maryina úzkost­li­vost je zne­klid­ňu­jí­cí. Všichni jsou v pod­sta­tě úpl­ně oby­čej­ní, liší se jen v závaž­nos­ti svých pro­blé­mů. Zatímco Carolino noč­ní plun­dro­vá­ní led­nič­ky a násled­né hys­te­ric­ké cvi­če­ní je úsměv­né, Andrewova postu­pu­jí­cí ztrá­ta sebe­o­vlá­dá­ní niko­li. Sarah zas pro­jeví vyso­kou hla­di­nu ego­cen­t­ris­mu ve chví­li, kdy se ňou­ma Brian kvů­li ní odhod­lá opus­tit svou man­žel­ku. Nejhorší trau­ma ale pro­ží­va­jí Roger a Mary, jejichž lpě­ní na syn­kovi je způ­so­be­no tím, že nedáv­no při­šli o jeho dvoj­če. Vedle uhla­ze­né­ho Petera jsou tihle dva nej­sym­pa­tič­těj­ší­mi posta­va­mi, a pro­to je fajn, že prá­vě oni pro­ži­jí katar­zi, kte­rá je posu­ne ke svět­lej­ším zítř­kům. Cesta k ní ale vede přes neje­mo­tiv­něj­ší scé­nu celé­ho pří­bě­hu.

Roger: „Prostě se to sta­lo. Není to moje vina.“
Mary: „Já vím, že jsem nero­zum­ná, ale chci za to něko­ho potrestat. Chci z toho něko­ho vinit, pro­to­že je to tak kurev­sky nespra­ved­li­vý!“
Roger: „Mary, máme Bena, máme jeden dru­hý­ho. Simon bude navždyc­ky sou­čás­tí našich živo­tů. Pořád jsme hroz­ně šťast­ný lidi, a je spous­ta věcí, za kte­ré může­me být vděč­ní.“
Mary: „Neopouštěj mě.“
Roger: „Neopustím.“

Zajímavým aspek­tem, kte­rý dodá­vá ději na pře­svěd­či­vos­ti, jsou i auto­bi­o­gra­fic­ké rysy, spo­ju­jí­cí někte­ré posta­vy s jejich před­sta­vi­te­li. Hudební čís­la se ode­hrá­va­jí pod tak­tov­kou Rogera, kte­rý stří­dá nástro­je se stej­nou leh­kos­tí jako Sarah part­ne­ry. Andrewův alko­ho­lis­mus je až pří­liš pře­svěd­či­vý, a kul­ti­vo­va­ný pán domu se zas nijak neta­jí svou sexu­ál­ní ori­en­ta­cí. I na kni­ho­mol­ce Maggie nebo povrch­ní tele­viz­ní hvěz­dič­ce Carol je lecos auten­tic­ké­ho.

Carol: „Maggie, jsi moc hezká hol­ka.“
Maggie: „Ne, nejsem.“
Carol: „Jo, jsi. Ale ved­le tebe vypa­dá i Matka Tereza jako šlap­ka.“

Hudební pod­klad fil­mu sto­jí nejen za zmín­ku, ale za celý odsta­vec. Kromě muzi­kant­ských vlo­žek samot­ných pro­ta­go­nis­tů (Rogerovu sofis­ti­ko­va­nou reklam­ní zněl­ku, v čes­kém zně­ní „Naše káva – žha­vá láva“, zkom­po­no­val sám Hugh Laurie 🙂 zazní Offenbach a Puccini, Cyndi Lauper (Girls Just Want To Have Fun), Bruce Springsteen (Hungry Heart), Eric Clapton (Give Me Strength), The Pretenders (Don’t Get Me Wrong), Queen, Nina Simone, Tina Turner a dal­ší.

Maggie: „Spal jsi se Sarah.“
Peter: „Má milá, i arci­bis­kup z Canterbury spal se Sarah.“

Peterovi přá­te­lé jsou stej­ní jako vaši nebo moji spo­lu­žá­ci. Milí, div­ní, dojem­ní, trap­ní, tru­do­my­sl­ní, vtip­ní a otrav­ní, a jak tomu tak bývá, osob­ní pro­blém kaž­dé­ho z nich je ten nej­vět­ší a jedi­ný na svě­tě. Dokud nedo­jde na novo­roč­ní pří­pi­tek u krbu… Člověk asi občas musí nara­zit čelem, aby si uvě­do­mil, že na tom zda­le­ka není tak zle, jak si mys­lí. Tento film je uni­ver­zál­ním lékem na sebe­lí­tost. A na S/M nutká­ní jít na sraz po letech.

Peter: „Vero, může­te mi gra­tu­lo­vat. Vypadá to, že jsem z Andrewa udě­lal zase alko­ho­li­ka, z Maggie ero­to­man­ku, a ze Sarah jep­tiš­ku. Roger a Mary vypa­da­jí v pořád­ku, ale mys­lím, že by byli rad­ši doma. Nic nejde tak, jak bych chtěl.“
Vera: „Gratuluji vám.“
Peter: „Děkuji.“

----

Komedie/Drama

Velká Británie 1992

Režie: Kenneth Branagh

Hrají: Stephen Fry, Kenneth Branagh, Emma Thompson, Hugh Laurie, Imelda Staunton, Phyllida Law, Alphonsia Emmanuel, Richard Briers, Rita Rudner, Tony Slattery, Alex Lowe

----

Photo © Metro-Goldwyn-Mayer

---