Predátor: Evoluce (The Predator) - Recenze - 70%

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Predátor: Evoluce nava­zu­je svým pří­bě­hem na původ­ní dva Predátory. Podařilo se důstoj­ně navá­zat na kul­tov­ní jed­nič­ku s Arnoldem, nebo ale­spoň vylep­šit dojem z dru­hé­ho fil­mu?
Quinn McKenna (Boyd Holbrook) je elit­ní sni­per, kte­rý se hned na začát­ku fil­mu setká s Predátorem při jed­né ze svých misí. Netuší však, že toto setká­ní je pou­ze před­zvěst mno­hem bliž­ší­mu a krva­věj­ší­mu blíz­ké­mu setká­ní. Predátoři na naší pla­ne­tu léta­li, léta­jí a budou létat. Avšak, nyní to je čas­tě­ji a taj­né orga­ni­za­ci se poda­ři­lo zjis­tit proč. Pro tyto mimo­zemš­ťa­ny je zabí­je­ní lidí nejen sport, ale i nástroj k sebez­do­ko­na­le­ní díky DNA. Nově obje­ve­né­ho Predátora tak chtě­jí vyu­žít k dal­ší­mu stu­diu. Ani oni však netu­ší, že toto setká­ní je jen začá­tek něče­ho hor­ší­ho. Qiunn si ovšem kro­mě obje­vu mimo­zem­ské­ho živo­ta odne­sl ze stře­tu ješ­tě část Predátorovi výstro­je. Po té nyní půjde jak taj­ná orga­ni­za­ce Stargazer, kte­rá Quinna chy­tí, ale i Predátor, kte­rý jim uprch­ne. A nejsou to jen oni, po vyba­ve­ní a jeho vesmír­né lodi jde i dal­ší Predátor - ješ­tě vět­ší, ješ­tě smr­to­nos­něj­ší, ješ­tě odpor­něj­ší! Kdo bude nako­nec lovec a kdo lov­nou zvě­ří? Co mají vlast­ně Predátoři za lubem? To může­te zjis­tit v kinech!!!

Režisér Shane Black si v Predátorovi z roku 1987 střih­nul roli Hawkinse, tak­že moc dob­ře ví, o čem točí. Film pro­šel veli­ký­mi porod­ní­mi bolest­mi, a tak je nasna­dě se ptát, jest­li to vůbec dopadlo dob­ře. Ano cel­ko­vě vza­to to dopadlo dob­ře.
Jak bylo nazna­če­no, film nava­zu­je na původ­ní dvo­ji­ci Predátorů. Je tomu tak. Sice jsem čekal tro­chu více pro­vá­za­nos­ti, ale i tak se dočká­me něko­li­ka odka­zů na dří­věj­ší udá­los­ti.
Režisérovi se dokon­ce poda­ři­lo obsa­dit do fil­mu Jakea Buseyho, kte­rý je synem Garyho Buseyho. Ten si stři­hl roli šíle­né­ho věd­ce Petera Keyse ve dru­hém Predátorovi. Příliš pro­sto­ru Jake ale nedo­stal, tak­že je ško­da, že část rekla­my je posta­ve­ná na jeho obsa­ze­ní. Nicméně jako zají­ma­vost a osvě­že­ní to půso­bí, zvlášť když se na plát­ně obje­ví už vzhle­dem k tomu, že své­mu otci jako­by z oka vypa­dl.
Každopádně je také potře­ba říct, že vzá­jem­ná pro­vá­za­nost fil­mů něko­li­ka naráž­ka­mi a pár postře­hy kon­čí. Shane Black nám ser­ví­ru­je mnoh­dy dost bru­tál­ní akci plnou vesmír­ných tech­no­lo­gií, střel­by, krve a střev (těch lid­ských, ať už v podo­bě orgá­nů nebo hloupých vojáč­ků). Další zají­ma­vos­tí je, že film se dá dokon­ce ozna­čit jako akč­ní kome­die. Ano, je to bru­tál­ní, ale také film obsa­hu­je spous­tu vti­pu, nad­sáz­ky a hlav­ně nad­hle­du. Přítomnost vti­pu byla pře­kva­pi­vá a je jen otáz­kou, jak na toto divá­ci budou rea­go­vat. Já jsem vlast­ně rád, pro­to­že díky tomu je vidět, že tvůr­ci chtě­jí film někam posu­nout. Už to pros­tě nebu­de akč­ní „béč­ko“ s Arnoldem. Film se nebe­re tolik váž­ně a je to dob­ře.
Původně se zdá­lo, že film bude zasa­zen do měst­ské­ho pro­stře­dí. To také není nako­nec úpl­ně prav­da. Celkem veli­ká část fil­mu se ode­hrá­vá kde­si v lesích Ameriky, tak­že to půso­bí hut­ně a přes­ně to navo­zu­je poci­ty při lovu. Takže i tím­to mixem mezi měs­tem a lesem se Shane Black šikov­ně odka­zu­je na oba pře­de­šlé fil­my.

Co se vizu­ál­ní­ho zpra­co­vá­ní, je tu něko­lik nedo­ko­na­los­tí. Verze ve 3D je obec­ně tro­chu tmavší, tak­že je občas tro­chu pro­blém se vyznat. Akční scé­ny jsou nato­če­ny vlast­ně dvo­jím způ­so­bem. Buď jako poměr­ně sta­tic­ký pohled na pře­střel­ku, jako tomu bylo napří­klad ve dvoj­ce Predátora mezi gan­gy a poli­cis­ty, nebo vel­mi zblíz­ka a osob­ně, jako tomu bylo v prv­ním Predátorovi. Že by náho­da? O hudeb­ní pod­kres se posta­ral Henry Jackman, kte­rý má boha­té zku­še­nos­ti a v posled­ních letech vytvo­řil neje­den soun­d­track k akč­ním fil­mům z jun­gle. Samozřejmě se inspi­ro­val původ­ní pra­cí Alana Silvestriho, tak­že hud­ba je čitel­ná až nos­tal­gic­ká, samo­zřej­mě s moder­něj­ší­mi prv­ky.
Jako pozi­tiv­ní prvek nako­nec vidím i to, že Shane Black obsa­dil her­ce, kte­ří nejsou až tak zná­mí. Divák se tak nesou­stře­dí pou­ze na výkon jed­no­ho her­ce, ale pozor­nost může upnout i k jiným věcem. Snad jen Casey Brackett (Olivia Munn) je pod­le mě tro­chu až moc pře­pá­le­ná role. Není to tím, že by ji Olivia hrá­la lépe nebo hůř. Její posta­va je až pří­liš výrazná a mnoh­dy zasti­ňu­je ostat­ní. Jestli je to vli­vem kam­pa­ní z posled­ní doby, nebo jen ryzí záměr reži­sé­ra, to už je otáz­ka na něko­ho jiné­ho. Mě pros­tě jen vadi­lo, že z vypla­še­né věd­ky­ně je v oka­mži­ku super­vo­ják, kte­rý ská­če jako mis­try­ně svě­ta, stří­lí jako sni­per a ze vše­ho. No pros­tě máte dojem, že kdy­by tam ti chla­pi neby­li, tak by si pora­di­la sama a ješ­tě by se u toho stih­la nalí­čit.

Proč tedy koneč­né skó­re 70%? Film by měl na víc, ale srá­ží ho dvě zásad­ní věci.
Tou prv­ní jsou patá­lie při vzni­ku. Na fil­mu se hod­ně pode­psa­lo výraz­né pře­pi­so­vá­ní scé­ná­ře a doděl­ky. Několikrát tak film ztra­tí tem­po a pozor­něj­ší divák může vytu­šit, kte­ré čás­ti dělal Shane Black osob­ně a kte­ré dělal někdo jiný. Film sice obsa­hu­je spous­tu toho béč­ko­vé­ho akč­ní­ho klišé, ale pod­le mě to není úpl­ně na ško­du. Možná až na pár detai­lů, kte­ré se týka­jí cho­vá­ní a moti­va­cí postav (nejen lid­ských).
Druhou věcí je urči­tá zkrat­ko­vi­tost na ome­zo­vá­ní se na názna­ky. Film má pří­jem­ných 108 minut. A pod­le mě by měl mít víc. Není to kvů­li mé tou­ze po akci a vět­ší­ho množ­ství vyvr­že­ných střev. Je to kvů­li tomu, že pří­bě­ho­vé poza­dí fil­mu, kte­ré se ode­hrá­vá kde­si v gala­xii je urči­tě zají­ma­vé a dost to sou­vi­sí s pří­tom­nos­tí Predátorů na Zemi. Zkratkovitost se tak pro­je­vu­je násle­dov­ně. Postavy mlu­ví o tom, co se asi děje mimo naší pla­ne­tu, mlu­ví o tom, jak dlou­ho ten­to feno­mén stu­du­jí, ale žád­ná retrospek­ti­va, žád­ný důkaz o tom­to není. Ani drob­né pro­stři­hy ze živo­ta a kul­tu­ry Predátorů se neko­na­jí (až na začá­tek fil­mu a jed­né kra­tič­cé scé­ně). Tohle byl straš­ně nevy­u­ži­tý poten­ci­ál. Takže ve výsled­ku si posta­vy tyto teo­rie cuca­jí z prs­tu jen na zákla­dě toho, co vidí na scé­ně a půso­bí to div­ně.

Celkově vza­to je Predátor: Evoluce solid­ní až bru­tál­ní akce, na kte­rou roz­hod­ně neber­te děti (film má bez­tak „Rkové“ ozna­če­ní) a slab­ší pova­hy. Oceňuji dob­ré herec­ké výko­ny, vyvá­že­ný cas­ting, množ­ství akce, dobrou hud­bu a hlav­ně pří­tom­nost humo­ru. Prostě lep­ší než jed­nič­ka to není (a asi málo by to doká­za­lo pře­ko­nat) a roz­hod­ně je to zají­ma­věj­ší a akč­něj­ší než dvoj­ka. Návštěvu kina tak mohu dopo­ru­čit i femi­nistkám, kte­rým neva­dí sem tam něja­ké to stře­vo (jak na plát­ně, tak v kině).
Dávám 70% a chci lep­ší, vět­ší a del­ší pokra­čo­vá­ní!!!