Načítám počet zobrazení...
Linda (Petra Hřebíčková) je profesionální hráčka beach volejbalu, které táhne na čtyřicet, právě ji opustil partner a její mladší spoluhráčka a nejlepší kamarádka Pavla (Denisa Nesvačilová) navíc zvažuje otěhotnět s přítelem Hynkem (Vojtěch Dyk), což se Lindě nezdá v souvislosti s blížícím se mistrovstvím Evropy úplně žádoucí. Pak ale jejich vztahy zamíchá nový správce sportovního areálu Jíra (Jiří Langmajer), jehož šarmu obě ženy podlehnou.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Český film Přes prsty je sportovně-romantickou komedií o tom, že i když člověk dělá chyby, měl by dostat ještě druhou šanci, zejména pokud jde o muže, který se choval jako idiot. Napsal a natočil jej Petr Kolečko, plodný scenárista, známý díky svému „hraničnímu“ humoru, který si nebere servítky, kašle na korektnost a často se dotýká rasových, genderových a podobně ožehavých společenských témat. Obvykle však při realizaci jeho scénářů záleží na vizích a schopnostech režisérů, kteří mohou mít na danou látku zásadní vliv.
V tomto ohledu padla na úrodnou půdu Kolečkova spolupráce s režisérem Janem Prušinovským na řadě seriálů i jednom celovečerním filmu, přičemž třeba jejich Okresní přebor je vtipnou sondou do buranského prostředí venkovského fotbalového mančaftu a nedávný MOST! je zas ironickou satirou reflektující rasismus a xenofobii v české společnosti. Pointa je v tom, že na obou seriálech se Jan Prušinovský podílel i jako scenárista, upravoval ledacos z toho, co Petr Kolečko napsal, a piloval jednotlivé postavy i situace, čímž dosáhl dramaturgicky pevnějšího a věrohodnějšího tvaru.
Stejné péče se bohužel nedostalo výrazně podprůměrným snímkům, jako jsou Bajkeři či Padesátka, jejichž tvůrci prakticky jen naplňovali Kolečkovy scenáristické výtvory bez větších tvůrčích zásahů, a které naopak trpí nedostatkem dramaturgie, jednorozměrností mnohých charakterů a i jejich humor je podstatně triviálnější. Především v nich ale jde veškerá satira zcela stranou a pod jejich komediální slupkou následně prosvítají sexistické prvky nasáklé mužským šovinismem a hromadou stereotypů, které již nejsou kritizovány, nýbrž tvoří přirozenou součást světa, v nichž se děj filmů odehrává. Stačí si vzpomenout na postavu machistického trenéra z Bajkerů, v nichž byly ženské postavy prezentovány víceméně jako primitivně uvažující sexuální trofeje pro chlapecké hlavní hrdiny, nebo na to, jak byl motiv znásilnění opilé spící ženy v Padesátce zlehčován coby standardní záležitost a legrační historka pro zasmání.
V komedii Přes prsty dochází pro změnu k tomu, že byť jsou jeho hlavními hrdinkami dvě ženy a jedním z jeho výrazných motivů je i přátelství mezi nimi, tak je k nim i tak přistupováno především jako k fyzickým objektům určeným zejména pro vizuální potěchu a sexuální ukojení mužů. Obě hrdinky jsou totiž prezentovány jako iracionálně uvažující, popudlivé a hormony zmítané bytosti, jejichž svobodná vůle končí tím, že jsou předurčené zamilovat se do chlapa, kterého ještě před pár hodinami považovaly za starého, nechutného úchyla, ale pak se náhodou pousmály jeho letmé poznámce týkající se jejich pozadí, a to je obměkčilo natolik, že se rozhodly vlézt s ním do postele.
Langmajerova postava Jíry je oproti tomu vykreslena jako zkušený svůdník, který dokáže sbalit každou, na kterou se podívá, jen svou stoickou vyrovnaností a charismatem (a velikostí přirození, které bez vyžádání veřejně předvádí). Přitom ale jde o ležérního zhuleného povaleče, který ženami jen manipuluje, zatajuje před nimi zásadní informace a ještě je navíc přesvědčen, že s nimi spí pro jejich vlastní dobro, a je na své neotesané a bezohledné jednání náležitě hrdý. Film jeho chování evidentně obhajuje, neb ho za jeho nedostatky nijak nekárá ani netrestá, naopak se ho snaží stavět do lepšího světla coby zručného kreslíře a výtečného kuchaře a jako lepšího partnera v kontrastu s postavou Dykova Hynka, který se oproti němu chová jako ještě podstatně odpornější šovinista a děvkař.
Problém je v tom, že i když jsou muži ve filmu Přes prsty vylíčeni jako totální hovada, tak za to nejsou nijak postihováni, a tudíž je to vykládáno jako norma. Ženské hrdinky jim bez okolků podléhají a každou špatnost okamžitě odpouštějí, a i když si sem tam dovolí je kritizovat či dokonce křičet, je na to nahlíženo jako na hysteričnost a přehnanou reakci (viz mimořádně bizarní sekvence, v níž Jíra nabídne naštvané Pavle sklenici džusu a ona ji, protože je volejbalistka, namísto afektovaného shození ze stolu rozplácne dlaní, takže si pořeže šlachy). Kvůli mužům se ve filmu z nejlepších kamarádek stávají sobecké sokyně, které se neváhají podrážet a hrubě si lhát, zároveň se ale bez mužů zjevně samy neobejdou, neb dokonce i finální zápas zvládnou ustát jen díky jejich radám a podpoře – nebo to tak ze snímku alespoň působí.
To, že Petr Kolečko film i sám režíroval coby svůj debut (ačkoli to původně neměl v plánu, byla to v podstatě nouzová varianta) a měl tím pádem volné pole působnosti, se tudíž rozhodně neukazuje býti výhodou. Absence nějaké tvůrčí autority, která by jeho scénář dokázala revidovat, je na výsledku podstatně znát, a kromě toho tu vyvstává ještě jeden nedostatek – Kolečkova zjevná režijní nezkušenost, s níž se pojí vícero výtek.
Především je snímek Přes prsty neuvěřitelně utahaný, nefunguje v něm vypravěčský rytmus ani komediální timing, herci se sice zjevně snaží, ale i tak jejich dialogy zní nepřesvědčivě, leckteré scény jsou natočeny a místy i sestříhány velmi neobratně a naprostá většina humoru je strašlivě slabá a často i znatelně křečovitá či rozpačitá (což je nejvýrazněji vidět u obou obzvlášť prkenných scén z prostředí luxusní restaurace). Film tak selhává i jako vyloženě nezávazná komedie, která rezignuje na jakékoli ambice kromě snahy pobavit, leč i v tom má šanci uspět jen u zcela nenáročných diváků, kteří si vystačí opravdu jen s málem a budou ji už z principu přijímat jako příjemnou letní oddychovou zábavu bez ohledu na cokoli dalšího.
Atraktivní prostředí ženského beach volejbalu, prosluněná letní atmosféra a několik zvučných hereckých jmen jsou tudíž jedinými devizami filmu, který je nepodařený a podprůměrný ve všech myslitelných směrech a od začátku do konce ustavičně skřípe jako písek v pochvě (aby bylo jasné, na jaké úrovni vtipů se nacházíme – přičemž tento se ještě řadí k těm lepším). Zachraňuje jej pouze vědomí, že existují i horší, otravnější a ideově odpudivější filmy, což ale lze stěží brát jako dostatečnou obhajobu.
Podívejte se na hodnocení Přes prsty na Kinoboxu.
