Příběh žraloka - A tak tu máme další animák.

Po feno­me­nál­ním úspě­chu Shreka 2 se ame­ric­ké stu­dio DreamWorks pokou­ší dobýt srd­ce mla­dých i star­ších divá­ků (a jejich peně­žen­ky) dal­ším ani­mo­va­ným trhá­kem: sním­kem Příběh žra­lo­ka. Jak název napo­ví­dá, z říše zakle­tých prin­ce­zen, sta­teč­ných zlo­b­rů, mlu­ví­cích oslů, spa­ni­lých dra­čic a pro­rad­ných sudi­ček se ten­to­krát pře­ne­se­me do krá­lov­ství pod­moř­ské­ho.

Zběsilejší a pro­pra­co­va­něj­ší, ale méně sofis­ti­ko­va­ný a hlav­ně méně vtip­ný – takhle by se dal Příběh žra­lo­ka ve struč­nos­ti při­rov­nat nejen k obě­ma Shrekům, ale také k loň­ské­mu ani­má­ku Hledá se Nemo od kon­ku­renč­ní­ho Pixaru. Je otáz­ka, zda se DreamWorks Nemovým úspě­chem inspi­ro­va­li záměr­ně či zda jde z hle­dis­ka téma­tu jen o sho­du náhod. Oficiální mís­ta hovo­ří jas­ně: pro­du­cent Jeffrey Katzenberg tvr­dí, že prá­ce na Příběhu žra­lo­ka trva­ly tři roky, a dodá­vá, že tvůr­ci nic nepo­ne­cha­li náho­dě.

Jedním z nej­těž­ších úko­lů bylo zřej­mě vytvo­řit kon­ku­ren­ce­schop­ný scé­nář, kte­rý by sne­sl srov­ná­ní se slav­ný­mi ani­má­ky z minu­los­ti, jako byl tře­ba MravenecZ nebo Toy Story – Příběh hra­ček. U Shreka to zas až tak těž­ké neby­lo, pro­to­že ten vzni­kl na zákla­dě kniž­ní před­lo­hy. To u Žraloka začí­na­li sce­náris­té s prázd­ným lis­tem papí­ru, ale na dru­hou stra­nu na to byli čty­ři, tak­že se dal čekat cel­kem slo­ži­tý a vět­ve­ný pří­běh. Výsledek? Zápletka je poměr­ně pří­mo­ča­rá, ačko­li má spous­tu drob­ných kudr­li­nek.

Přiblížit děj není tím pádem nic snad­né­ho – je veli­ce jed­no­du­chý, ale při­tom (nebo prá­vě pro­to) také cel­kem sil­ný. Jak to tedy udě­lat, aby se žra­lok nažral, ale ryba zůsta­la celá? Buď bych mohl napsat, že je zkrát­ka doce­la dob­rý, a vy bys­te mi to muse­li věřit, ane­bo bych se o struč­ný, leč krát­ký náhled pod vod­ní hla­di­nu pře­ce jen mohl poku­sit. Komu víc vyho­vu­je prv­ní mož­nost, ať las­ka­vě pře­sko­čí na přespříští odsta­vec. Vy ostat­ní ovšem ris­ku­je­te, že zůsta­nu pod vodou pří­liš dlou­ho a vy mi pak bude­te muset dávat umě­lé dýchá­ní. (Ale pokud jste oso­ba žen­ské­ho pohla­ví a při­mě­ře­né­ho věku, vůbec bych se tomu nebrá­nil.)

Ale pojď­me už ke slí­be­né­mu ději, aby se z toho ješ­tě nesta­la seznam­ka. Rybí mla­dík Oskar je typic­ký prů­švi­hář, kte­ré­mu se neda­ří v prá­ci a vět­ší pro­blémy než se šéfem má jedi­ně s hol­ka­ma. Díky náho­dě se sta­ne svěd­kem smr­ti žra­lo­čí­ho mafi­á­na a roz­hod­ne se vyu­žít situ­a­ci ke své­mu pro­spě­chu. Zatímco jej ostat­ní ryby osla­vu­jí jako „zabi­já­ka žra­lo­ků“, otec zabi­té­ho žra­lo­ka – mafi­án­ský šéf Don Lino – se roz­hod­ne zor­ga­ni­zo­vat pomstu… Tak a to by k pří­bě­hu sta­či­lo. Teď honem zase nad hla­di­nu a nadech­nout! Kdo se neu­to­pil, ať čte dál.

Vizuální strán­ka fil­mu vás při­bi­je do křes­la hned v samém úvo­du a nedo­vo­lí vám opus­tit kinosál dřív, než skon­čí závě­reč­né titul­ky (i během nich se totiž děje řada zají­ma­vých věcí). Popcorn si tedy ten­to­krát rad­ši neku­puj­te – zasko­čit by vám totiž mohl nejen smí­chem, ale také úža­sem nad nád­her­ně pro­pra­co­va­ný­mi a nesku­teč­ně detail­ní­mi pod­moř­ský­mi sce­né­ri­e­mi, kte­ré půso­bí hlav­ně v úvo­du díky své kom­plex­nos­ti napros­to neo­pa­ko­va­tel­ným a neza­po­me­nu­tel­ným dojmem. Pořád je na co se dívat. Všude se ode­hrá­vá spous­ta drob­ných a sou­čas­ně veli­ce vtip­ných mini­a­tur­ních scé­nek, kte­ré běž­ný smr­tel­ník nemá šan­ci při prv­ním zkouk­nu­tí všech­ny zare­gis­tro­vat (zvlášť pokud chce sle­do­vat inter­ak­ci hlav­ních postav v popře­dí). Řada kari­ka­tur a paro­dií běž­né­ho živo­ta nás, sucho­zem­ských krys, je ovšem nepře­hléd­nu­tel­ná: mís­to myč­ky aut je tu myč­ka velryb; mís­to poli­cej­ních vozů jsou tu poli­cej­ní ryby, kte­ré samo­zřej­mě nepo­strá­da­jí cha­rak­te­ris­tic­ký maják; ve vol­ném čase ryby sle­du­jí dosti­hy moř­ských koní­ků. A mají i vlast­ní tele­vi­zi, kte­rá může mít na jedin­ce zhoub­ný vliv, zvlášť pokud člo­věk (nebo ryba) není před ní, ale v ní (což Oskar záhy zjis­tí na svou vlast­ní šupi­na­tou kůži). Při ren­de­ro­vá­ní ani­má­to­ři pou­ži­li celou flo­ti­lu počí­ta­čů – vykres­lo­vá­ní tex­tur, povrchů i těch nejmen­ších podrob­nos­tí údaj­ně pro­bí­ha­lo na 300 stro­jích sou­čas­ně!

Zkrátka a dob­ře, vizu­ál­ně je Příběh žra­lo­ka mno­hem, mno­hem pro­pra­co­va­něj­ší než Shrek 2 nebo Hledá se Nemo (a taky mno­hem rych­lej­ší a zbě­si­lej­ší, ačko­li z hle­dis­ka pří­bě­hu se toho v něm roz­hod­ně víc nesta­ne).

Minimálně stej­ně důle­ži­tou roli jako scé­nář a jeho gra­fic­ké zpra­co­vá­ní však v ani­mo­va­né kome­dii hra­je i dabing. Původní zně­ní nemá chy­bu a je jed­ním z hlav­ních a halas­ně inze­ro­va­ných mag­ne­tů fil­mu. Promluví zde celá plejá­da holly­wo­od­ských celebrit – jen považ­te: Will Smith (hlav­ní hrdi­na Oskar), Renée Zellwegerová (jeho pří­tel­ky­ně Angie), Angelina Jolieová (rybí sex­bom­ba Lola) nebo Robert De Niro (žra­lo­čí mafi­án­ský boss Don Lino). Pozadu nezů­stá­vá ani Martin Scorsese (Oskarův zaměst­na­va­tel Sykes) či Jack Black (žralok-vegetarián Lenny). V hra­ném fil­mu by se tolik hvězd sešlo jen těž­ko.

Herci svým posta­vám ovšem nepro­půj­či­li jenom hlas – ani­má­to­ři pod­le nich totiž mode­lo­va­li i mimi­ku rybích hrdi­nů a při­způ­so­bi­li jim i jejich obli­če­je. Krasavice Lola díky tomu nepo­strá­dá smy­sl­né rty Angeliny Jolie, Don Lino má na tvá­ři pihu přes­ně jako De Niro a Angie mhou­ří oči stej­ně roz­to­mi­le jako Renée Zellwegerová.

Před taže­ním do kina si tedy dej­te pozor, jest­li jde­te na titul­ko­va­nou, nebo čes­ky namlu­ve­nou ver­zi. Přišlo totiž to, co při­jít muse­lo: čes­kým dabin­gem film ztrá­cí mini­mál­ně polo­vi­nu své zábav­nos­ti a tedy i kva­li­ty. Snažení Aleše Hámy a spol. je sice chvá­ly­hod­né a zaslou­ží si obdiv, že se do pře­dem ztra­ce­né­ho poku­su vůbec pus­ti­li, ale koneč­ný výsle­dek jejich úsi­lí zda­le­ka neod­po­ví­dá a vzhle­dem k těs­né pro­vá­za­nos­ti původ­ních dabé­rů se svý­mi posta­va­mi ani odpo­ví­dat nemů­že.

Některá sil­ná mís­ta si ovšem Žralok doká­zal ucho­vat i tak; jiná jsou zre­du­ko­vá­na na to, co původ­ní zně­ní zda­ři­le paro­do­va­lo: na klišé. Jen málo­kdy se vidí film, kte­rý by z toli­ka ste­re­o­ty­pů doká­zal ukuchtit tak své­byt­ný a chytla­vý pří­běh. Jistě, z čás­ti je to tím, že Žralok je v pod­sta­tě kome­die, ale přes­to jsem se mís­ty neu­brá­nil poci­tu, že by mohl fun­go­vat i jako o něco seri­óz­něj­ší zále­ži­tost…

Animované fil­my jsou navzdo­ry demi­si Disneyho stu­dia na vze­stu­pu, a tak je mož­né, že nás brzy DreamWorks nebo Pixar pře­kva­pí „váž­ným“ ani­má­kem. Japonci je konec­kon­ců děla­jí už léta. Ale man­ga v celé své roz­ma­ni­tos­ti by byla na samo­stat­né – a mno­hem del­ší – poví­dá­ní…

---