RADEK BAJGAR (1962), režisér a scenárista

Narozen v Kroměříži. Vystudoval Lékařskou fakul­tu Masarykovy uni­ver­zi­ty v Brně (obor vše­o­bec­ná medi­cí­na), v obo­ru pra­co­val do roku 1989. Od 1990 půso­bil jako novi­nář - repor­tér časo­pi­su Reflex, kde poz­dě­ji se stal i jeho šéf­re­dak­to­rem. V letech 1990 - 1992 stu­do­val na praž­ské FAMU (obor doku­men­tár­ní tvor­ba). Od roku 1994 byl šéf­re­dak­to­rem pub­li­cis­ti­ky TV NOVA (autor pořa­dů: Na vlast­ní oči, Občanské judo a řady dal­ších), kde až do roku 2002 půso­bil v růz­ných pozi­cích. V pořa­du Na vlast­ní oči pra­co­val jako repor­tér, reži­sér a mode­rá­tor. Dále je auto­rem a pro­du­cen­tem prv­ní­ho den­ní­ho čes­ké­ho seri­á­lu Ulice (2005). V letech 2007 až 2012 pra­co­val jako ředi­tel vývo­je for­má­tů na TV NOVA. V roce 2008 dělal kre­a­tiv­ní­ho pro­du­cen­ta seri­á­lů: Expozitura (2008), Dokonalý svět (2010), Soukromé pas­ti (2008) a dal­ších. Na svém režij­ním kon­tě má roman­tic­ké dra­ma Villa Faber (2011, TV film) a kome­di­ál­ní tele­viz­ní seri­á­ly Neviditelní (2014) a Černé vdo­vy (2019). V roce 2012 zalo­žil pro­dukč­ní spo­leč­nost Logline Production, kde mimo jiné vzni­kl jeho debut Teorie tyg­ra (2016), pod kte­rým byl pode­psán jako spo­lusce­náris­ta a reži­sér. Ve stej­né spo­leč­nos­ti rea­li­zo­val i svou dal­ší tragi­ko­me­dii Teroristka, ke kte­ré si rov­něž napsal scé­nář. 

Jak jste při­šel na téma Teroristky?

Předně ten název je iro­nic­ká zkrat­ka. Dlouhou dobu jsem ten pří­běh tak­to pra­cov­ně nazý­val, a když jsem ho pak chtěl změ­nit, všich­ni mě pře­svěd­čo­va­li, že ho mám nechat.

No a k tomu­to téma­tu mě doved­la spo­le­čen­ská atmo­sfé­ra, kte­rá se zahuš­ťu­je, při­bý­vá lidí, kte­ří zkou­še­jí, co lidi ješ­tě skous­nou. Posouvají se hra­ni­ce při­ja­tel­né­ho, růz­ní aro­gant­ní hajzlo­vé zkou­še­jí, co jim ješ­tě pro­jde. Spoléhají se, že čím víc za hra­nou budou, tím jis­těj­ší je, že nor­mál­ní lidi se nezmů­žou na obra­nu. A tady se paní uči­tel­ka roz­hod­ne, že už si nechce při­pa­dat jako krá­va.

Scénář jste psal pří­mo na tělo Ivě Janžurové, proč prá­vě jí a jaká byla její reak­ce po pře­čte­ní scé­ná­ře? Do Teorie tyg­ra do role babič­ky jste jí prý musel pře­mlou­vat, tak jak tomu bylo u Teroristky?

Ano, scé­nář jsem psal jed­no­znač­ně pro Ivu Janžurovou, bez ní bych do toho asi nešel. To, co ta posta­va zaži­je, je záro­veň tra­gic­ký a při­tom to ve výsled­ku vypa­dá sran­dov­ně, pro­to­že nor­mál­ní lidi nejsou tré­no­va­ní na páchá­ní nási­lí.  Divák musí jít s ní, všech­no jí to věřit, rozu­mět jí i v situ­a­ci, kdy dělá extrém­ní věci. Komedie by měla být vždyc­ky o prav­dě a boles­ti. A v téhle křeh­ké polo­ze je pros­tě Iva Janžurová nedo­stiž­ná.

Máte prav­du, k Teorii tyg­ra jsem ji tro­chu pře­mlou­val, pro­to­že ta role byla malá, ale ten­to pří­běh jsme kon­zul­to­va­li od samé­ho začát­ku, líbi­la se jí.

Jak dlou­ho a inten­ziv­ně jste před natá­če­ním zkou­še­li?

Spíš jsme se pár­krát sešli a o tom pří­bě­hu si poví­da­li. A že bychom se sešli s úpl­ně vše­mi her­ci naráz, to se poda­ři­lo snad jenom jed­nou, na ten den si vzpo­mí­nám. Dopoledne jsme byli s Ivou Janžurovou tré­no­vat na střel­ni­ci, odpo­led­ne jsme měli pěti­ho­di­no­vou čte­nou zkouš­ku a pak si šla zahrát tří­ho­di­no­vé před­sta­ve­ní do Národního. Tak vypa­dá život hvězdy vyš­ší­ho střed­ní­ho věku. Aspoň jsme stih­li oběd, kde si Iva dala řád­ný steak. Možná to je návod, jak ten zápřah vydr­žet.

Ve sním­ku se řeší otáz­ka morál­ky, etic­ké­ho jed­ná­ní, lid­ské sluš­nos­ti v kon­tras­tu se sou­čas­nou zko­rum­po­va­nou lokál­ní poli­ti­kou a aro­gan­cí moci, pro­mít­ly se do pří­bě­hu i něja­ké vlast­ní zku­še­nos­ti v boji s mocí a sou­čas­nou poli­ti­kou? A má smy­sl se posta­vit zlu a bojo­vat s ním i za cenu vlast­ní obě­ti?

S tou vlast­ní obě­tí je to slo­ži­těj­ší a vel­mi osob­ní. Ale nedra­ma­ti­zuj­me to, bojo­vat pro­ti zlu se dá i bez vlast­ní obě­ti, pro začá­tek sta­čí se na tom zlu nepři­ži­vo­vat. A taky bych z Vaší otáz­ky vypus­til slo­vo “sou­čas­nou”. Ono to bylo vždyc­ky, pořád totéž, jen v růz­ných kuli­sách. Určité typy lidí se kvů­li  kory­tu rádi pro­po­jí a vytvo­ří mafi­án­ské sítě. Jen kvů­li tomu muse­li kdy­si do KSČ, poz­dě­ji do ODS, dnes se mota­jí kolem pre­zi­dent­ské kan­ce­lá­ře či ANO, za pár let zase budou jin­de. Ostatně ODS se před časem zvrh­la i v měs­teč­ku, kde byd­lím, tak jsme se my, oby­va­te­lé, domlu­vi­li, že je ve vol­bách vyprás­ká­me. V zastu­pi­tel­stvu nezbyl ani jeden, a při­tom to ani nestá­lo moc sil. Bojovat pro­ti zlu je jen potře­ba včas, dokud se nesta­ne vše­moc­né.

Ve fil­mu sle­du­je­me pro­mě­nu ze sluš­né a zdvo­ři­lé paní uči­tel­ky v důcho­du v aktiv­ní ženu ochot­nou bojo­vat za lep­ší svět bez mafi­á­na Macha. Jak bylo nároč­né nato­čit tuto pře­mě­nu a tak mis­tr­ně balan­co­vat na pome­zí tragi­ky a komi­ky?

Vždyť víte, jak se točí - na přeskáč­ku. Takže ona ty své polo­hy musí měnit tři­krát den­ně. No a pro­to to hra­je Iva Janžurová! Zrovna během natá­če­ní ji v Národním diva­dle umís­ti­li do síně slá­vy.  A když se mi něja­ká klap­ka nezdá­la, tak jsem Ivě vždyc­ky říkal, že to done­su do Národního a oni ji z té síně zase vyšoup­nou. Zatím ji nevy­šoup­li.

Jak se Vám spo­lu­pra­co­va­lo s ostat­ní­mi her­ci, např. Martinem Hofmannem, kte­rý zde má po tele­viz­ním seri­á­lu Most! opět skvost­nou nega­tiv­ní roli. A dal­ší obsa­ze­ní: Tatiana Vilhelmová, Pavel Liška či slo­ven­ská hereč­ka Kristina Svarinská. Bylo jas­né jejich obsa­ze­ní již od samé­ho začát­ku po dopsá­ní scé­ná­ře?

K tomu Martinovi Hofmannovi: v roli padou­cha jsem chtěl mít ne moc zná­mé­ho her­ce, aby to bylo auten­tič­těj­ší, a víc jsme s posta­vou pro­ta­go­nist­ky šli. Martin byl výbor­ný nápad - výbor­ný herec a nepří­liš zná­mý. Když jsem ho dřív chtěl obsa­dit, pro­du­cen­ti či tele­vi­ze namí­ta­li, že ho nikdo nezdá. No a než jsme dostří­ha­li, odvy­sí­la­li v ČT Most! a z Martina udě­la­li hvězdu, ze kte­ré se bul­vár může pomi­nout. On je hvězda už dáv­no, jen si toho všimli až teď.

I ostat­ní her­ce jsem už při psa­ní scé­ná­ře tak­to viděl a jsem šťast­ný, že to klaplo. Já vím, že to zní debil­ně, ale Táňa Vilhelmová, Jana Plodková i Pavel Liška jsou pros­tě herec­ky geni­ál­ní. A Jaromír Dulava? Eva Holubová? Totéž. Takový Vasil Fridrich jed­nou půjde popu­la­ri­tou ve sto­pách Martina Hofmanna. Moc zají­ma­vá je i mla­dá hereč­ka Kristina Svarinská - zastře­ný hlas, vnitř­ní klid a vel­ké cha­risma.

  

Natáčení pro­bí­ha­lo v osa­dě v maleb­ném kra­ji Berounky, kam se opět po nato­če­ní Teorie tyg­ra navra­cí­te, jaký máte vztah k této kra­ji­ně za Prahou? A v jaké osa­dě se usku­teč­ni­lo natá­če­ní a vilu - rezi­den­ci Macha jste obje­vi­li kde?

Já u Berounky byd­lím, tak to tady znám, je to logic­ká vol­ba. Navíc ta řeka, kte­rá se u nás hlu­bo­ce zaře­zá­vá do Brdského hře­be­ne, je fakt krás­ná. Chatových osad tu máme něko­lik, toči­li jsme poblíž té nej­star­ší - vzni­ka­la před sto lety, jez­dil sem z Prahy vlak, lidi si napřed sta­vě­li kaž­dý víkend sta­ny, pak je změ­ni­li za mini­a­tur­ní chat­ky. V Černošicích jsme našli všech­ny exte­ri­é­ry i domy - včet­ně toho Machova.

Jakou obra­zo­vou kon­cep­ci jste s kame­ra­ma­nem Lukášem Hyksou zvo­li­li?

Vlastně vel­mi pří­mo­ča­rou. Chceme pri­már­ně vyprá­vět pří­běh, máme napros­to skvě­lé her­ce a věří­me jim. K tomu foto­ge­nic­ké pro­stře­dí. Nechtěl jsem žád­né for­mál­ní tri­ky, kte­ré by odvá­dě­ly pozor­nost. Lukáš má pro situ­a­ci cit, sko­ro všech­no točí z ruky, neexhi­bu­je. A když se točí sviž­ně, tak je víc času na prá­ci s her­ci. A o to pře­ce jde.

Prozraďte divá­kům, jaká hud­ba zazní ve fil­mu?

Hudbu slo­žil Jiří Hájek, se kte­rým pra­cu­ju opa­ko­va­ně. Jiří má kla­sic­ké hudeb­ní vzdě­lá­ní, na fil­mo­vou a diva­del­ní hud­bu se už řadu let kon­cen­t­ru­je a ros­te rok od roku. Pro prá­ci s hudeb­ním skla­da­te­lem je důle­ži­tá dob­rá komu­ni­ka­ce, pro­to­že si musí­me umět ver­bál­ně sdě­lit emo­ce, kte­ré  on pak pře­lo­ží do hud­by. No a to doce­la dob­ře zvlá­dá­me. Hudba k Teroristce je chví­le­mi doce­la vel­ká, tak dou­fám, že to klap­ne. No, uvi­dí­me v mícha­cí hale, kde trá­ví­me bře­zen s Radimem Hladíkem ml.

Po Teorii tyg­ra je to Váš dru­hý autor­ský fil­mo­vý kou­sek, co bylo ten­to­krát na natá­če­ní nej­ob­tíž­něj­ší či nao­pak co Vás mile pře­kva­pi­lo?

Opět bylo pekel­né vedro, ale mile mě pře­kva­pi­lo, že začát­kem září tro­chu sprch­lo.

Pokud bys­te měl film žánro­vě zařa­dit, jaká je to tragi­ko­me­die jako Teorie tyg­ra? 

Já vím, že slo­vo tragi­ko­me­die je nadu­ží­va­né, ale na Teroristku to pros­tě sedí. Tragický ve svých pří­či­nách, komic­ký v důsled­cích a pro­ve­de­ní.

Teroristka má v sobě čer­ný humor, mrav­ní posel­ství a rov­něž poe­ti­ku wes­ter­nu, proč prá­vě inspi­ra­ce ve wes­ter­nu?

Protože pod­sta­ta wes­ter­nu je boj osa­mě­lé­ho hrdi­ny o něco, co je pod­stat­né pro všech­ny. A to dělá prá­vě ta paní. Že se nepo­do­bá tvr­dým chla­pí­kům s vel­ký­mi pěst­mi? No prá­vě.

Pokud bys­te měl divá­kům dopo­ru­čit film Teroristka jed­nou větou, jak by zně­la?

Že se budou bavit a dopad­ne to dob­ře.

Jaké máte dal­ší plá­ny, na čem teď prá­vě pra­cu­je­te?

V tele­vi­zi teď běží seri­ál Černé vdo­vy, pro ČT natá­čí­me pří­jem­ný páteč­ní seri­ál Tři pol­do­vé a nemluv­ně a pro příští rok píše­me s Mirkou Zlatníkovou film Teorie tou­hy, kte­rý navá­že na Teorii tyg­ra. Moc se na to těším, pro­to­že ženy z toho ten­to­krát vyjdou výraz­ně pozi­tiv­ně­ji, roz­hod­ně líp, než ti jejich otrav­ní chla­pi. Prostě tu gen­de­ro­vou nevy­vá­že­nost z Teorie tyg­ra je potře­ba napra­vit.

---