Putování s Frodem, aneb 13 hodin v kině Aero

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

V živo­tě lid­ském a v živo­tě cine­fi­la obzvlášť se vyskyt­nou chví­le, kdy zatou­ží po něja­kém nevšed­ním audi­o­vi­zu­ál­ním zážit­ku. Ano, IMAX je sice super, ale když tam zrov­na nedá­va­jí nic zají­ma­vé­ho, je potře­ba sáh­nout jinam. Tu najed­nou nám pomoc­nou ruku podá­vá kino Aero, když nám nabí­zí mara­ton pro­dlou­že­ných ver­zí Pána prs­te­nů. Tomu se dá jen těž­ko odo­lat.

A tak jsme se jed­no­ho krás­né­ho sobot­ní­ho dub­no­vé­ho rána vyda­li na mís­to urče­ní. Sluníčko sví­ti­lo, ptáč­ci zpí­va­li a člo­vě­ku až bylo sko­ro líto, že hod­lá celý den strá­vit zavře­ný ve tmě, kou­ká­ním se na hobi­ta na výle­tě. Nicméně roz­hod­nu­tí padlo a tak jsme se vyda­li vstříc naše­mu milo­va­ném žiž­kov­ské­mu bio­gra­fu. Na jeho dvor­ku již pano­val čilý ruch, semtam pro­šel elf, semtam hobit a i čaro­dě­je jste zahléd­li. Člověk si pros­tě při­pa­dal, že pro­šel kou­zel­ným tune­lem a oci­tl se pří­mo ve Středozemí.
Tady by se ješ­tě slu­še­lo zmí­nit, na co jsme se to vlast­ně vyda­li. Filmová tri­lo­gie Pán prs­te­nů, vznik­la mezi léty 2001 - 2003 pod tak­tov­kou reži­sé­ra Petera Jacksona. Série samo­zřej­mě vychá­zí ze stej­no­jmen­ných knih spi­so­va­te­le J. R. R. Tolkiena a roz­vi­jí pří­běh kní­žek o hobi­to­vi Bilbo Pytlíkovi, resp. pra­cu­je již s jeho dědi­cem Frodem. Ten se podob­ně jako Bilbo vydá­vá na dale­kou a nebez­peč­nou ces­tu Středozemím, aby zni­čil prs­ten moci a zachrá­nil tak svůj kraj před zká­zou (věřím, že tato infor­ma­ce není pro niko­ho spo­i­le­rem :-)). Nicméně zpát­ky k naše­mu mara­to­nu.
Jako prv­ní nás čekal samo­zřej­mě úvod­ní díl Pán prs­te­nů: Společenstvo prs­te­nu. Ačkoliv jsem neče­tl původ­ní kníž­ky (budu muset brzy napra­vit) asi se neu­brá­ním kra­tič­ké recen­zi. První film pěk­ně ote­ví­rá děj, je při­mě­ře­ně nabi­tý akcí a až na drob­né nedo­ko­na­los­ti v CGI mu není co vytknout. První díl má v reži­sér­ské ver­zi krás­ných 228 minut, což pro nás zna­me­na­lo, že od začát­ku pro­jek­ce v 10:30 jsme se tele­por­to­va­li v čase až na jed­nu hodi­nu po poled­ni. Samozřejmě, po tako­vém výko­nu jed­no­mu vyhlád­ne, ovšem to není nic, co by vyhlá­še­né žiž­kov­ské keba­by nespra­vi­li. Pak ješ­tě vyčů­rat a hurá zpát­ky do tmy na dru­hý díl Pán prs­te­nů: Dvě věže. Zde nemo­hu jinak a v sou­la­du s vše­o­bec­ně uzná­va­ným názo­rem musím napsat, že se jed­ná o slab­ší kou­sek z celé tro­ji­ce. Film samo­zřej­mě musel vznik­nout, aby pře­kle­nul dějo­vou meze­ru mezi jed­nič­kou a troj­kou, aby spous­tu věcí dovy­svět­lil a při­pra­vil děj pro dal­ší pokra­čo­vá­ní. Nicméně se dle mého názo­ru málo sou­stře­dí na hlav­ní dějo­vou lin­ku s Frodem, pro­čež u mě kle­sl na 4 hvězdy. A tak jsme se posu­nu­li až do pozd­ní­ho odpo­led­ne (Dvě věže mají v reži­sér­ské ver­zi 223 minut), tak­že opět čas na rych­lou svá­ču a hurá do finá­le na posled­ní část Pán prs­te­nů: Návrat krá­le. To je samo­zřej­mě krás­né zakon­če­ní celé­ho pří­bě­hu a jedi­né, co mě na fil­mu vadí jsou někte­ré lehce kýčo­vi­té scé­ny na kon­ci, ty bych si klid­ně být reži­sé­rem odpus­til, nicmé­ně chá­pu, že divác­tvo si to žádá...

Vyšli jsme do prochlad­lé jar­ní noci. Lampy sví­ti­ly, sem tam se obje­vi­la hvězda, z ved­lej­ší uli­ce zadu­ně­la tram­vaj, v dáli zavyl opi­lec... pros­tě žiž­kov­ská noč­ní kla­si­ka. Na závěr bych řekl asi toto: všech­ny tři fil­my, ačko­liv jsou učeb­ni­co­vým pří­kla­dem kla­sic­ké holly­wo­od­ské nara­ce, jsou z mého pohle­du nád­her­ným dílem a skvě­lou adap­ta­cí původ­ní před­lo­hy. A ano, občas jsou lehce kýčo­vi­té, něco by se z nich dalo povy­há­zet, ale od toho jsou pře­ce reži­sér­ské ver­ze... a občas neško­dí si je pus­tit všech­ny najed­nou. V kul­tu­ře a ve fil­mu obzválšť, jen těž­ko najde­te pro­pra­co­va­něj­ší a krás­něj­ší pří­běh něž je Pán prs­te­nů a mys­lím, že Peter Jackson to při tvor­bě fil­mu dob­ře věděl. Zároveň je potře­ba si při­po­me­nout, že kino Aero je netra­dič­ním pro­sto­rem pro kine­ma­to­gra­fic­ké zážit­ky, pro­to­že kde jin­de divá­ci fan­dí posta­vám na plát­ně? Pravda, když už pak ke kon­ci tles­ka­jí po kaž­dém stři­hu, je to lehce otrav­né, nicmé­ně atmo­sfé­ra v nadu­pa­ném kině po spo­leč­ně strá­ve­ných tři­nác­ti hodi­nách je pros­tě něco, co se skrz pís­men­ka těž­ko pře­dá­vá.

Na závěr se ješ­tě slu­ší podě­ko­vat mým dvě spo­leč­ní­kům, kte­ří to pře­ži­li se mnou, i kinu Aero za to, že nám zpro­střed­ko­vá­vá tako­vé­to divác­ké zážit­ky. A pokud někdy bude­te mít mož­nost zažít 13 hodin v kině u dob­ré­ho filmu/ů, nevá­ha­je­te a jdě­tě do toho.

P.S.: Pokud pat­ří­te mezi oprav­du skal­ní fanouš­ky Tolkienova svě­ta a nechce se vám za fil­mo­vý­mi kuli­sa­mi hobi­tí ves­nič­ky ces­to­vat až na Nový Zéland, dopo­ru­ču­ji sice men­ší, ale stej­ně hez­ké kuli­sy v Orlických horách tzv. Český hobitín. Tyto vznik­ly pro natá­če­ní fil­mu Stíny kra­je, ke kte­ré­mu, ač mám mno­ho výhrad, tak musím říci že, po tech­nic­ké strán­ce vypa­dá napros­to famóz­ně. Kam se něja­ký Jackson hra­be... 🙂

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře