Většině průměrných diváků nejspíš nic neřekne, když pod divadelním textem uvidí zkratku S. d. Ch. Těm vzdělanějším ale jistě dojde, že se jedná o pseudonym českého spisovatele a dramatika Miloslava Vojtíška, který patří v současnosti mezi nejaktivnější a nejoceňovanější české spisovatele. Dvakrát získal první cenu v Dramatické soutěži Alfréda Radoka za hry Zátiší ve Slovanu (2012) a Duchovní smrt v Benátkách (2013), za hru Strážce památníku aneb Zapomenutý jednorožec (2019) získal Cenu Ferdinanda Vaňka, za komiks Varlén získal v rocee 2013 cenu Muriel. Přispíval a přispívá do mnoha uměleckých periodik. A to přesto, že na začátku své kariéry se živil jako hrobník, nebo správce fotbalového stadionu.
Právě z posledně jmenovaného zaměstnání pak Vojtíšek čerpá i inspiraci pro hru Politika správcovny. Ta vznikla na objednávku časopisu Svět a divadlo, pro třetí ročník Cen Ferdinanda Vaňka. Hra sice toto ocenění nezískala, nicméně pár let poté se objevila na prknech Klubovny spolku Kašpar. Hlavním domovem tohoto hereckého spolku je Divadlo v Celetné, ovšem nedávno otevřeli i druhou scénu v Jindřišské ulici pod názvem Klubovna. Toto malinkaté divadélko v suterénu nenápadného domu navazuje na tradici bytových divadel, zejména proto, že herci tu jsou od Vás nejdále dva metry. A právě na tomto osobitém jevišti připravil herec Jakub Špalek s režisérem Filipem Nuckollsem hru Politika správcovny. Ta vypráví o osudech jednoho neobvyklého správce fotbalového stadionu, kterému mnohem více než na spokojenosti hráčů záleží na samotném prostoru. A ve svém boji s „idioty“ a „debily“ se nebojí zajít i do odvážnějších rovin.
Upřímě řečeno, když jsem tuto hru viděl v programové nabídce mé oblíbené pražské scény, ihned mne zaujala. Kombinace hereckého umění Jakuba Špalka a dramatického umění Miloslava Vojtíška totiž slibovala nevšední zážitek. A tak se také stalo. Vzhledem k tomu, že se jedná o one-man show, kdy herec nemá k dispozici žádnou pomoc v zákulisí a musí mít namemorované celé cca 70 minut dlouhé představení, nelze jinak než smeknout. Hra je velmi dobře napsaná, má velmi dobrou pointu a funguje i občasný humor. A ačkoliv se vše odehrává v malé a decentně vybavené scéně, nelze říci, že by to bylo na škodu. Právě naopak.
Pokud máte rádi netradiční divadelní zážitky, mohu vám návštěvu Klubovny vřele doporučit. Hra Politika správcovny v kombinaci s tímto nevšedním prostorem vám nejen vykouzlí úsměv na tváři, ale i vám odhalí, co se může skrývat ve sklepení obyčejného činžovního domu, anebo jak se z fotbalového klubu může stát klub hokejový. Pokud by se vám tam nechtělo, tak hru nabízí platforma Dramox, případně nyní v omezeném nákladu vyšla kniha Moliérův učeň, která je prozaickým přepisem této hry.
