Recenze deskové hry Hippocrates

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Hippocrates je mezi euro­hra­mi výjim­kou z pra­vi­dla. Najdete tu totiž jak vypo­či­ta­tel­ná roz­hod­nu­tí, tak hra­cí kost­ky, kte­ré vám během hra­ní pořád­ně zava­ří hla­vu. Ocitnete se v antic­kém Řecku, jakož­to léka­ři v Asklépiově chrá­mu. Váš vše­vě­dou­cí uči­tel Hippokratés už poma­lu míří do důcho­du, a teď je na vás uká­zat všem, že to zvlád­ne­te (sko­ro) bez něj.

Úvodem se asi sluší popsat, jak celá hra vlastně funguje:

1. Na začát­ku kaž­dé­ho kola se vám před chrám při­kul­há, při­pla­zí a při­vrá­vo­rá cel­kem osm­náct paci­en­tů z šes­ti růz­ných zemí, kte­ré jsou od sebe odli­še­ny barva­mi.
2. Hodíte kost­ka­mi ve stej­ných bar­vách, a kaž­dá kost­ka vám řek­ne, kte­ré­ho paci­en­ta ze kte­ré­ho barev­né­ho slou­peč­ku si smí­te vybrat.
3. V pořa­dí od prv­ní­ho hrá­če si něja­ké­ho vez­me­te, a dá vám to i odpo­ví­da­jí­cí odmě­ny. ALE! Zároveň se tím urču­je i nové pořa­dí hrá­čů! Ti, kte­ří umís­tí svou figur­ku nej­víc vle­vo, budou v příš­tím kole začí­nat.
4. Výběr paci­en­tů pro­běh­ne tímhle způ­so­bem cel­kem tři­krát a pak se jde do dal­ší fáze.
5. V té musí­te vypla­tit všech­ny naja­té dok­to­ry. To, kolik jim zacva­ká­te, závi­sí na vaší repu­ta­ci. Hned potom si smí­te najmout léka­ře nové nebo nakou­pit léky, a když udě­lá­te obo­jí, dosta­ne­te poměr­ně sil­ný bonus v podo­bě natu­rá­lií (rozu­měj peněz či drog 🙂 nebo něja­ké spe­ci­ál­ní schop­nos­ti.
6. Hned poté vez­me­te svo­je dok­to­ry, vyplá­cá­te pří­sluš­né léky a uzdra­ve­ní lidé vese­le hop­ka­jí domů a vám v kap­se zvo­ní pár dal­ších vítěz­ných bodů. Jestli jste něko­ho nezvlád­li vylé­čit, jeho stav se zhor­ší. A kdy­by se tohle mělo opa­ko­vat, paci­ent vás opus­tí nadob­ro a váš sta­rý dob­rý kámoš Cháron ho vez­me na lodič­ky.

Pak při­jdou noví paci­en­ti, a jede­te zno­vu od začát­ku. Po čtyřech kolech se počí­ta­jí body.

Hra se na prv­ní pohled tvá­ří nevin­ně a až setsa­kra­ment­sky jed­no­du­še. Člověk si říká, že na tom vlast­ně nic není - pros­tě jen kou­píš, najmeš, vylé­číš. Tak kde je teda vlast­ně ta prča?

JENŽE…

Je to vážně tak snadné?

To, co z trai­le­rů patr­né není, je to, jak důle­ži­té je pořa­dí hrá­čů, pres­tiž a pení­ze, a to, jak těž­ké je tyhle tři věci vyba­lan­co­vat.

Například - samo­zřej­mě, že může­te vyplá­cat své­ho asi­s­ten­ta a při výbě­ru paci­en­tů si troš­ku výběr usnad­nit, jen­že ani to se nevy­rov­ná té nespor­né výho­dě, když hra­je­te prv­ní a může­te si vybrat, koho chce­te. Nejdřív jedou hrá­či, kte­ří z minu­lých kol zůsta­li nej­víc vle­vo, a ti si vybe­rou něko­ho, koho jde léčit snad­no a s pou­ži­tím toho, co mají. Když zůsta­ne­te napra­vo, bude­te příš­tě posled­ní a bude­te ako­rát vybí­rat z toho, co nechce­te.

Jinak řeče­no - chceš paci­en­ty co nej­víc vle­vo!

Hned potom nastá­vá dal­ší pro­blém - musí­te dok­to­rům dát jejich plat. Když máte léka­řů moc, a nemá­te dost peněz na jejich výpla­tu, tak ti, kte­ré jste si naja­li v před­cho­zích kolech, a utra­ti­li za ně své těž­ce vydře­né dra­chmy, jdou pros­tě pápá a vy se bude­te smut­ně kou­kat, jak vám mizí neje­nom per­so­nál, ale také jedi­ná mož­nost na léčbu těž­ce nemoc­né­ho bor­ce, kte­rý vám leží na JIPce. A kaž­dá chcíplo­ti­na vám na kon­ci hry nadě­lí nepěk­né pře­kva­pe­ní v podo­bě mínu­so­vých bodů.

Jinými slo­vy - chce­te mít co nej­lep­ší výběr z co nejmé­ně dok­to­rů.

Když si pak vybí­rá­te nové léka­ře, tak roz­ho­du­je věhlas. Ten, kdo je nej­pro­slu­lej­ší, vybí­rá jako prv­ní. Zároveň si díky tomu smí­te za dva peníz­ky rezer­vo­vat per­so­nál, kte­rý se vám zdá nej­vý­hod­něj­ší. Ale co je důle­ži­těj­ší - může­te tím ZABLOKOVAT nabíd­ku pro­ti­hrá­či, kte­rý toho dané­ho učen­ce život­ně a ultra důle­ži­tě potře­bo­val. Chudáci, kte­ří mají niž­ší repu­ta­ci, a zůsta­li z dří­vějš­ka poza­du, tak utřou hubu a budou se nako­nec muset spo­ko­jit s tím, co zby­lo, pří­pad­ně s vel­kou sáz­kou na nejis­to­tu, až se odha­lí nové destič­ky.

Zjednodušeně - chce­te co nej­vět­ší věhlas.

Stručně a jed­no­du­še - potře­bu­je­te nej­víc vše­ho. Doktor bez léků je vám naprd, léky bez dok­to­rů jakbys­met, bez peněz ani kuře nehra­be, no a hlav­ně neskon­čit jako posled­ní!

Finální diagnóza

Hippocrates je pod­le mě jako rodin­ná hra ozna­čo­ván neprá­vem. Na prv­ní pohled se sice tvá­ří jako jed­no­du­chá volo­vi­na, kte­rou zvlád­ne zahrát i malé dítě, ale na sto­le se vám z něj vyklu­be veli­ce schop­ná a pře­hled­ná stra­te­gie, kde bude­te pro­mýš­let kaž­dé roz­hod­nu­tí dvě fáze dopře­du.

Za kaž­dou chy­bu se tady pla­tí a těch pomy­sl­ných facek, kte­ré tu během hra­ní dosta­ne­te, když nebu­de­te dost pře­mýš­let, schy­tá­te nepo­čí­ta­ně.

Byť tahle hra není na téma, kte­ré by mě vylo­že­ně táh­lo, musím uznat, že Hippocrates mě mile pře­kva­pil. A byť můj prv­ní dojem byl vylo­že­ně “sim­ple stu­pid”, nako­nec jsem ho musel pře­hod­no­tit, a uznat, že hra má poměr­ně čis­tý a efek­tiv­ní design.

Foto: TLAMA games

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře