http://www.csfd.cz/film/303647-extaze/

http://www.imdb.com/title/tt1809287/
Alternativní názvy:  Irvine Welsh’s Ecstasy

Irvine Welsh nepat­ří mezi u nás zrov­na zpro­fa­no­va­né auto­ry. Tento skot­ský spi­so­va­tel ovšem napsal v roce 1993 kni­hu jmé­nem Trainspotting, kte­rou Danny Boyle o tři roky poz­dě­ji pře­tvo­řil ve sní­mek, kte­rý má dnes sta­tus jed­no­ho z nej­vět­ších brit­ských kul­tov­ních sním­ků. Na DVD minu­lý měsíc u nás vyšla nej­no­věj­ší adap­ta­ce jed­né z poví­dek, kon­krét­ně The Undefeated, z kni­hy Ecstasy. Jak tedy dopa­dl dal­ší výlet, ten­to­krát kanad­ské pro­duk­ce, do kniž­ní­ho svě­ta auto­ra, ve kte­rém prim hra­jí dro­gy ten­to­krát?

Lloyd Buist je dro­go­vý dýler pašu­jí­cí che­mic­ké lát­ky přes hra­ni­ce z Amsterdamu domů do Skotska. Pracuje pro zdej­ší­ho obchod­ní­ka s dro­ga­mi Sola. S jíd­lem ros­te chuť a tak se Lloyd roz­hod­ne při­vy­dě­lat si s pár kama­rá­dy bokem na sou­kro­mé akci. Solo se to ovšem dozví a doža­du­je se podí­lu na výděl­ku, kte­rý je důvo­dem proč tro­ji­ce kama­rá­dů tuhle akci dělá. Během veče­ra potká­vá hlav­ní­ho hrdi­nu Heather, kte­rá znudě­ná svým sou­čas­ným živo­tem popr­vé zkou­ší extá­zi. Celá akce však v oka­mži­ku kon­čí poli­cej­ním zása­hem. Dvojici se poda­ří utéct ze spá­rů ochrán­ců záko­na a během násle­du­jí­cí­ho rána k sobě nachá­ze­jí ces­tu. A tak zatím­co jeho osob­ní život nabí­rá nový směr, jeho pra­cov­ní život nabí­rá nepří­jem­né­ho smě­ru. I přes­to, že se akce nevy­da­ři­la, Solo chce své pení­ze.    

Předně musím na svo­ji obha­jo­bu říci, že jsem před­lo­hu neče­tl, tedy ten­to člá­nek není ovliv­něn srov­ná­ním s lite­rár­ním dílem ani se neza­bý­vá vyda­ře­nos­tí adap­ta­ce. Základním pro­blé­mem sním­ku je fakt, že zna­lí spo­je­ní s auto­rem budou Extázi spo­jo­vat prá­vě s Trainspottingem. A to je prá­vě asi ten nej­vět­ší pro­blém, pro­to­že sní­mek se tomu­to oči­vid­né­mu napo­jo­vá­ní nebrá­ní, ba ho mís­ty pří­mo vyvo­lá­vá.

A to je pro­blém, neboť lát­ka jak je poda­ná nemá ani zda­le­ka tako­vou nos­nou sílu, aby sama utáh­la něco málo přes sla­bou hodin­ku a půl, natož se sna­ži­la vyvo­lat něco víc. Extáze se totiž sna­ží úto­čit plnou silou hned přes něko­lik růz­ných front na divá­ko­vy emo­ce, nicmé­ně 90% těch­to snah kon­čí napros­to mimo. Ať už jde o pří­liš­né míse­ní moti­vů nebo sna­ha o to vyjá­d­řit se ke vše­mu od rodin­ných pro­blé­mů nebo smr­ti až po otáz­ku víry. Snaha je to sice hezká, nicmé­ně napros­to zby­teč­ná. Snaha pozved­nout tu prů­měr­nou šeď mezi útě­ky mimo rea­li­tu kte­ré hra­jí kva­li­ta­tiv­ní svět­lé momen­ty Extáze je jed­no­du­še pří­liš roz­vrstve­ná na to, aby způ­so­bi­la něja­ký dopad na divá­ka.

Extáze bohu­žel kon­čí jako tako­vý mix vše­ho a záro­veň niče­ho. Snaha je tu vidět na kaž­dém cen­ti­me­t­ru, nicmé­ně to vypa­dá, že si sní­mek moc dob­ře uvě­do­mu­je, že mu dochá­zí dech již v úvo­du. Ve výsled­ku je to tak jeden vel­ký trip od jed­no­ho útě­ku z rea­li­ty k dru­hé­mu, skr­ze řeku prů­měr­nos­ti. Jednotlivé ele­men­ty a moti­vy půso­bí fajn, stej­ně jako sna­ha pozved­nout zába­vu v noč­ních pod­ni­cích na něja­kou sofis­ti­ko­va­něj­ší úro­veň, ale v hro­ma­dě to moc doo­prav­dy nefun­gu­je. Divákovi je to totiž úpl­ně jed­no. Bohužel, poten­ci­ál tu byl. 

 Koktejl :