Jmenuji se Oliver Tate | Submarine [70%]

http://www.csfd.cz/film/268134-jmenuji-se-oliver-tate/

V kinech ČR od:14.07.2011

Romantických dra­mat je kaž­do­roč­ně poměr­ně dost. Když chce­te s podob­nou téma­ti­kou uspět, musí­te při­dat něco nové­ho. Nebo ale­spoň celý pří­běh podat ori­gi­nál­ně. A to ať ji po strán­ce for­mál­ní, či po strán­ce dějo­vé. Tímhle způ­so­bem se poda­ři­lo uspět ame­ric­ké­mu sním­ku 500 dní se Summer. V Evropě mají ale tyto dra­ma­ta o něco vět­ší tra­di­ci tak zde může být o něco těž­ší pro­ra­zit, nebo niko­liv?

Oliver je cel­kem běž­ný, ničím výji­meč­ný dospí­va­jí­cí muž. Problémem kte­rý jej sužu­je je však neza­jí­ma­vost jeho živo­ta a s tím sou­vi­se­jí­cí pří­stup oko­lí k jeho oso­bě. To vše má změ­nit začí­na­jí­cí vztah s poně­kud nevy­zpy­ta­tel­nou Jordanou od kte­ré­ho si Oliver sli­bu­je nejen s tím sou­vi­se­jí­cí nárůst spo­le­čen­ské­ho kre­di­tu ale i ztrá­tu panic­tví. Vše se však zkom­pli­ku­je v momen­tě, kdy Oliver na zákla­dě dlou­ho­do­bé­ho sle­do­vá­ní při­chá­zí s plá­nem jak zachrá­nit roz­pa­da­jí­cí se man­žel­ství jeho rodi­čů.

Jmenuji se Oliver Tate si na nic moc nehra­je. Předně se celou dobu sna­ží divá­ka pře­svěd­čit o fak­tu, že před sebou nemá dal­ší ste­re­o­typ­ní běž­né roman­tic­ké dra­ma. Režisér Richard Ayoade (Moss z IT Crowd) se nebál inspi­ro­vat u spous­ty zná­měj­ších sním­ků podob­ných témat a tak je zde mož­né pozo­ro­vat prv­ky z fil­mů Wese Andersona či Woodyho Allena. To však není ani tro­chu na ško­du, neboť pokud vám při­jde vět­ši­no­vá for­ma už tro­chu nuda, Ayoade vás prá­vě díky opi­so­vá­ní od kole­gů zave­de na tro­chu podiv­nou ces­tu dospí­vá­ním hlav­ní­ho hrdi­ny.

Nejedná se tak o poně­kud zvlášt­ní vsuv­ky do nara­ce a humor­nou absur­di­tu hlav­ní posta­vy, čas­to zde hra­je i prim vybra­ná for­ma kom­bi­nu­jí­cí nezá­vis­lé dra­ma a expe­ri­men­tál­ní prv­ky. Osobně jsem tomu­to cel­ku při­šel na chuť cel­kem rych­le ale dá se před­po­klá­dat, že dosti lidem to bude znač­ně pro­ti srs­ti. A to vlast­ně pla­tí pro celý sní­mek. Pokud jste ochot­ni nechat se na chví­li vyko­le­jit ze spá­rů used­lých žán­ro­vých kole­jí a schop­ni pojmout sil­nou dáv­ku div­ně vyhlí­že­jí­cích moti­vů, Oliver Tate Vám při­jde roz­hod­ně k chu­ti.

Pokud tak vám neva­dí mix sto­krát opa­ko­va­né­ho v novém kabát­ku s pří­jem­nou atmo­sfé­rou Oliver Tate je jas­nou vol­bou. V sou­čas­né době totiž civil­něj­ší a přes­to zábav­nou a zají­ma­vou alter­na­ti­vu jen tak snad­no nena­jde­te. Pro fan­dy brit­ské­ho fil­mu to pla­tí dvoj­ná­sob. Snad jen se mohl reži­sér zamě­řit více na posta­vy než na jejich ztě­les­ňo­vá­ní život­ních posto­jů.

Richard Ayoade  na plo­še hodi­ny a půl ser­ví­ru­je pří­běh dospí­va­jí­cí­ho mla­dí­ka, do jehož cel­kem nud­né­ho a nevý­raz­né­ho živo­ta zasáh­ne vztah s nevy­zpy­ta­tel­nou spo­lu­žač­kou Jordanou a roz­pa­da­jí­cí man­žel­ství jeho rodi­čů. Drama Jmenuji se Oliver Tate je do znač­né míry ori­gi­nál­ní ale také div­nou son­dou do mys­li mla­dé­ho muže v kraj­ní fázi jeho dospí­vá­ní, kte­rá jen doka­zu­je, že i sto­krát vidě­né může stá­le při­pa­dat jako nové.