Kazatel | Priest [40%]

http://www.csfd.cz/film/223564-kazatel/

Většinou, když něco zvr­tá­te, taky si to musí­te odči­nit. V Hollywoodu to tak úpl­ně nepla­tí. Rok co rok se do kin dostá­va­jí sním­ky pochyb­ných kva­lit, kte­ré zachrá­ní od komerč­ní­ho pro­pa­dá­ku pou­ze jejich níz­ký roz­po­čet. Tato situ­a­ce fun­gu­je vět­ši­nou v horo­ro­vém žán­ru, kde se nezna­lost divá­ka sna­ží vyu­žít tvůr­ci k co nej­vět­ším čís­lům za prv­ní týden a pak rych­le vykli­dí pozi­ci. Sem tam se obje­ví podob­ná zále­ži­tost i v jiném žán­ru. Před rokem se kiny takhle pro­hnal sní­mek Legie debu­tan­ta Scotta Charlese Stewarta. Za vcel­ku vyda­ře­ný­mi trai­le­ry kte­ré vábi­ly na sluš­nou akci a suro­vou atmo­sfé­ru se skrý­va­la tupá laci­ná fraš­ka, na kte­rou však díky sluš­ným trai­le­rům při­šlo vcel­ku dost lidí. Stewart je ale zpět, ten­to­krá­te s komik­so­vou adap­ta­cí. Bude se his­to­rie opa­ko­vat?

Kazatelé, posled­ní linie obra­ny lid­ské rasy před nájezdy krve­lač­né rasy upí­rů. Tak to ale­spoň bylo za vál­ky, kdy lid­stvo tuto rasu pora­zi­lo a zahna­lo do hlí­da­ných rezer­va­cí. Jeden ze zby­lých kaza­te­lů nyní žije v nuce­ném ústra­ní ve měs­tě Cathedral City, kte­ré je baš­tou církve. Jednoho dne mu však mla­dý šerif z měs­teč­ka v pus­ti­nách při­ne­se zprá­vu o úto­ku na jeho bra­t­ra a úno­su jeho nete­ře. Kazatel, kte­rý je nucen zůstat za hradba­mi měs­ta opouš­tí řád a vydá­vá se své rodi­ně na pomoc, neboť z úto­ku jsou pode­zří­vá­ní upí­ři. Cirkev, kte­rá nechce o upí­ří hroz­bě ani sly­šet vysí­lá zby­lé kaza­te­le aby zběhlé­ho dru­ha při­ved­li živé­ho či mrt­vé­ho. Ten kdo jde pro­ti církvi jde totiž pro­ti Bohu samot­né­mu.

U Kazatele je nej­ví­ce smut­ný fakt, že se situ­a­ce v pod­sta­tě opa­ku­je. Nejedná se sice o shod­nou šíle­nost jako reži­sé­ro­va prvo­ti­na, nicmé­ně mozek může­te poslat na dovo­le­nou. Tady jej tu hodi­nu a půl nebu­de­te roz­hod­ně potře­bo­vat. Mohli by jste si totiž při­vo­dit dušev­ní ujmu. Nejde o to, že by sní­mek byl něja­kým utr­pe­ním, jako je tomu v pří­pa­dě sním­ků bri­lant­ní­ho němec­ké­ho reži­sé­ra Uwe Bolla, je to spíš fakt, že nad sním­kem nesmí­te pře­mýš­let. Předně je tře­ba pomi­nout jaké­ko­liv podob­nos­ti loka­cí, sty­lu a vůbec vše­ho s před­cho­zím poči­nem.  Pokud jste nemě­li tu čest, tím lépe pro vás.

Kazatel je totiž ducha­pros­té béč­ko, kte­ré se jen sna­ží být něčím víc. Což o to, někte­ré scé­ny vypa­da­jí vcel­ku dob­ře a když pomi­nu cho­re­o­gra­fii ani se na to zase tak špat­ně nedí­vá, jen všech­no půso­bí tak nějak pros­tě zby­teč­ně. Stewart se tak nadob­ro zabydlu­je do ška­tul­ky člo­vě­ka, kte­rý sice pěk­ně láká ale ve výsled­ku těž­ce neu­dí, i když má k dis­po­zi­ci sluš­né her­ce. O ty tu jde pře­de­vším, neboť Karl Urban roli psy­cho­tic­ké­ho vra­ha zvlá­dá doko­na­le, pře­ci­jen cha­risma na to má, a Paul Bettany v hlav­ní roli se sna­ží být sebe­víc cool. Nedaří se bohu­žel. Ani vcel­ku obstoj­ná hudeb­ní strán­ka nedo­ká­že odvrá­tit fiasko.

Snímek Kazatel je tak vcel­ku kro­kem kupře­du ze ška­tul­ky dement­ní film, nicmé­ně opro­ti kon­ku­ren­ci nemá moc co nabíd­nout. Čistokrevné béč­ko totiž z něj srší na všech­ny stra­ny a sebe­lep­ší sna­ha o epič­nost pros­tě a jed­no­du­še nefun­gu­je. Pokud však pat­ří­te mezi vyzna­va­če jed­no­duš­ších fil­mů kte­ré musí hlav­ně hez­ky vypa­dat, Kazatel vás nezkla­me. Zbytek jen na vlast­ní nebez­pe­čí.

Scott Charles Stewart uka­zu­je vzty­če­ný pro­střed­ní­ček všem pochle­bo­va­čům. Po děs­né Legii uka­zu­je, že jeho ego nemů­že neú­spěch u kri­tic­ké obce nalo­mit. Kazatel tak ačko­liv je znač­ně kva­lit­něj­ší, jde ve šlé­pě­jích pře­de­šlé­ho sním­ku a divá­kům ser­ví­ru­je širo­kou šká­lu míse­ní moti­vů, bib­lic­kých odka­zů a hlav­ně bra­ko­vos­ti nej­su­ro­věj­ší­ho zrna. Což o to, že jsou opět pří­tomni her­ci vyš­ší­ho kalib­ru, když je reži­sér uto­pí v nud­ných a topor­ných dia­lo­zích, laci­né cho­re­o­gra­fii a  pito­mouč­kém ději.