Poslední lovec čarodějnic | The Last Witch Hunter [50%]

Vin Diesel má letos úspěš­ný rok. Nový díl Rychle a zbě­si­le pat­ří nejen mezi nej­vý­dě­leč­něj­ší fil­my letoš­ní­ho roku ale také mezi komerč­ně nej­ú­spěš­něj­ší fil­my his­to­rie. Letošek však pro něj není jen ve zna­me­ní akč­ní, ben­zí­nem nasák­lé série ale také se do čes­kých a slo­ven­ských kin podí­vá v novin­ce toho­to týd­ne, béč­ko­vém fan­ta­sy Poslední lovec čaro­děj­nic. Jak tahle roz­to­div­ně vypa­da­jí­cí akč­ní zále­ži­tost nako­nec dopadla? A opla­tí se vám na ni vyra­zit do kina?

Kaulder (Vin Diesel) je tou nej­vět­ší zbra­ní kte­rou mají lidé pro­ti tem­né magii a čaro­děj­ni­cím. Před více jak osmi sty let byla jeho sku­pi­na roz­me­tá­na krá­lov­nou čaro­děj­nic, kte­rou se Kaulderovi pak se štěs­tím poda­ři­lo zabít. Ještě než se tak sta­lo, jej ovšem pro­kle­la věč­ným živo­tem. Nemůže tak zemřít ani cizí rukou ani stá­řím. Takhle putu­je sto­le­tí­mi až se dostá­vá do sou­čas­nos­ti, kde pomá­há udr­žo­vat vel­mi křeh­kou rov­no­váhu mezi čaro­děj­ni­ce­mi a lid­mi. Když je ovšem jeden z jeho nej­bliž­ších přá­tel zavraž­děn, začí­ná pát­rat po jeho vra­ho­vi. Což ovšem ješ­tě netu­ší je to, že jej jeho pát­rá­ní zave­de do vlast­ní minu­los­ti... 

Vynést něja­ký roz­su­dek nad Posledním lov­cem čaro­děj­nic je nako­nec tro­chu pro­blém. Jistě, tahle v rám­ci mož­nos­tí ambi­ci­oz­ní novin­ka je bez­bře­hou ptá­ko­vi­nou, u kte­ré vás bude bolet hla­va a u někte­rých dia­lo­gů vám budou skří­pat zuby, nicmé­ně na dru­hé stra­ně má zase něko­lik dob­rých momen­tů, kte­ré ospra­vedl­ňu­jí její shléd­nu­tí. To vše samo­zřej­mě za před­po­kla­du, že od novin­ky Vina Diesela neo­če­ká­vá­te nic víc, než jen výpla­cho­vé tupé béč­ko, kte­ré se sna­ží být mož­ná až pří­liš chyt­ré pro svo­je vlast­ní dob­ro. V tako­vém pří­pa­dě by se totiž ta hodin­ka a tři­čtvr­tě ve spo­leč­nos­ti fil­mu moh­la cel­kem rych­le pro­mě­nit v hrů­zu, děs a utr­pe­ní. 

Problém lov­ce je v tom, že se mož­ná až pří­liš sna­ží opros­tit od toho, čím v jádru je. Ve své pod­sta­tě se k vám dostá­vá níz­ko­ná­kla­do­vá břeč­ka jak vyši­tá z video­půj­čov­ny deva­de­sá­tých let, ve kte­ré ako­rát Dolpha Lundgrena nebo Michaela Dudikoffa vystří­dal prá­vě popu­lár­ní pleša­tý bijec (para­dox­ně ty nej­lep­ší čás­ti fil­mu má na sobě výraz­ně vel­ké množ­ství ochlu­pe­ní a vla­sů ve strikt­ně vikingském zpra­co­vá­ní) a celé to bylo narou­bo­vá­no na sou­čas­nou spo­leč­nost asi tak obrat­ně, jako v pří­pa­dě sním­ku Outlander kde se James Caviezel pro­há­něl s lase­ro­vou puš­kou mezi vikin­gy. Na roz­díl od prá­vě Outlandera však tady ne zrov­na fun­gu­je ona sna­ha vybu­do­vat něja­ký skrom­ný vlast­ní vesmír postav a insti­tu­cí fun­gu­jí­cích u zákla­dů fikč­ní­ho svě­ta. Jste zkrát­ka posta­ve­ni před něko­lik frak­cí a postav, kte­ré spo­lu něja­kým způ­so­bem boju­jí díky sna­ze dosáh­nout urči­té­ho cíle, nicmé­ně něja­ké budo­vá­ní myto­lo­gie samot­né­ho vesmí­ru ve kte­rém tyto posta­vy fun­gu­jí zde zkrát­ka moc nejde. 

Výraznou roli na tom má i způ­sob, s jakým je odvy­prá­věn samot­ný film. Ne že by zde poten­ci­ál pro výji­meč­nou nebyl, on zde je. Problém je ale v tom, jak jej v kaž­dém dru­hém pří­pa­dě tvůr­ci až trestu­hod­ně zaha­zu­jí. Nejvíc je to však zře­tel­né v posled­ní čás­ti fil­mu, kde napros­to parád­ní Ólafur Darri Ólafsson v roli Beliala po něko­li­ka názna­cích v celém fil­mu má koneč­ně dostat pro­stor pro finál­ní kon­fron­ta­ci. To však nena­stá­vá, jeho posta­va je odkli­ze­na ze scé­ny pře­kva­pi­vě rych­le a finál­ní sou­boj pře­bí­rá nevý­raz­ný sekun­dár­ní zápo­rák, pod­po­ře­ný jen těž­ce před­ví­da­tel­nou zra­dou. Díky nepří­liš pře­hled­né kame­ře a neza­jí­ma­vým exte­ri­é­rům pak vyvr­cho­le­ní celé­ho pří­bě­hu postrá­dá zají­ma­vé či zapa­ma­to­va­tel­né momen­ty. Mrzký výsle­dek pak nepod­po­ří kro­mě zmí­ně­né­ho Ólafssona ani zby­tek herec­ké­ho ansám­blu, kde o něja­ké soudrž­nos­ti jed­not­li­vých postav nemů­že být ani řeč, což je mož­ná až pří­liš patr­né v pří­pa­dě hlav­ní­ho hrdi­ny.

Vizuální strán­ka fil­mu pak není vylo­že­ně špat­ná, nicmé­ně absen­ce vět­ší­ho roz­počtu je zna­tel­ná opět v závě­ru, kdy fil­mu mož­ná až pří­liš čou­há slá­ma z bot a tak při­po­mí­ná laci­nou výpl­ňov­ku pro sobot­ní odpo­led­ne na Nově, spí­še než suro­vou akč­ní podí­va­nou, na kte­rou je tře­ba vyra­zit do kina. Vizitku ale­spoň čás­teč­ně zachra­ňu­je Steve Jablonsky, kte­rý při­ná­ší ten přes­ný správ­ný mix epic­ké­ho orchest­ru jem­né ambi­ent­ní hud­by, kte­rý na jed­né stra­ně není ničím pře­vrat­ný nebo ori­gi­nál­ní, pro potře­by fil­mu fun­gu­je ale více než dob­ře a dosta­teč­ně. Divák se tak vylo­že­ně nenu­dí a i ve slab­ších momen­tech hudeb­ní dopro­vod dodá­vá fil­mu tak říka­jíc krev do žil. To je ale asi tak vše. 

Poslední lovec čaro­děj­nic je tak zkrát­ka roz­po­ru­pl­nou fil­mo­vou novin­kou. Zatímco poten­ci­ál a něko­lik názna­ků ve fil­mu nabu­dí na sluš­nou nená­roč­nou zába­vu pro dospě­lé, ve výsled­ku je všech­no tak více­mé­ně na půl ces­ty. Nevýrazní hereč­tí před­sta­vi­te­lé, veli­ce špat­ný scé­nář s pře­de­vším trestu­hod­ně špat­ný­mi dia­lo­gy a v rám­ci mož­nos­tí sluš­ná audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ka, kte­rou táh­ne ke dnu pře­de­vším malý roz­po­čet. Pokud od fil­mu nic moc neo­če­ká­vá­te, zkla­má­ni nej­spí­še nebu­de­te. Nic více, než jen po všech strán­kách prů­měr­ný a mís­ty cel­kem nezá­živ­ný film však ve výsled­ku také nedo­sta­ne­te. Tohle se zkrát­ka úpl­ně nepo­ved­lo ani v béč­ko­vých man­ti­ne­lech.            

Hrají: Vin Diesel, Rose Leslie, Elijah Wood, Ólafur Darri Ólafsson, Rena Owen, Julie Engelbrecht, Joseph Gilgun, Isaach De Bankolé, Michael Halsey, Lotte Verbeek, Inbar Lavi, Bex Taylor-Klaus, Michael Caine, Aimee Carrero, Samara Lee, Armani Jackson, Shane Callahan, Jackson Frazer, Mark Falvo, Billy Hepfinger, Eric Rasmussen