S láskou Vincent | Loving Vincent

Do čes­kých a slo­ven­ských kin dora­zil před pár dny sní­mek, kte­rý si jen tak s kte­rým­ko­liv sním­kem his­to­rie nesple­te­te. Film S lás­kou Vincent pojed­ná­va­jí­cí o posled­ních momen­tech živo­ta slav­né­ho malí­ře Vincenta Van Gogha je totiž jako vůbec prv­ní sní­mek his­to­rie slo­žen kom­plet­ně z ole­jo­vých maleb, kte­ré imi­tu­jí prá­vě styl malí­ře, o jehož živo­tě tenhle živo­to­pis­ný sní­mek pojed­ná­vá. Práci 120 malí­řů, kte­rá vyús­ti­la v 65 tisíc maleb roz­po­hy­bo­va­ných do netra­dič­ní­ho fil­mu najde­te od 25. led­na v nabíd­ce vybra­ných kin. Má ovšem tenhle sní­mek co nabíd­nout za hra­ni­ce­mi oje­di­ně­lé vizu­ál­ní podo­by?

Rok po záhad­né smr­ti Vincenta van Gogha (Robert Gulaczyk) je Armand Roulin (Douglas Booth) požá­dán požá­dán o doru­če­ní nedo­ru­če­né­ho dopi­su jeho bra­t­ro­vi Theovi. Když se ovšem Armand úko­lu zhos­tí, odkrý­vá záha­du smr­ti malí­ře, neboť poš­ťák Roulin (Chris O’Dowd) si vyba­vu­je, že krát­ce před svou smr­tí půso­bil umě­lec vyrov­na­ně a v pořád­ku, byť se mělo jed­nat o sebe­vraž­du. Armand se tedy roz­hod­ne zjis­tit, co se vlast­ně s tra­gic­ky sko­na­lým malí­řem vlast­ně sta­lo... 

Předně si pojď­me říci, tohle je oje­di­ně­lý fil­mo­vý záži­tek, kte­rý i ved­le roto­sko­pic­ky ani­mo­va­ných fil­mů vypa­dá úcty­hod­ně půso­bi­vě. Díky cita­ci nejen sty­lu, ale také nej­zná­měj­ších maleb toho­to uměl­ce před vámi ve své pod­sta­tě oží­vá celé jeho dílo. V tomhle ohle­du tak film téměř nemá kon­ku­ren­ci. Jistě, men­ší výt­ka ke způ­so­bu zvo­le­né ani­ma­ce je ta, že se pohy­by postav čas­to jako­by distan­cu­jí od zbyt­ku obra­zu (jis­tě, reduk­ce obra­zů potřeb­ných pro vytvo­ře­ní celé scé­ny a pře­de­vším zjed­no­du­še­ní tvůr­čí­ho pro­ce­su), přes­to se prá­vě díky důmy­sl­nos­ti, roz­ma­ni­tos­ti a ote­vře­né cita­ci jed­ná o vizu­ál­ní podí­va­nou, kte­rou si s ničím roz­hod­ně nesple­te­te. Replikace umě­ní toho­to svě­tozná­mé­ho malí­ře fil­mu zkrát­ka slu­ší a vy si bude­te uží­vat kaž­dý moment, zvláš­tě pak máte-li v obli­bě dílo toho­to ve své době neu­zná­va­né­ho uměl­ce. 

O to mož­ná více zamr­zí fakt, že se pod touhle umě­lec­ky jedi­neč­nou slup­kou skrý­vá ve výsled­ku pře­kva­pi­vě oby­čej­ný a do své­ho děje nepří­liš vta­hu­jí­cí pří­běh o sko­nu malí­ře vyprá­vě­né­ho skr­ze vzpo­mín­ky osob z jeho oko­lí, kte­ré se obje­vo­va­ly v jeho mal­bách. Film díky tomu hned v něko­li­ka momen­tech půso­bí spí­še jako základ­ním děje pro­po­je­ná pre­zen­ta­ce pře­kres­lo­va­cí tech­ni­ky, spí­še než jako plno­hod­not­ný dra­ma­tem o sko­nu jed­no­ho z nej­zá­sad­něj­ších osob­nos­tí svě­to­vé mal­by. V tomhle ohle­du tedy for­ma jed­no­znač­ně něko­li­ka­ná­sob­ně pře­vy­šu­je obsah. Což je zatra­ce­ná ško­da. 

Ne že by se tedy jed­na­lo o kdo­ví­jak dějo­vě špat­ný nebo neza­jí­ma­vý sní­mek, pro všech­nu tu píli kolem audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ky ovšem film jako­by lehce zapo­mí­nal na to pře­dat i něja­ký pří­běh. Ona zkrat­ko­vi­tost a epi­zo­dič­nost celé­ho pří­bě­hu frag­men­tu­je děj spí­še na omáč­ku oko­lo jed­not­li­vých maleb a to fil­mu i jeho sle­do­vá­ní ve výsled­ku moc nepro­spí­vá. Dvakrát to zamr­zí když se člo­věk zapo­slou­chá i do skvě­le pad­nou­cí hudeb­ní kuli­sy od Clinta Mansella.  

S lás­kou Vincent je sice i v koneč­ném pohle­du sní­mek, kte­rý se opla­tí za to vidět, pro­to­že ta hro­ma­da úsi­lí a ta efekt­nost audi­o­vi­zu­ál­ní­ho kle­no­tu opí­ra­jí­cí­ho se o jed­no­ho z nej­lep­ších malí­řů his­to­rie je nesmír­ná. Dějově sní­mek sice zao­stá­vá, tedy od něj pří­liš vel­ké zázra­ky nebo něja­kou hloub­ko­věj­ší stu­dii samot­né­ho malí­ře nebo díla pří­liš neče­kej­te, přes­to se však jed­ná o nesmír­ně zvlášt­ní, audi­o­vi­zu­ál­ně pod­ma­ni­vý a půso­bi­vý film, kte­rý když už nic jiné­ho, tak je nesmír­ně sym­pa­tic­ky roz­po­hy­bo­va­nou poctou umě­ní v jeho nej­čist­ší podo­bě.