RECENZE – Noční návštěva

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Autorka: Carol Goodmanová

Překlad: Jana Kordíková

Nakladatelství: Grada/Cosmopolis

Rok vydá­ní v ČR: 2020

Počet stran: 248

ISBN: 978-80-271-2282-0

Alice utí­ká se synem Orenem před svým agre­siv­ním man­že­lem. Potřebují se scho­vat někde, kde je nevy­pát­rá. Po něko­li­ka pře­stu­pech do růz­ných auto­bu­sů je u posled­ní­ho vyzved­ne Mattie, kte­rá žije na samo­tě v lese. Je to soci­ál­ní pra­cov­ni­ce z cha­ri­ta­tiv­ní orga­ni­za­ce Útočiště, sta­rá pan­na, kte­rá žije sama se psem. Měla by je odvézt do kláš­te­ra, kde budou v bez­pe­čí, ale Oren mezi jep­tiš­ky nechce. Žijí tam prý jen sirot­ci a to on není. Proti pra­vi­dlům je tedy Mattie nechá přespat u sebe v domě a ráno jejich uby­to­vá­ní nějak vyře­ší. Možná i pro­to, že jí Oren při­po­mí­ná mlad­ší­ho bra­t­ra, kte­rý již před tře­mi desít­ka­mi let zemřel, poru­ší zása­dy Útočiště. Venku zuří sně­ho­vá bou­ře a dvě ženy a malý chla­pec se vzá­jem­ně pozná­va­jí a odkrý­va­jí zají­ma­vé detai­ly minu­los­ti.

Anotace kni­hy zní veli­ce mra­zi­vě a láka­vě, obál­ka svá­dí čte­ná­ře ješ­tě víc. Trošku hůř jsem se do kni­hy začí­ta­la, chví­le­mi jsem byla dost zma­te­ná. Příběh je vyprá­věn jak z pohle­du Mattie, tak z pohle­du Alice. Co mi však vadi­lo, že obě mlu­ví v prv­ní oso­bě. Neměla jsem tam mož­nost, se vcí­tit nebo souznít ani s jed­nou z žen. A občas jsem si muse­la při­po­mí­nat, kte­rá z nich že to vlast­ně prá­vě děj vyprá­ví, přes­to­že kaž­dá kapi­to­la je nade­psa­ná jmé­nem posta­vy.

Ani jed­na z žen­ských postav není nijak zvlášť sym­pa­tic­ká. A obě mají svá tajem­ství. Mohou si důvě­řo­vat? Nebo by se spíš měly jed­na dru­hé obá­vat?

Autorka do pří­bě­hu zakom­po­no­va­la také jakési duchař­ské prv­ky. Nevadilo mi to, ale ani mi nepři­šlo, že by to pro pří­běh mělo něja­ký zvlášt­ní význam. Mělo mu to asi dodat více na záhad­nos­ti a napě­tí, ale mě kon­krét­ně to nijak neo­slo­vi­lo. Nicméně mě to ani neob­tě­žo­va­lo.

Kniha se až na poma­lej­ší začá­tek čet­la vcel­ku sviž­ně. Atmosféru ponuré­ho domu a poča­sí vylí­či­la autor­ka veli­ce dob­ře. Ovšem čeka­la jsem tro­chu víc, více napě­tí, mra­ze­ní v zádech. Neoznačila bych ji za thriller, spíš za tako­vé psy­cho­lo­gic­ké dra­ma. Přesto můžu i tak kni­hu dopo­ru­čit.

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku vel­mi děku­ji Barunce a nakla­da­tel­ství Cosmopolis. Knihu může­te zakou­pit zde.