V prvním filmu Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh měla vaše postava Kristýny, dcery hlavních hrdinů Heleny a Karla, spíš jakousi vedlejší roli. V komedii Líbáš jako ďábel jste se dočkala vlastního milostného příběhu. Potěšilo vás to?
Mám vždycky radost z hezké role. Tak mě to samozřejmě potěšilo, ale mrzelo mě, že zatímco v tom prvním filmu jsme všichni společně strávili asi týden na horách, takže jsme tam měli moc hezké večírky, teď jak ta celá hlavní parta točila většinu filmu v Maroku, jsem si užila jen Jirky Langmajera. A to, vzhledem k tomu, že s ním už několik let hraju v jedné divadelní komedii, pro mě až tak vzácné nebylo.
Kristýna stojí pevně nohama na zemi, je to pragmatická ženská, a přesto na chvíli jako by podlehla iluzi, že i jí se může stát zázrak s princem. Dokážete vysvětlit takové romantické „zatmění mozku“?
Ona je hlavně zaslepená láskou a taky touhou si ještě něco hezkého užít. Je ve věku, kdy děti pomalu odrůstají a chce ještě takzvaně urvat ještě ze života. Jinak je ta moje Kristýna bezvadná ženská, která dobře vychovala děti a obětavě se starala o celou rodina, ale zapomněla tak trochu sama na sebe. Tak se to snaží dohonit.
Čím se vám Kristýna podobá a v čem je naopak úplně jiná, než vy?
Na rozdíl ode mne je výborná hospodyňka. A společné máme naopak to, že i já jsem tak dobrá organizátorka, jako ona. Však toho taky celá její rodina zneužívá, všichni na ní navalej své starosti a problémy a chtějí, aby se starala.
Věříte v seznamování přes internet, jak se pokouší najít partnera vaše hrdinka?
Sama na to moc nevěřím, ale mám kolem sebe páry, kterým to vyšlo. Takže určitě na tom něco je. Já osobně bych se takhle neseznamovala, protože mi to připadá takové hodně násilné, mám ráda, když věci přirozeně plynou a když se lidi někde potkají a osud je dá nějak dohromady. Na druhé straně ale chápu, že lidi, kteří jsou pracovně vytížení, nikam nechodí, tak jak se mají seznámit?
V Líbáš jako Bůh navrhovala kostýmy výtvarnice Věra Kocová, v Líbáš jako ďábel Táňa Kovaříková. Jak jste si užila ty pěkné modýlky?
Táňa je bezvadná, znám ji už roky a mám ráda její tvorbu. Jenže v tom filmu jsou to spíš než šaty Táni Kovaříková modely Marie Poledňákové. Protože tentokrát byla Táňa spíš takový dobrý vykonavatel režisérčiných představ. Marie měla totiž naprosto přesnou představu, jak by ty kostýmy měly vypadat. Na jedny šaty, ve kterých si vyráží Kristýna na první rande se sháněla látka dokonce v cizině. Marie měla vizi, že budu mít na téhle první schůzce podobné šaty jako Julia Roberts v Pretty Woman na dostizích – tedy hnědé s bílými puntíky, ale látku jsme nesehnaly. Takže nakonec mám takové vanilkové. Musím říct, že když ty šaty Marie vymyslela, tak jsem nevěřila, že budou vypadat dobře, ani jsem se v nich dobře necítila, ale musím přiznat, že nakonec na plátně vypadají výborně a přesně tak, jak si je Marie představovala.
A jak jste si užila filmovou svatbu?
Svatbu jsem si užila, už proto, že jsem vlastní nikdy neměla, i když se leckde na internetu dočítám, že mám manžela. Takže svatby hraju moc ráda. Nebylo to ostatně poprvé – už předtím jsem se před kamerou párkrát vdávala.
Vy sama máte ráda romantické komedie?
Moc, v podstatě mám tenhle lehčí žánr nejradši.
Jak se točí s Marií Poledňákovou?
Já tedy nemůžu říct, že by se s Marií točilo úplně nejlíp. Marie není úplně příjemná paní režisérka. Myslím, že při prvním natáčení byla příjemnější… Možná si to ani sama neuvědomuje, ale asi jí o tenhle film ještě víc šlo a taky to bylo v jistém směru náročnější. Marie je tak umanutá, a musí taková být, jinak by to nedotáhla tam, kam chce, má tak utkvělou a přesnou představu, že musí být vždycky po jejím, jinak se s ní nedá vydržet.
Čili moc diskuse o postavách s ní není?
Tady ty postavy naštěstí nebyly tak složité, aby se o nich muselo sáhodlouze diskutovat. Ale chci říct, že Marie je naprosto nekompromisní. A to říkám s vědomím, že ji mám moc ráda a velmi si jí vážím. Myslím si ale, že točit s ní nějakou velkou roli je velice náročný.
Nejnovější komentáře