(zatím nehodnoceno)
Loading...Ve filmu DEZERTÉR se musí členové tří vzájemně spřízněných rodin vyrovnávat s politicky vyhraněným obdobím let 1947-53. Nejvíce zvratů zažije Otto Stock, majitel noblesního kadeřnického salonu v centru Prahy, který vidí smysl života v budování svého podniku. Ale společenské změny zasáhnou zásadně do jeho života a on, stejně jako jeho manželka a příbuzní, se musí s nově vzniklou situací vyrovnat. Bez svého salonu je Otto bezmocný a zoufalý jako malé dítě. Ale není jediný, komu se změnil život. Válečné zásluhy jsou zapomenuty a společnost uznává nové hodnoty.
Scénárista Petr Jarchovský pokračuje ve vyprávění příběhu tří rodin, které jsou příbuzensky svázané a mnoho situací tak prožívají společně. Přesto má film DEZERTÉR svého hlavního hrdinu Ottu Stocka, jehož osud je podobný mnoha živnostníkům, kteří po únoru 1948 přišli o firmu a po měnové reformě i o finanční úspory. Také osud členů rodin si je v mnohém podobný. Ale způsob, jak se každý vyrovnává se životními úspěchy a nezdary, je rozdílný. Rodičovskou a manželskou lásku nahradily rozhovory o existenčních problémech vlastních nebo někoho v přízni. Do toho vstupují postavy zobrazující přisluhovače novému režimu. Vše je pochmurné, aby bylo jasné, že nebylo nikomu do smíchu. V sevřené a ponuré atmosféře filmu pak působí scéna s budováním amerického pomníčku za oknem tragikomicky. I to je propojení s filmem Pelíšky stejně jako několik vět, které v návalu vzteku ze sebe vychrlí nespokojený Jindřich. Jeho “dávám bolševikovi….“ sice ukazují jeho neměnící se charakter, ale současně to působí jako opakování dobrého vtipů. Z celkového dramatického pojetí jen vybočuje scéna s ruskými zákazníky v kadeřnickém salonu, která svým stylem patří do bláznivé komedie.
Trilogie Zahradnictví zobrazuje osudy lidí v určitém historickém období, kdy situace ve společnosti zasahují do života jednotlivců. Základem věrohodnosti příběhů jsou postavy, jejichž osud je možné sledovat. V předchozím filmu RODINNÝ PŘÍTEL na sebe strhl pozornost doktor Jiří, který nejen že pomáhal rodinám přežít válečná léta, ale současně vystupoval jako citlivý muž s charakterem. Nechyběly mu emoce, stejně jako trojici hlavních ženských hrdinek, které si navíc prožívaly svá vlastní dramata. Proti tomu je film DEZERTÉR citově chladnější a scény jsou hodně stylizované. Ženy mají zpravidla ustarané obličeje a proti nim je v kontrastu zarputilý Jindřich a trpitelský Otto. Skutečný život se někam vytrácí a nezachrání to ani obrázky malované pro tatínka. Až v závěrečné scéně, kdy se v zahradnictví setkávají sourozenci s rodinami, se konečně prosadí realita rodinných vztahů a povahové rysy postav. Najednou mají herci co hrát. Nechybí rejpavé narážky, hysterické reakce, humorný nadhled ani citlivé pochopení.
Režisér Jan Hřebejk natočil film s osvědčenou sestavou herců. Ale scénář trochu drhne a občas nemají herci možnost svou postavu oživit. Jestliže byl RODINNÝ PŘÍTEL příležitostí pro představitelky ženských postav, pak DEZERTÉR dal příležitost Jiřímu Macháčkovi v roli majitele kadeřnického salonu. Macháček má však problém, jak se z noblesního majitele rychle proměnit na duševně ztrápenou trosku. Naopak Martin Finger v roli Jindřicha se stejně jako v předchozím filmu dokázal výrazně se prosadit. Umí dobře promíchat prchlivou povahu se zaujetím pro pravdu a lidskou důstojnost. Jako partner je nesnesitelný, ale jako nadšený obdivovatel sokolských písní je neodolatelný. Aňa Geislerová v roli jeho manželky Vilmy mu výrazem tentokrát nestačí a působí zakřiknutě.
Jestliže film RODINNÝ PŘÍTEL působil více na ženské emoce, pak DEZERTÉR je jako rozpačitý pohled do minulosti.
Nejnovější komentáře