Rozpačitý „DEZERTÉR“ - 50 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Ve fil­mu DEZERTÉR se musí čle­no­vé tří vzá­jem­ně spří­z­ně­ných rodin vyrov­ná­vat s poli­tic­ky vyhra­ně­ným obdo­bím let 1947-53. Nejvíce zvra­tů zaži­je Otto Stock, maji­tel nobles­ní­ho kadeř­nic­ké­ho salo­nu v cen­t­ru Prahy, kte­rý vidí smy­sl živo­ta v budo­vá­ní své­ho pod­ni­ku. Ale spo­le­čen­ské změ­ny zasáh­nou zásad­ně do jeho živo­ta a on, stej­ně jako jeho man­žel­ka a pří­buz­ní, se musí s nově vzniklou situ­a­cí vyrov­nat. Bez své­ho salo­nu je Otto bez­moc­ný a zou­fa­lý jako malé dítě. Ale není jedi­ný, komu se změ­nil život. Válečné záslu­hy jsou zapo­me­nu­ty a spo­leč­nost uzná­vá nové hod­no­ty.

Scénárista Petr Jarchovský pokra­ču­je ve vyprá­vě­ní pří­bě­hu tří rodin, kte­ré jsou pří­bu­zen­sky svá­za­né a mno­ho situ­a­cí tak pro­ží­va­jí spo­leč­ně. Přesto má film DEZERTÉR své­ho hlav­ní­ho hrdi­nu Ottu Stocka, jehož osud je podob­ný mno­ha živ­nost­ní­kům, kte­ří po úno­ru 1948 při­šli o fir­mu a po měno­vé refor­mě i o finanč­ní úspo­ry. Také osud čle­nů rodin si je v mno­hém podob­ný. Ale způ­sob, jak se kaž­dý vyrov­ná­vá se život­ní­mi úspě­chy a nezda­ry, je roz­díl­ný. Rodičovskou a man­žel­skou lás­ku nahra­di­ly roz­ho­vo­ry o exis­tenč­ních pro­blé­mech vlast­ních nebo něko­ho v pří­z­ni. Do toho vstu­pu­jí posta­vy zob­ra­zu­jí­cí při­slu­ho­va­če nové­mu reži­mu. Vše je pochmur­né, aby bylo jas­né, že neby­lo niko­mu do smí­chu. V sevře­né a ponu­ré atmo­sfé­ře fil­mu pak půso­bí scé­na s budo­vá­ním  ame­ric­ké­ho pomníč­ku za oknem tragi­ko­mic­ky. I to je pro­po­je­ní s fil­mem Pelíšky stej­ně jako něko­lik vět, kte­ré v náva­lu vzte­ku ze sebe vychr­lí nespo­ko­je­ný Jindřich. Jeho “dávám bol­še­vi­ko­vi….“ sice uka­zu­jí jeho nemě­ní­cí se cha­rak­ter, ale sou­čas­ně to půso­bí jako opa­ko­vá­ní dob­ré­ho vti­pů. Z cel­ko­vé­ho dra­ma­tic­ké­ho poje­tí jen vybo­ču­je scé­na s rus­ký­mi zákaz­ní­ky v kadeř­nic­kém salo­nu, kte­rá svým sty­lem pat­ří do bláz­ni­vé kome­die.

Trilogie Zahradnictví zob­ra­zu­je osu­dy lidí v urči­tém his­to­ric­kém obdo­bí, kdy situ­a­ce ve spo­leč­nos­ti zasa­hu­jí do živo­ta jed­not­liv­ců. Základem věro­hod­nos­ti pří­bě­hů jsou posta­vy, jejichž osud je mož­né sle­do­vat. V před­cho­zím fil­mu RODINNÝ PŘÍTEL na sebe str­hl pozor­nost dok­tor Jiří, kte­rý nejen že pomá­hal rodi­nám pře­žít váleč­ná léta, ale sou­čas­ně vystu­po­val jako cit­li­vý muž s cha­rak­te­rem. Nechyběly mu emo­ce, stej­ně jako tro­ji­ci hlav­ních žen­ských hrdi­nek, kte­ré si navíc pro­ží­va­ly svá vlast­ní dra­ma­ta. Proti tomu je film DEZERTÉR cito­vě chlad­něj­ší a scé­ny jsou hod­ně sty­li­zo­va­né. Ženy mají zpra­vi­dla usta­ra­né obli­če­je a pro­ti nim je v kon­tras­tu zarpu­ti­lý Jindřich a trpi­tel­ský Otto. Skutečný život se někam vytrá­cí a neza­chrá­ní to ani obráz­ky malo­va­né pro tatín­ka. Až v závě­reč­né scé­ně, kdy se v zahrad­nic­tví setká­va­jí sou­ro­zen­ci s rodi­na­mi, se koneč­ně pro­sa­dí rea­li­ta rodin­ných vzta­hů a pova­ho­vé rysy postav. Najednou mají her­ci co hrát. Nechybí rejpa­vé naráž­ky, hys­te­ric­ké reak­ce, humor­ný nad­hled ani cit­li­vé pocho­pe­ní.

Režisér Jan Hřebejk nato­čil film s osvěd­če­nou sesta­vou her­ců. Ale scé­nář tro­chu drh­ne a občas nema­jí her­ci mož­nost svou posta­vu oži­vit. Jestliže byl RODINNÝ PŘÍTEL pří­le­ži­tos­tí pro před­sta­vi­tel­ky žen­ských postav, pak DEZERTÉR dal pří­le­ži­tost Jiřímu Macháčkovi v roli maji­te­le kadeř­nic­ké­ho salo­nu. Macháček má však pro­blém, jak se z nobles­ní­ho maji­te­le rych­le pro­mě­nit na dušev­ně ztrá­pe­nou trosku. Naopak Martin Finger v roli Jindřicha se stej­ně jako v před­cho­zím fil­mu doká­zal výraz­ně se pro­sa­dit. Umí dob­ře pro­mí­chat prch­li­vou pova­hu se zau­je­tím pro prav­du a lid­skou důstoj­nost. Jako part­ner je nesne­si­tel­ný, ale jako nad­še­ný obdi­vo­va­tel sokol­ských pís­ní je neo­do­la­tel­ný. Aňa Geislerová v roli jeho man­žel­ky Vilmy mu výra­zem ten­to­krát nesta­čí a půso­bí zakřik­nu­tě.

Jestliže film RODINNÝ PŘÍTEL půso­bil více na žen­ské emo­ce, pak DEZERTÉR je jako roz­pa­či­tý pohled do minu­los­ti.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře