S čerty nejsou žerty – Retro pohádková recenze – 90%

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Velice vtip­ný a divá­ky oblí­be­ný sní­mek reži­sé­ra Hynka Bočana, kte­rý na moti­vy pohád­ko­vé před­lo­hy Čertův švagr Boženy Němcové zfil­mo­val v roce 1984 kame­ra­man Jaromír Šofr. V rolích exce­lu­jí Vladimír Dlouhý (Petr Máchal), Ondřej Vetchý (čert Janek), Jana Dítětová (babič­ka Anna Máchalová), Josef Kemr (Kníže Josef Sličný), Viktor Preiss (správ­ce), Jaroslava Kretschmerová (Dorota), Dana Bartůňková (Angelina), Monika Pelcová (Adélka), Karel Heřmánek (Lucifer XIV) a Petr Nárožný (Kaprál). Úžasnou hud­ba slo­žil Jaroslav Uhlíř a mno­hé pís­nič­ky zli­do­vě­ly. Při návr­hu kos­tý­mů se tvůr­ci údaj­ně inspi­ro­va­li fran­couz­ským sním­kem Fanfán Tulipán. Točilo se mimo jiné v jes­ky­ních neda­le­ko Sloupu v sever­ních Čechách, v Roubeném mlýně u Střehomi nad ryb­ní­kem Komorník a na zám­ku v Průhonicích u Prahy. Konkurzu se údaj­ně na roli prin­cez­ny Angeliny zúčast­ni­ly také Ivana Andrlová, Dagmar Patrasová a Zlata Adamovská. Na roli prin­cez­ny Adélky byly dále navr­že­ny také Veronika Gajerová, Veronika Jeníková a Ilona Svobodová. Na roli Janka byli navr­že­ni také Marek Brodský a Sagvan Tofi. Na roli správ­ce byli navr­že­ni také František Němec, Josef Abrhám a Petr Oliva. Na roli Doroty byly navr­že­ny také Dagmar Veškrnová, Naďa Konvalinková, Hana Maciuchová a Simona Stašová. Na roli Petra Máchala byl navr­žen také Miroslav Vladyka. Na MFF pro děti a mlá­dež v němec­kém Frankfurtu nad Mohanem v roku 1985 zís­kal reži­sér Hynek Bočan hlav­ní cenu v det­ské sek­ci. V roku 1986 byla pohád­ka nomi­no­va­ná na MF fan­tas­tic­kých fil­mů Fantasporto v por­tu­gal­ském Portě v kate­go­rii nej­lep­ší film.

Filmová pohád­ka s názvem S čer­ty nejsou žer­ty je vol­ně inspi­ro­vá­na kniž­ní před­lo­hou Čertův švagr od Boženy Němcové. Děj líčí osu­dy hlav­ní­ho hrdi­ny, mla­dé­ho ves­nic­ké­ho syn­ka mly­ná­ře jmé­nem Petr Máchal, kte­rý vyrůs­tá v obtíž­ných pod­mín­kách - jeho vlast­ní mamin­ka mu zemře­la. Mravný, šle­chet­ný, odváž­ný a upřím­ný Petr žil jen sám se svým ovdo­vě­lým otcem Františkem ve skrom­né cha­loup­ce na okra­ji ves­ni­ce, ve zchát­ra­lém kní­žec­tví, kte­ré bylo roz­kra­de­no. Jsou tedy dva muži v cha­lu­pě, což před­sta­vu­je pře­va­hu mas­ku­lin­ní ener­gie. V kní­žec­tví jsou rov­něž dvě uro­ze­né dce­ry, ale ty jsou v tuto chví­li pro neu­ro­ze­né­ho chas­ní­ka ješ­tě nedo­stup­né. Zlá, peněz chti­vá a vypo­čí­ta­vá zámec­ká kuchař­ka Dorota Máchalová se sna­ží lsti­vě vetřít do příz­ně Petrova otce, což se jí také poved­lo. Starý mly­nář je pří­liš pasiv­ní, mír­ný a povol­ný – spl­ní Dorotě kaž­dé přá­ní a tak sou­hla­sí i se svat­bou. Mlynář po čase pojal Dorotu za man­žel­ku, kte­rá se při­stě­ho­va­la do mlý­na. Dorota se tak sňat­kem s mly­ná­řem sta­la Petrovou mace­chou. Brzy se ují­má ráz­né­ho vele­ní nad hos­po­da­ře­ním ve mlýně, pře­tě­žu­je oba mly­ná­ře pra­cí, pro­pouš­tí čelád­ku upro­střed žní a hro­ma­dí pení­ze pro osob­ní zbo­hat­nu­tí. Se správ­cem se chys­tá při­pra­vit Máchalovy o rod­ný mlýn lstí, kdy mly­ná­ře utan­cu­je k smr­ti. A tak se Petr stal sirot­kem nechtě­ným na vlast­ním pan­ství, ze kte­ré­ho utí­ká. Schoval se u své babič­ky Anny, jež je zastán­cem tra­dič­ních názo­rů, kte­rých býva­jí nosi­tel­ka­mi mat­ky, babič­ky, uči­tel­ky či vycho­va­tel­ky – tvá­ří se, že mají vždyc­ky prav­du s rče­ním „Tak je to správ­ně“ a „Tak je to špat­ně“. I přes Petrův útěk mace­cha žalu­je u kní­že­te a posí­lá strá­že, aby jej zaja­li. Petr se nevzdá­vá, brá­ní se, boju­je a vzdo­ru­je. Peklo peč­li­vě sle­du­je všech­ny špat­né skut­ky mace­chy a v pra­vou chví­li vyšle mla­dé­ho čer­ta Janka s hod­nos­tí Vraníka, aby odne­sl do horou­cí­ho pek­la hříš­nou Dorotu. Omylem však při­ne­sl Petrovu hod­nou babič­ku Annu, a když se pokou­ší chy­bu napra­vit, skon­čí s Petrem v kní­že­cím voj­sku. Petr a Janek se spřá­te­lí a Máchal se nabíd­ne, že čer­to­vi pomů­že dokon­čit jeho úkol zde na zemi. Na voj­ně zaží­va­jí šika­nu ze stra­ny sadis­tic­ké­ho kap­rá­la a Petr se celou tu dobu pro­je­vu­je jako pra­vý rebel.  Při náhod­ném setká­ní s kní­že­cí­mi dce­ra­mi Petr zasta­vil jejich kočár se spla­še­ný­mi koň­mi a při­tom se zami­lo­val do Angeliny. Petr se zhlé­dl prá­vě v namyš­le­né Angelině, kte­rá však jeho lás­ku pocho­pi­tel­ně neo­pě­tu­je, ale zís­kal si upřím­nou lás­ku Adélky, kte­rá je v tu chví­li pou­ze pla­to­nic­ká. Je zde tedy nena­pl­ně­ná lás­ka, kdy Petr pla­to­nic­ky milu­je Angelinu a Adélka pla­to­nic­ky milu­je Petra. I sám Petr se ovšem musí ukrýt v pekle před kap­rá­lem. Na ces­tu z pek­la si mohl přát tři přá­ní, kte­ré vyu­žil, a tedy kro­mě své babič­ky si vypro­sil kou­zel­ný kabát a spra­ve­dl­nost pro kap­rá­la a správ­ce, kte­ré se jim poda­ři­lo dostat do pek­la. Po dlou­hé ces­tě i přes samot­né peklo Petr zjiš­ťu­je, že mno­hem radě­ji má milou a hod­nou kní­že­cí dce­ru Adélku, kte­rou se také roz­hod­ne pojmout za ženu. Pro sebestřed­nou Angelinu si ale při­jde samot­ný nesmlou­va­vý vlád­ce pekel.

Jaký byl pova­hou Petr Máchal? Představuje typic­ké­ho hrdi­nu zaslu­hu­jí­cí­ho se o morál­ní obno­vu spo­leč­nos­ti. Čestný, spra­ved­li­vý a sta­teč­ný hlav­ní hrdi­na se v prů­bě­hu živo­ta osvěd­čil v roz­lič­ných zkouš­kách jako vel­ký rebel, kte­rý se doká­zal posta­vit pan­stvu a hrdě se vzty­če­ným čelem vzdo­ro­val. Obrazně řeče­no lze říci, že šel hla­vou pro­ti zdi. Jeho odva­ha vyvsta­la v mno­ha situ­a­cích, kdy doká­zal uplat­ňo­vat svou sílu nejen na vlast­ní sebe­obra­nu, ale zejmé­na na ochra­nu slab­ších - plní tedy úlo­hu mrav­ní­ho zušlech­tě­ní. Nejedná se tedy pou­ze o budo­vá­ní oká­za­lé­ho pomníč­ku vlast­ní domně­lé chrabros­ti, ale o sku­teč­né hrdin­ství. Jeho odva­ha a smy­sl pro spra­ve­dl­nost z něj činí ochrán­ce slab­ších. Jako pra­vý rebel kla­de odpor, boju­je a sna­ží se vybo­jo­vat zpět to, co mu nále­ží. Mohlo by se zdát, že bojo­vat je klad­ným hrdi­nům zapo­vě­ze­no, ale není tomu tak. Petr není tedy zápor­ným hrdi­nou, ačko­liv pou­ží­vá sebe­obra­nu, pro­to­že má dob­ré úmys­ly a boju­je za dob­ro, prav­du a spra­ve­dl­nost. Pohádka nám tedy uka­zu­je, dělají-li dva totéž, nikdy to není totéž – jeden agre­siv­ně úto­čí a dru­hý v pato­vé situ­a­ci sáhl v pudu sebezá­cho­vy po sebe­obra­ně. Petr jako hlav­ní klad­ný hrdi­na je obklo­pen řadou zápor­ných postav, jako je mace­cha, kap­rál a hra­bě – vidí­me tedy, že dob­ro je vždy obklí­če­no a vítě­zí až úpl­ně nako­nec. Petr v prů­bě­hu všech slo­ži­tých život­ních zkou­šek dozrál a pro­mě­nil se skr­ze naby­té zku­še­nos­ti.

Jaký cha­rak­ter mají dal­ší posta­vy vystu­pu­jí­cí v pří­bě­hu? V pohád­ce se vysky­tu­je množ­ství zápor­ných postav, jako je napří­klad zlá mace­cha Dorota Máchalová, hamiž­ný zámec­ký správ­ce, ško­do­li­bý kap­rál se sadis­tic­ký­mi sklo­ny, roz­mar­ně vyfin­tě­ná Angelina a tem­ně váš­ni­vý kní­že pekel Lucifer XIV. Jako klad­né posta­vy vystu­pu­jí samot­ný Petr Máchal, jeho ovdo­vě­lý otec František, Petrova babič­ka las­ka­vá Anna Máchalová, skrom­ná prin­cez­na Adélka, sta­rý a sla­bý kní­že Josef Sličný a sna­ži­vý čert Janek. Vidíme pře­smyč­ku dua­li­ty, kdy sice uro­ze­ná a krás­ná Angelina v nobles­ních šatech je pod tou­to osl­ni­vou slup­kou mar­ni­vá, ego­is­tic­ká, nelí­tost­ná, kru­tá a povrch­ní, kate­go­ric­ky odmí­ta­jí­cí jaké­ko­li nad­při­ro­ze­no. Naproti tomu oby­čej­ná Adélka sice není pří­mo osl­ni­vě krás­ná, je mír­ně naiv­ní, výra­zo­vě oploš­tě­lá, ale nad­to je štěd­rá, vlíd­ná, spra­ved­li­vá, prav­di­vá a upřím­ná, mají­cí respekt před posvát­nem. Obě prin­cez­ny tedy svý­mi pro­ti­chůd­ný­mi vlast­nost­mi sto­jí pro­ti sobě jako čiré pro­ti­kla­dy, jako bílá a čer­ná nebo také jako dob­ro a zlo. Dorota jako zápor­ná posta­va je ego­is­tic­ká, hamiž­ná a lako­má, má neka­lé úmys­ly na sebe­o­bo­ha­ce­ní, což je typic­ké pro ‚zlou ženu‘. Naproti tomu Petrův otec František je typic­ký sla­bý a pří­liš pasiv­ní muž a jeví se býti tak­zva­ný „pod­pan­toflák“, kte­rý svou sla­bos­tí a pasi­vi­tou nedo­ká­že jako hla­va rodi­ny vzdo­ro­vat své mani­pu­la­tiv­ní zlé ženě. Neschopný otec nezvlá­dl spra­ved­li­vé vede­ní domác­nos­ti. Takový bez­rad­ný muž radě­ji ustou­pí a podří­dí se, šet­ří své cha­bé síly, než aby vyna­klá­dal úsi­lí na spo­leč­nou domlu­vu a nasto­le­ní spra­ve­dl­nos­ti. Na roz­díl od své­ho rebe­lu­jí­cí­ho syna je typic­kým zástup­cem Slabého, kte­rý stá­le jen ustu­pu­je dru­hým lidem na úkor sebe. Podobně se cho­vá kní­že­pán Josef Sličný, kte­rý je rov­něž sla­bý. Nedokáže vzdo­ro­vat vrto­chům své mar­ni­vé dce­ry Angeliny, ani špat­ným radám své­ho mani­pu­la­tiv­ní­ho správ­ce, kte­rý jej okrá­dá, ba dokon­ce ani vlád­cům okol­ních pan­ství.

Postava čer­ta se těší obli­bě, ačko­liv se v čes­kých pohád­kách až tak čas­to nevy­sky­tu­je. Čert obec­ně před­sta­vu­je vyslan­ce pek­la a potaž­mo i zla. V naší pohád­ce čert fun­gu­je v pekle jako soud­ce a vyko­na­va­tel spra­ve­dl­nos­ti: tres­tá zlé lidi, zatím­co ty dob­ré odmě­ňu­je - tako­vý čert je lido­vým výtvo­rem a jeho obraz nepo­chá­zí z tra­dič­ní­ho křes­ťan­ství. Klasický čes­ký čert je mnoh­dy vykres­len jako hlu­pák, jehož lze pora­zit lstí jako napří­klad i v pohád­ce Dalskabáty hříš­ná ves. Čert Janek je v pohád­ce ztvár­něn do podo­by sym­pa­tic­ké­ho, ač hloupé­ho pople­ty, kte­rý je ve své pod­sta­tě hod­ný a přá­tel­ský. Čert zde nepřed­sta­vu­je tra­dič­ní sym­bol zla, ale spí­še sym­bol trans­for­ma­ce a spra­ve­dl­nos­ti. V jun­gov­ské inter­pre­ta­ci by mohl ztě­les­ňo­vat arche­typ Trickstera, kte­rý slou­ží jako prů­vod­ce pod­svě­tím a kata­ly­zá­tor změ­ny. Čert při­vá­dí Petra do pek­la, což lze inter­pre­to­vat jako jeho sestup do nevě­do­mí. Tento sestup je nezbyt­ný pro hrdi­no­vu trans­for­ma­ci a uvě­do­mě­ní vlast­ních vnitř­ních kon­flik­tů. V roli Trickstera čert odha­lu­je prav­du o zlu a tres­tá ty, kte­ří si to zaslou­ží. Tato role pomá­há hrdi­no­vi pocho­pit hlub­ší morál­ní hod­no­ty a spra­ve­dl­nost.

Vzhledem k zís­ka­ným oce­ně­ním je i po letech pohád­ka stá­le svě­ží, aktu­ál­ní a stá­le má své pří­z­niv­ce. Tento sní­mek je veli­ce klad­ně při­jí­mán, na ČSFD zís­kal bez pro­cen­ta neu­vě­ři­tel­ných 90% - a prá­vem se tedy řadí k čes­kým pohád­ko­vým kla­si­kám. Všechny nezbyt­né pohád­ko­vé ingre­di­en­ce jako svár mezi dob­rem a zlem, po čer­tech dob­rý humor, lás­ka jako koře­ní živo­ta, per­fekt­ní herec­ké obsa­ze­ní, feno­me­nál­ní mla­dist­vá krá­sa i vyš­ší spra­ve­dl­nost, geni­ál­ní hud­ba a ori­gi­na­li­ta byly zde smí­se­ny v opti­mál­ním pomě­ru. Já nemo­hu jinak než z lás­ky k pohád­kám si dovo­lit dát krás­ných 90%.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře