Saki, vlastním jménem Hector Hugh Munro, je relativně známým britským spisovatelem, který proslul zejména svými krátkými humornými povídkami. Některé z nich jsem četl už dříve (Kocomour, Hračky míru), velmi se mi na nich líbila satira, místy černý humor a hlavní postavy (ať již to je oblíbený Sakiho hrdina Clovis, či někdo jiný), kteří s velkým nadhledem glosují své konvenční okolí. Léčbu neklidem jsem si tedy nedávno sehnal z jednoho pražského antikvariátu za krásných 40 ká čé.
Pro pochopení autorova díla je vhodné si i něco přečíst o jeho životě, který zrovna humorný nebyl. Spíše by jej šlo označit za trochu smutný a opuštěný. H. H. Munro vyrůstal se svými tetami Charlottou a Augustou a několika málo sourozenci. Kamarádů na hraní moc neměl, takže si rád utíkal do říše fantazie (tu nám může připomínat povídka „Sredni Vaštar“). V dospělosti na svoji dobu hojně cestoval, zamiloval si Rusko, a podíval se dokonce i na nějaký čas do naší matičky Prahy. Zemřel celkem mladý na bojišti první světové války, kdy jeho poslední slova byla údajně, „Zhasni tu svou zatracenou cigaretu...“
Povídek je ve sbírce „Léčba neklidem“ celkem dost, ale jsem toho názoru, že mají trochu rozkolísanou kvalitu. U takto krátkých literárních útvarů je podle mě velmi důležité nějakým způsobem vygradovat odpovídající pointu příběhu, což se sice leckdy daří na výbornou (Myš, Vetřelci), ale u některých je výsledek spíše rozpačitý (Ztracené batole). Ve výsledku se ale určitě jedná o báječnou knihou plnou stoprocentně pravého britsky suše cynického humoru.
A víte co se říká - smích léčí :-).
„Sredni Vaštar byl bůh obzvláště zdůrazňující krvavě pokou netrpělivost, na rozdíl od náboženství Ženské, které se zaměřovalo, pokud Conradin vypozoroval, docela opačným směrem. A o velkých svátcích mu sypal před boudu strouhaný muškátový oříšek, při kteréžto oběti hrálo zvláště důležitou úlohu, že muškátový oříšek musel být kradený. Takové svátky světil nepravidelně a zejména byly zasvěceny nějaké nenadálé události. Při jedné příležitosti, kdy paní De Roppovou tři dni prudce bolely zuby, oslavoval Conradin celou tu dobu a sám málem uvěřil, že Sredni Vaštar vyvolal to bolení zubu osobně. Kdyby byla bolest vytrvala ještě den, byla by Conradinovi došla zásoba muškátových oříšků...“
- Sredni Vaštar (ukázka)
„Potřeboval byste,“ poradil mu přítel, léčbu neklidem.“
„Léčbu neklidem? O tom jsem ještě nikdy neslyšel.“
„Slyšel jste snad o léčbě klidem pro lidi, kteří se zhroutili pod tíhou starostí a přílišného vypětí, kdežto vám škodí přemíra klidu a spokojenosti, takže potřebujete kúru právě opačnou.“
- Léčba neklidem (ukázka)
