Sám doma: Jak pro nás Kevin objevil Ameriku

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Vedle čes­kých pohá­dek pat­ří k vánoč­ní­mu tele­viz­ní­mu pro­gra­mu neod­mys­li­tel­ně už tři deká­dy i  nej­slav­něj­ší ame­ric­ká rodin­ná kome­die všech dob Sám doma (režie Chris Columbus, scé­nář John Hughes), kte­rá měla svě­to­vou pre­mi­é­ru 16. lis­to­pa­du 1990, čes­ké pre­mi­é­ry se dočka­la o více než rok poz­dě­ji (12. pro­sin­ce 1991) a na tuzem­ské tele­viz­ní obra­zov­ky vstou­pi­la přes­ně před tři­ce­ti lety, když ji na Štědrý den prv­ní­ho roku své­ho vysí­lá­ní odvy­sí­la­la TV Nova jako dru­hý večer­ní film (po Pyšné prin­cezně). Příběh neo­do­la­tel­né­ho roš­ťá­ka Kevin McCallistera (Macaulay Culkin) měl však pro mou gene­ra­ci i neče­ka­ně edu­ka­tiv­ní roz­měr, jeli­kož nás prá­vě ten­to blon­ďa­tý čer­tík jako mož­ná vůbec prv­ní sezná­mil s ame­ric­kou pop-kulturou i spo­leč­nos­tí. Až s Kevinem jsme pocho­pi­li, jak moc se od Američanů liší­me.

Děj fil­mu je všem nato­lik zná­mý, že jej sta­čí shr­nout v kost­ce. McCallisterovi se chys­ta­jí strá­vit Vánoce v Paříži u jed­no­ho z bra­trů Petera McCallistera (John Heard), při­čemž se v jejich domě v Chicagu den před odle­tem sejde počet­né pří­bu­zen­stvo, zejmé­na děti všech tří bra­trů. Nejmladší syn Petera a Kate (Catherine O’Hara) Kevin však při bale­ní poně­kud pře­ká­ží. Po kon­flik­tu s celou rodi­nou, ke kte­ré­mu jej vypro­vo­ku­je jeho nej­star­ší bra­tr Buzz (Devin Ratray), vyslo­ví Kevin hříš­né přá­ní, aby jeho rodi­na zmi­ze­la. Když se však ráno pro­bu­dí, je jeho rodi­na je pryč (ve sku­teč­nos­ti v leta­dle do Paříže). Kevinovi se nej­pr­ve abso­lut­ní svo­bo­da zalí­bí, ale poz­dě­ji se mu začne stýs­kat, zejmé­na pak po mat­ce, s níž má vel­mi křeh­ký vztah. Následně sle­du­je­me, jak se Kevin osa­mo­stat­ňu­je a navíc doká­že ubrá­nit vlast­ní dům před „Mokrými ban­di­ty“, tzn. dvo­ji­cí vype­če­ných zlo­dě­jíč­ků Harrymu (Joe Pesci) a Marvovi (Daniel Stern), kte­ří si na McCallisterovic dům děla­jí zálusk. Paralelně, když McCallisterovi s hrů­zou zjis­tí, že Kevina postrá­da­jí, se sna­ží kon­tak­to­vat poli­cii a sou­se­dy. Když všech­no selže, vydá­vá se Kate na stras­tipl­nou zpá­teč­ní ces­tu za svým synem, v čemž je zbyt­kem rodi­ny (resp. Peterem a Kevinovými čtyř­mi sou­ro­zen­ci) násle­do­vá­na. Je tu i ved­lej­ší lin­ka postar­ší­ho sou­se­da Marleyho (Roberts Blossom), kte­ré­ho se Kevin kvů­li Buzzovým pomluvám nej­pr­ve bojí, ale poz­dě­ji se spřá­te­lí, při­čemž Kevin dodá Marleymu odva­hu, aby nale­zl ces­tu zpět ke své ztra­ce­né rodi­ně (zejmé­na k syno­vi), a na oplát­ku Marley Kevinovi zachrá­ní život.

Peter a Kate McCallisterovi a jejich pět dětí: nej­star­ší Buzz, Megan, Linnie, Jeff a ben­ja­mí­nek Kevin

Sám doma je tedy pře­de­vším osla­vou rodi­ny, kte­rá i přes vzá­jem­né roze­pře drží vždy při sobě a v pří­pa­dě nou­ze jeden pro dru­hé­ho obě­tu­je coko­liv. Nádherně to zde demon­stru­je Kevinův vývoj, kdy si nej­pr­ve pře­je zmi­ze­ní své rodi­ny, aby si poz­dě­ji uvě­do­mil, co pro něj rodi­na zna­me­ná. Ve dru­hém plá­nu však film půso­bí i jako mani­festa­ce život­ní­ho sty­lu ame­ric­ké vyš­ší střed­ní tří­dy. Náhled do živo­ta McCallisterů teh­dy pro lidi z býva­lé­ho východ­ní­ho blo­ku musel před­sta­vo­vat šok. Rodina žijí­cí v tak vel­kém domě a trá­ví­cí Vánoce v zahra­ni­čí byla pro našin­ce, kte­ří nej­krás­něj­ší svát­ky v roce trá­vi­li maxi­mál­ně na horách, jako z jiné­ho svě­ta. S tím sou­vi­sí i dia­me­t­rál­ně odliš­né vánoč­ní zvy­ky spo­leč­né pro ang­lo­a­me­ric­ký svět jako je roz­ba­lo­vá­ní dár­ků až na Boží hod ráno včet­ně pun­čoch nad krbem.

Pro mou gene­ra­ci, kte­rá v té době byla plus mínus ve věku jako Kevin, tu bylo jed­no vel­ké sezná­me­ní s ame­ric­kou pop-kulturou, kte­rou pro nás do té doby před­sta­vo­va­ly hlav­ně ani­má­ky. Zřejmě nej­vý­raz­ně­ji je to vidět ve scé­nách Kevinova boje s Mokrými ban­di­ty, kte­ré obsa­hu­jí vět­ší než malé množ­ství nási­lí, kte­ré je kvů­li cílov­ce humor­ně odleh­če­no. Pravda, ješ­tě před revo­lu­cí k nám dora­zi­li Tom a Jerry, kte­ří si pro­vá­dě­li nej­růz­něj­ší vylo­me­ni­ny, ale ti byli kres­le­ní, tak­že nepů­so­bi­li opro­ti Kevinově devasta­ci Harryho s Marvem tolik natu­ra­lis­tic­ky. Na Youtube může­me najít hned něko­lik videí, kte­rá ana­ly­zu­jí, zda by zra­ně­ní, kte­rá oba despe­rá­ti z Kevinových pas­tí utr­pě­li, byla smr­tel­ná či niko­liv, jako napří­klad toto nebo toto.

Mokří ban­di­ti Marv a Harry dosta­li od Kevina pořád­nou naklá­dač­ku. 

Zajímavý moment nabí­zí rov­něž scé­na roz­ho­vo­ru Kevina s Marleym v kos­te­le, kde si Kevin stě­žu­je, že od pra­ro­di­čů dostal sve­tr s vyší­va­ným Kačerem Donaldem, ve kte­rém by se jako kluk z dru­hé tří­dy han­bou pro­pa­dl. Nabízí se tu tak kon­trast k Česku, ve kte­rém se disneyov­ky sta­ly po revo­lu­ci obrov­ským hitem zvláš­tě mezi mými vrs­tev­ní­ky. Zde mimo­řád­ně sedí pří­slo­ví „Odříkaného chle­ba nej­vět­ší kra­jíc“, jeli­kož pro komu­nis­ty byla znač­ka Disney téměř spros­té slo­vo a na ČST nic s tou­to znač­kou nevy­sí­la­la (pro­šla jedi­ně němec­ká Včelka Mája, bel­gič­tí Šmoulové a krát­ce před revo­lu­cí i výše zmí­ně­ní Tom a Jerry)  pro­to pro nás měly disneyov­ské ani­má­ky tako­vé kouz­lo, obzvlášť sta­ré gro­tes­ky (výběr dva­ce­ti nej­lep­ších najde­te zde) měly punc těž­ko dostup­né­ho zbo­ží, kte­ré musel mít někdo nahra­né na VHS, pří­pad­ně je muse­la vysí­lat někte­rá dostup­ná zahra­nič­ní TV sta­ni­ce, abychom se k nim dosta­li. Oproti tomu v USA byly disneyov­ky odjak­ži­va, tak­že pro vět­ší děti už před­sta­vo­va­ly cosi dětin­ské­ho. Ostatně na sve­tr s vyší­va­ným Rákosníčkem by čes­ký osmi­le­tý kluk v té době rea­go­val stej­ně jako Kevin na Donalda.

Jako sci-fi na nás půso­bil i Malý Nero, kte­rý roz­vá­žel piz­zu, což dnes půso­bí až absurd­ně, jeli­kož v sou­čas­nos­ti je již roz­váž­ka jíd­la zce­la běž­ná věc. Ovšem i samot­ná piz­za, jak­ko­liv se jed­ná o pokrm ital­ské­ho půvo­du, se sta­la sou­čás­tí fast­fo­o­du a tím pádem i ame­ric­ké pop-kultury. Ještě vět­ší šok nám však teh­dy způ­so­bil fakt, že Američani piz­zu (stej­ně jako ostat­ní jíd­lo) zapí­je­jí mlé­kem. Akorát Kevinův bra­tra­nec Fuller (Kieran Culkin, mlad­ší bra­tr Macaulaye) ji zapí­jel Pepsi Colou, z čehož se počůrá­val.

Malý Nero na nás teh­dy půso­bil jako z jiné­ho svě­ta, dnes už je však roz­voz piz­zy v Česku běž­ná věc.

České děti, kte­rým vždy nosil dár­ky Ježíšek, záro­veň šoko­va­lo, že za mořem mís­to mimin­ka v jes­lič­kách nosí dár­ky vou­sa­tý sta­řec v čer­ve­ném oble­če­ní, kte­rý při­jíž­dí na saních se sobím spře­že­ním a jme­nu­je se podob­ně jako náš teh­dej­ší minis­tr finan­cí a poz­děj­ší pre­mi­ér i pre­zi­dent. Pravda, Sovětský svaz nám sice také vnu­co­val své­ho Dědu Mráze, ale toho našin­ci nikdy doo­prav­dy nepři­ja­li, zatím­co Santa Claus jako coko­liv ame­ric­ké­ho měl pro nás zpo­čát­ku vel­kou při­taž­li­vost, jak­ko­liv se násled­ně stal sym­bo­lem komer­ci­a­li­za­ce Vánoc. Ostatně sou­boj mezi Ježíšem a Santa Clausem coby sym­bo­lů duchov­ní­ho a mate­ri­ál­ní­ho roz­mě­ru Vánoc o pár let poz­dě­ji humor­ně zachy­ti­la pěti­mi­nu­to­vá ani­mo­va­ná gro­teska The Sprit of Christmas (1995), ze kte­ré se násled­ně vyvi­nul kon­tro­verz­ní sati­ric­ký seri­ál Městečko South Park.

Ještě méně zná­mou posta­vič­kou pro nás byl Grinch nebo­li pohád­ko­vý skří­tek z kres­le­né rýmo­va­né kni­hy Theodora Giesla Jak Grinch ukra­dl Vánoce!, kte­rá byla v roce 1966 zfil­mo­va­ná do stej­no­jmen­né­ho půl­ho­di­no­vé­ho ani­má­ku. Na pře­lo­mu milé­nia v roce 2000 se Grinch v režii Rona Howlanda dočkal své hra­né ver­ze a o 18 let poz­dě­ji násle­do­val celo­ve­čer­ní ani­mák. Vsadím se však, že vět­ši­na mých vrs­tev­ní­ků zare­gis­tro­va­la zele­né­ho mrzou­ta, kte­rý nemá rád Vánoce, popr­vé ve chví­li, když u něj pospá­val Kevin.

Grinch a Santa Claus - vánoč­ní sym­bo­ly ame­ric­ké pop-kultury 

Pro feno­me­nál­ní úspěch se Kevin o dva roky poz­dě­ji vrá­til na stří­br­né plát­no v pokra­čo­vá­ní Sám doma: Ztracen v New Yorku opět v režii Chrise Columbuse. Tentokrát už McCallisterovi Kevina neza­po­mně­li doma, ale ztra­til se jim na letiš­ti, kde mís­to na Floridu nase­dl do leta­dla do New Yorku. Opět se zde setká­vá­me s celou McCallisterovic rodi­nou i s Morkými ban­di­ty, kte­ří si už však říka­jí „Dlouhoprsťáci“ (což vymys­lel Marv), jen Marleyho nahra­di­la smut­ná holu­bář­ka (Brenda Fricker). Kuriozitou je cameo, kte­ré si tu střih­nul mili­ar­dář a poz­děj­ší pre­zi­dent USA Donald Trump, kte­ré­ho může­me zahléd­nout v hote­lu Plaza, kde se Kevin uby­to­val. Druhý díl nepo­sti­hl osud mno­ha dal­ší „dvo­jek“ a prv­ní­mu dílu se kva­li­ta­tiv­ně mini­mál­ně vyrov­nal, v kaden­ci humor­ných situ­a­cí (i v Kevinově nási­lí vůči Harrymu a Marvovi) jej mož­ná i mír­ně před­čil. O dal­ší dva roky mlad­ší kome­die Sám doma a boha­tý, kte­rou již nere­ží­ro­val Columbus, ale Donald Petrie, však byla řádo­vě slab­ší a navíc měla se svý­mi dvě­ma před­chůd­ci spo­leč­né­ho jen Macaulaye Culkina v hlav­ní roli, navíc se tady už nejme­no­val Kevin. Další tři fil­my s titu­lem Sám doma již neby­ly seque­ly, ale vel­mi nepo­ve­de­ný­mi rema­ky, kte­ré na ČSFD najde­me v čer­ném pás­mu.

V pokra­čo­vá­ní Sám doma 2: Ztracen v New Yorku se mih­nul i sta­ro­no­vý pre­zi­dent USA Donald Trump.

Zmínit musím i čes­ký dabing, kte­ré­mu v roli Kevina domi­no­va­la teh­dej­ší dět­ská hvězda Jan Kalous, v téže době mimo jiné zná­mý i jako hlas Dulíka, jed­no­ho ze tří synov­ců strýč­ka Skrblíka v prv­ním dabin­gu Kačeřích pří­bě­hů (1987). Tento mla­dý talent však v pou­hých 39 letech v důsled­ku depre­sí spáchal sebe­vraž­du. Kevinovým rodi­čům Peterovi a Kate pro­půj­či­li hla­sy Ladislav Frej a Kateřina Macháčková. Absolutní dabin­go­vé mis­trov­ství před­ve­dl Václav Postránecký jako Harry, při­čemž mu vel­mi zdat­ně sekun­do­val Vladislav Beneš jako Marv. Buzz pro­mlou­vá hla­sem Tomáše Juřičky, kte­rý opro­ti seri­á­lu Sanitka (1984) „pový­šil“ z mlad­ší­ho na nej­star­ší­ho bra­t­ra. Z úst staré­ho Marleyho může­me sly­šet spe­ci­fic­ký same­to­vý hlas „Old Shatterhanda“ Vladimíra Ráže. Za zmín­ku sto­jí i pro­tiv­ný strýc Frank (Gerry Bamman), jehož nemohl dabo­vat nikdo jiný než Oldřich Vlach, toho času rov­něž Brůča z Gumídků (1985).

Jak jsem již nastí­nil v úvo­du, Sám doma se za 30 let od čes­ké tele­viz­ní pre­mi­é­ry stal jed­nou ze stá­lic vánoč­ních obra­zo­vek, ten­to­krát jej může­me vidět na Štědrý den na Primě. Jen my xeni­á­lo­vé a raní mile­ni­á­lo­vé však víme, že Sám doma není jen jed­nou z mno­ha kome­dií pro celou rodi­nu, ale že Kevin byl naším prů­vod­cem ame­ric­kou pop-kulturou, kte­rá pro nás na roz­díl od star­ších gene­ra­cí již neby­la tabu.

Článek o vlaj­ko­vé lodi všech rodin­ných kome­dií je letos na mém blo­gu posled­ním (nepočítám-li tra­dič­ní sil­vestrov­skou anke­tu na Panáčkovi). Chtěl bych vám, mým dra­hým čte­ná­řům, podě­ko­vat za věr­nost a popřát vám krás­né Vánoce a všech­no nej­lep­ší do nové­ho roku 2025, v němž se na blo­gu dočká­te něko­li­ka novi­nek, z nichž ta prv­ní, zbru­su nový občas­ník Příběh seri­á­lu odstar­tu­je již začát­kem led­na.

Tento člá­nek vychá­zí záro­veň na blo­gu DJ Vlado’s World.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD, FDb.cz, Youtube, Foto: 20th Century Fox

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře