Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Pan Julis Schmitke je odborník na větrné elektrárny a jeho běžný den je ničím nezajímavá rutina. Trochu vzruchu mu připraví jen dcera Anne, která vtrhne domů plná nových dojmů, energie a odlišným pohledem na život. Služební cesta do českého pohraničí je sice další nečekanou změnou, ale když je potřeba opravit větrnou elektrárnu, nezbývá než splnit úkol. S upovídaným kolegou Thomasem vyráží Schmitke do obce Chřmelava, což je obec klopená tajemnými lesy. Svérázní místní obyvatelé si před návštěvníky neberou servítky. Ale Thomas si umí poradit a Schmitke se snaží přizpůsobit místním zvyklostem. Oba se cítí jako v divočině, kde lze očekávat jen to nejhorší a porouchaná větrná elektrárna se opravě také neustále vzpouzí. Takové podmínky by udolaly každého a není divu, že Thomas se náhle ztratí. Jeho náhlá nepřítomnost je obestřena tajemstvím. Každé tajemství však má řešení a to platí i v Krušných horách.
Těžko říci, co všechno proběhlo v hlavách Tomáše Končinského, Jana Fuseka a Štěpána Altrichtera, když připravovali scénář filmu. Každopádně jim nechyběla fantazie a obdiv ke svérázné krajině Krušných hor. Husté lesy a vesničky, které v sobě nesou znamení historie i současnosti, jsou inspirativní, jen je potřeba nalézt nosný příběh. Postava technicky zdatného inženýra je na jednu stranu zajímavá a půvabný je i jeho zájmem o vše, co se týká elektřiny. Je otázka, jak se podařilo provázat a rozvinout kombinaci snů s reálným životem obyvatel v pohraniční krajině na filmové plátno. Scény v hospodě nebo v hotelovém pokoji jsou neutěšené a frustrující stejně jako nekonečné cesty lesem. Takovým bonbónkem tajemna a syrovosti je scéna v opuštěné lesní továrně nebo vnitřek staré větrné elektrárny. Snové scény v lese vedou k opakovaným záběrům, které mají vlastní pointu. Závěr filmu je opět v duchu groteskní nadsázky.
Štěpán Altrichter, který pracoval na scénáři, zvolil pro filmové vyjádření civilní prostředí, bez triků. Časté záběry lesa a tajemné zvuky větrné elektrárny tvoří opakovanou obrazovou i zvukovou kulisu, která silně prostupuje do děje. Herecké výkony balancují na hranici civilu a grotesky. Komické situace vznikají jaksi mimoděk, při běžných činnostech a často scénu uzavírá jediná věta nebo vypointovaný komentář. Dialogy vedené v kombinaci němčina s češtinou umožňují hru s významem slovních spojení a nonverbální komunikaci tak, jak mají lidé snahu se domluvit.
Německý herec Peter Kurth hraje svou roli postaršího inženýra Schmitkeho naprosto uvolněně, jeho tvář je výmluvná i ve chvílích, kde nemluví. Dokáže postavě dodat pravdivost a s komickou nadsázkou pracuje jak hodinář. Scénář hercům mnoho textu nepřidělil a kromě hlavní role je obtížné hovořit o dalších postavách a hercích. Každopádně se podařilo režisérovi udržet herce v podobném hereckém nasazení. Jsou to však výrazné typy, které podtrhují specifickou atmosféru prostředí.
Přestože filmový příběh je krátký, samotný film v kinech trvá 94 minut. Není to nuda ani akční film. Je to groteska s tajemnými prvky. Pokud pomineme herce, pak se podařilo dostat do středu pozornosti Krušné hory i s jejich ukrytým tajemstvím. Důležitou úlohu v příběhu hraje příroda i větrné elektrárny, které působí jako ocelová monstra vydávající tajemné a děsivé zvuky.
Snové scény z lesa a hledání ztraceného Thomase mi však přijdou překombinované a nudné.
(4,91 z 5)