Sedm statečných - 50 %

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Slavný pří­běh, kterak sed­mi­člen­ná sku­pin­ka nájem­ných bojov­ní­ků chrá­ní ves­ni­ci před zlý­mi padou­chy, má už dvě výbor­né ver­ze. Jaká je ta sou­čas­ná?  Pod scé­ná­řem letoš­ní fil­mo­vé ver­ze jsou pode­psá­ny tři oso­by: John Lee Hancock, Richard Wenk a Nic Pizzolatto. Více hlav ješ­tě nezna­me­ná lep­ší scé­nář. Z původ­ní ver­ze zůstal kon­flikt ves­ni­ča­nů s padou­chem a nájem­ní pis­tol­ní­ci. 7 sta­teč­ných mužů je dopl­ně­no o 1 mla­dou vdo­vu Emmu Cullenovou (Haley Bennett), kte­rá, ač má ve všech zábě­rech hlu­bo­ký výstřih, nezís­ká pří­zeň ani jedi­né­ho pis­tol­ní­ka. Nezabral ani feš­ný faleš­ný karet­ní hráč Josh Farraday(Chris Pratt). Milostný pří­běh se neko­ná a zůstá­vá jen drs­ná prá­ce s odstra­ně­ním kapi­ta­lis­tic­ké­ho vydři­du­cha Bogua, kte­rý svým pří­stu­pem k majet­ku dru­hých při­po­mí­ná situ­a­ci kolem uhel­ných loži­sek v Podkrušnohoří. Bogua je ošk­li­vec na prv­ní pohled, tvá­ří se zatvr­ze­le a jako Jan Žižka a jiní despe­rá­ti má oko zakry­té čer­nou pás­kou. Kolem sebe má chla­pí­ky, co poro­di­la snad jed­na mat­ka, nebo měli stej­nou mas­kér­ku.

S výbě­rem 7 sta­teč­ných ochrán­ců bez­bran­ných ves­ni­ča­nů si dal někdo pořád­nou prá­ci. Když odli­šit od původ­ní ver­ze, tak pořád­ně, aby neby­lo s čím srov­ná­vat. Na jed­nu stra­nu je to od auto­rů scé­ná­ře a reži­sé­ra šťast­ná vol­ba, pro­to­že se pří­běh i hrdi­no­vé výraz­ně odli­šu­jí od ver­ze z roku 1960 a porov­ná­vat oba fil­my tak pros­tě nejde. Na dru­hou stra­nu se změ­na moc nepo­ved­la. Především situ­a­ce před­sta­vu­jí­cí jed­not­li­vé pis­tol­ní­ky a vytvá­ře­ní sku­pi­ny zachrán­ců ves­ni­ce půso­bí kostr­ba­tě a chví­le­mi při­po­mí­ná paro­dii na wes­tern. Tak půso­bí uřva­ný a robust­ní Jack Horn (Vincent D’Onofrio) nebo zma­lo­va­ný indi­án Red Harvest(Martin Sensmeier) s vycpa­ným jele­nem. Nejdůvěryhodněji půso­bí býva­lý voják Goodnight Robicheaux (Ethan Hawke) a vše­mi respek­to­va­ný Sam Chisolm (Denzel Washington), pro­to­že nej­lé­pe cho­dí, odhod­la­ně se dívá a vypa­dá, jako mis­tr svě­ta ve stří­le­ní. Partička 7 sta­teč­ných se pocho­pi­tel­ně nepus­tí do boje s par­tou dare­báč­ků jen tak a pro­vá­dí ško­le­ní báz­li­vých ves­ni­ča­nů dopl­ně­né o zubo­že­né děl­ní­ky z dolů. Chvíle napě­tí před bojem roz­vol­ní koši­la­té fór­ky. A když dojde na lámá­ní chle­ba, pak kul­ky sviští, petar­dy bou­cha­jí, lidé umí­ra­jí, koně cvá­la­jí a padouch se usmí­vá, pro­to­že má taj­nou zbraň. Ale kaž­dá wes­ter­no­vá pohád­ka má svůj konec. Emma Cullenová pomstí smrt své­ho muže a s nadě­jí oče­ká­vá světlou budouc­nost. Hudební motiv zná­mý z roku 1960 při­vo­lá­vá vzpo­mín­ky a ty pře­bí­jí sou­čas­ný pří­běh.

Když v roce 1960 nato­čil reži­sér John Sturges wes­tern stej­né­ho názvu, byl už to rema­ke Kurosawova sním­ku Sedm samu­ra­jů z roku 1954. Scénář teh­dy napsal William Roberts, kte­rý je také pode­psa­ný pod váleč­ný­mi fil­my Most u Remagenu (1969) nebo Ďábelská bri­gá­da (1968). Roberts uměl dostat do scé­ná­ře napě­tí a sou­čas­ně vyba­vil stě­žej­ní posta­vy urči­tým cha­rak­te­rem. To výraz­ně pomá­há her­cům. Děj sním­ku 7 sta­teč­ných v roce 1960 byl zasa­zen do seve­ro­a­me­ric­kých reá­lií. Vznikl kon­trast mezi sku­pi­nou ves­ni­ča­nů, ban­di­tů a nájem­ných pis­tol­ní­ků. Pro boj se mají pis­tol­ní­ci růz­né důvo­dy i minu­lost, jen mla­dý Chico si svůj život­ní pří­běh tepr­ve vytvá­ří. Také pří­stup pis­tol­ní­ků k ves­ni­ča­nům se během pří­bě­hu mění a závěr fil­mu potvr­zu­je, že se nejed­ná jen o osla­vu wes­ter­no­vých hrdi­nů. Pro hlav­ní posta­vy se poda­ři­lo zís­kat výraz­né herec­ké osob­nos­ti. Autorem výbor­né hud­by byl Elmera Bernstein, jehož hud­ba pomoh­la i popu­la­ri­tě fil­mu Krotitelé duchů.

Současný film 7 sta­teč­ných reží­ro­val Antoine Fuqua,  kte­rý se sna­žil vydo­lo­vat ze sla­bé­ho scé­ná­ře maxi­mum, ale her­ci budu­jí své posta­vy jen na lehce naho­ze­ných cha­rak­te­rech a boj dob­ra se zlem je pří­liš pří­mo­ča­rý. Co chy­bí v ději, nahra­dí běž­né scé­ny ze živo­ta osad­ní­ků,  zábě­ry pří­ro­dy a nechy­bí ani jezd­ci cvá­la­jí­cí na hori­zon­tu. Vznikl film, kte­rý si bude žít vlast­ním živo­tem, ale se svý­mi star­ší­mi před­lo­ha­mi nemá moc spo­leč­né­ho. Možná by mu pomoh­la změ­na názvu.