Ségry - 90 %

S Rainou mám jeden pro­blém. Nedokáže mě usa­dit na zadek, abych jen ohro­me­ně zíral, když její komiks čtu, ane­bo když jej dočtu. Já vůbec netvr­dím, že její komiksy jsou špat­né, nao­pak, jsou skvě­lé a já se nemo­hu kaž­dé­ho dal­ší­ho dočkat, ale jed­no­du­še zde chy­bí ješ­tě jeden ele­ment, abych jí dal maxi­mál­ní hod­no­ce­ní. Nevím, co to přes­ně je, jest­li mi chy­bí něco epic­ky vel­ké­ho, ane­bo sdě­le­ní něja­ké zásad­ní prav­dy, ale jed­no­du­še nemám po dočte­ní pocit, že tohle je komiks, kte­rý by si těch 100 % zaslou­žil. I tak si ale zaslou­ží hod­no­ce­ní co mož­ná nej­vyš­ší. Po pře­čte­ní Raininých komik­sů však nikdy nemám tako­vý pocit napl­ně­ní a záro­veň odrov­ná­ní z pří­bě­hu, jako v pří­pa­dě komik­su „Pupíky“, kte­rý se také zamě­řu­je na dospí­vá­ní, i když prav­da, pri­már­ně smyš­le­né.

Raina jde ces­tou auto­bi­o­gra­fic­ké­ho komik­su, respek­ti­ve komik­su, kte­rý má hod­ně prv­ků z její­ho živo­ta. Co je na tako­vých auto­bi­o­gra­fi­ích krás­né i zrád­né? Především to, že neví­te, jak moc máte autor­ce věřit, kolik toho, co vyprá­ví, se sku­teč­ně sta­lo. Od toho je ale tře­ba se opros­tit, pro­to­že nejde o samot­nou prav­du, ale jde pře­de­vším o to, jak je pří­běh podán, jest­li je dob­rý, jest­li dove­de čte­ná­ře zaujmout. A Raina Telgemeier roz­hod­ně zaujmout umí, což doká­za­la i komik­sem „Úsměv“, kte­rý v loň­ském roce vyda­lo také nakla­da­tel­ství Paseka. Ve stej­ném sty­lu pak Raina pokra­ču­je i v pří­pa­dě komik­su „Ségry“.

V komik­su „Úsměv“ se Raina neza­bý­va­la výhrad­ně sebou, ale pře­ce jen šlo o hlav­ní posta­vu, kte­rá se jme­nu­je Raina a kte­rá měla jeden pořád­ný pro­blém. Jako malá si vyra­zi­la zuby a děla­la všech­no pro to, aby zase vypa­da­la nor­mál­ně a nepři­šla si jako zrů­dič­ka. Nenásilnou ces­tou Raina doved­la pre­zen­to­vat hod­no­ty, kte­ré člo­věk má, respek­ti­ve kte­ré si musí zís­kat. Vše s humo­rem, nad­hle­dem, ale s tím, že se zde neře­ší jen sran­da, někdy pros­tě musí zasáh­nout něco boles­ti­věj­ší­ho. Nejinak je tomu v pří­pa­dě komik­su „Ségry“, kdy máte pocit, že jste zapad­li do stej­né­ho svě­ta. Jasně, je to dáno posta­va­mi, kte­ré se pří­liš nezmě­ni­ly, ale je to dáno i tím, že Raina si skvě­le drží styl, a to jak kre­seb­ný, tak i styl vyprá­vě­ní. Pořád má co říct, pořád je to zábav­né a pořád to v sobě má vět­ší hloub­ku, než bys­te na prv­ní pohled čeka­li.

Raina vlast­ně bilan­cu­je svůj vztah se sestrou. Jestli jste někdy měli sou­ro­zen­ce, asi doce­la chá­pe­te, jaké tako­vé vzta­hy mohou být. Není jed­no­du­ché se snést, někdy si oprav­du leze­te na ner­vy, ale pokud vaše vzta­hy nejsou vylo­že­ně špat­né, tam někde pod povr­chem je sou­ro­ze­nec­ká lás­ka, kte­rá je nesku­teč­ně sil­ná a kte­rá se musí pro­drat na povrch, někdy vel­mi těž­ce. Já mám sou­ro­zen­ce a vím, že někdy jsem ho nesná­šel, ale nikdy ne oprav­du. Stejně tak už dnes vím, že bych ho nikdy za jiné­ho sou­ro­zen­ce nevy­mě­nil. A přes­ně tohle popi­su­je i Raina. Život s lid­mi je někdy nesne­si­tel­ný, ale tu ces­tu si k nim najde­me, pokud je oprav­du milu­je­me.

Nelze než vzdát hold jak autor­ce, tak i čes­ké­mu nakla­da­tel­ství Paseka, kte­ré se zatím s kaž­dým nově vyda­ným komik­sem vel­mi pozi­tiv­ně zapi­su­je do dějin vydá­vá­ní komik­su v České repub­li­ce. Ať už to jsou komiksy od Rainy nebo tře­ba „Hilda“ či „Zátopek“, ani s jed­nou kni­hou nešláp­ne­te ved­le. Navíc kva­li­ta tis­ku a gra­fic­ké prá­ce jsou na parád­ní úrov­ni. Raina vás pak pře­svěd­čí o tom, že je jedi­neč­nou autor­kou, kte­rou chce­te číst čas­tě­ji a bude­te vždy dou­fat, že od ní brzy vyjde něco, co vás potě­ší. Ne pro­to, že je napros­to nová­tor­ská, ale pro­to, že je to skvě­lá vypra­věč­ka, kte­rá dove­de pří­běhy podat krás­ně lid­sky a vždy vypích­nout ty zásad­ní momen­ty. Nezbývá než opět dodat: Go, Raina!