Smrtonosná past: Opět v akci - probleskne dokonce Patrik Rytmus Vrbovský

Je to až k neu­vě­ře­ní, že letos uply­nu­lo čtvrt­sto­le­tí od pří­cho­du Smrtonosné pas­ti a nesmr­tel­né­ho Bruce Willise v roli poli­caj­ta Johna McClanea na fil­mo­vá plát­na. „Smrtonosná past“ („Die Hard“) se sta­la fil­mo­vým hitem a z mno­ha důvo­dů vyso­ce hod­no­ce­ným a dnes již kul­tov­ním, akč­ním fil­mem. Prvním z nich byl reži­sér John McTiernan („Predator“) a jeho skvě­lý cit pro všech­ny atri­bu­ty dob­ré­ho akč­ní­ho fil­mu, tedy nača­so­vá­ní, zvra­ty, akce i pře­kva­pe­ní, kte­ré zde doko­na­le uplat­nil.

Druhým důvo­dem byl zají­ma­vý scé­nář a tře­tím důvo­dem byl prá­vě nesmr­tel­ný Bruce Willis, kte­ré­mu divá­ci odpus­ti­li to, co bylo v té době pou­ze domé­nou béč­ko­vé akč­ní gar­ni­tu­ry typu Chucka Norrise nebo ješ­tě hůř Michaela Dudikoffa, to jest, že zce­la sám pře­mohl počet­nou tlu­pu dob­ře ško­le­ných, zaní­ce­ných tero­ris­tů. Snad pro­to, že dělal vše v pod­sta­tě v nou­zi, aby zachrá­nil holý život a akce dopl­ňo­val neza­po­me­nu­tel­ný­mi hláš­ka­mi, nad­hle­dem a nesmr­tel­ným úsmě­vem. Čtvrtým důvo­dem pak byl tero­ris­ta Hans Gruber v podá­ní Alana Rickmana, kte­rý své doko­na­lé herec­tví po něko­li­ka letech zhmot­nil do soš­ky Oscara za roli Severuse Snipea v sérii Harry Potter.

Dvojka „Smrtonosné pas­ti“ s  názvem, jed­no­du­še dopl­ně­ným pořa­do­vým čís­lem 2, na sebe nene­cha­la dlou­ho čekat. John McTiernan v roce 1990 moud­ře ustou­pil z role reži­sé­ra a své mís­to pře­ne­chal Renny Harlinovi, kte­rý v pod­sta­tě pou­ze zopa­ko­val původ­ní sché­ma s man­žel­kou McClanea (Bonnie Bedelia) v nesná­zích a tlu­pou dal­ších vše­ho­schop­ných tero­ris­tů. Šablonovitý scé­nář, ve kte­rém Bruce pře­žil ješ­tě víc smr­tel­ných nástrah, nenadchl, pro­to­že ský­tal mno­há klišé a odka­zy na „jed­nič­ku“, ale divá­ci film stá­le ješ­tě pod vli­vem ori­gi­ná­lu oce­ni­li.

Výhrou pro „Smrtonosnou past“ čís­lo 3 („Die Hard: With a Vengeance“) byla opět účast reži­sé­ra Johna McTiernana, kte­rý ji vde­chl ori­gi­na­li­tu, nad­hled a uká­zal Johna McClanea spíš jako prá­ci odda­né­ho poli­caj­ta, než jako hrdi­nu za kaž­dou cenu. Film umoc­nil dojem pokra­čo­vá­ní jed­nič­ky tím, že John McClane ten­to­krát uza­vřel tero­ris­tic­ké ději­ny rodi­ny Gruberových, když zabil Simona Grubera (Jeremy Irons), bra­t­ra v jed­nič­ce zesnu­lé­ho Hanse. Trojce pro­spěl del­ší čas, kdy se na ni moh­li divá­ci těšit, jeli­kož se obje­vi­la až v roce 1995.

V době, kdy už měl kaž­dý za to, že se Bruce Willis v roli Johna McClanea nevrá­tí, při­šel v roce 2007 Len Wiseman („Underworld“) s ver­zí „Smrtonosné pas­ti 4.0“ („Live Free or Die Hard“). Na jed­nu stra­nu poně­kud ali­bis­tic­ky před­stí­ral, že se nebu­de zce­la jed­nat o pokra­čo­vá­ní „Willisových smr­to­nos­ných nesná­zí“, na dru­hou stra­nu doko­na­le navá­zal na před­cho­zí díly a při­dal i vtíp­ky na poně­kud stár­nou­cí­ho hrdi­nu, bijí­cí do očí ve srov­ná­ní s počí­ta­čo­vým hac­ke­rem (Justin Long), prá­vě odrost­lým puber­tě. Poněkud pře­hna­né scé­ny se sta­ly v té době nor­mou, tak­že se jim nikdo nedi­vil a výsle­dek bylo mož­né vní­mat jako svě­ží akč­ní film.

Teď by měla při­jít dlou­há odml­ka, jeli­kož „Smrtonosná past: Opět v akci“, kte­rá běží v kinech, ty před­cho­zí vůbec nepři­po­mí­ná, ale ome­zím se na kon­sta­to­vá­ní „bohu­žel“. Bohužel Bruce Willis letos pod­lehl svo­dům se popáté vrá­tit do role akč­ní­ho pol­dy. Bohužel si asi pře­dem nepře­če­tl stu­pid­ní scé­nář, kloubí­cí dohro­ma­dy neu­vě­ři­tel­nou změť klišé, nesmys­lů a rádo­by dojem­ných chvil a bohu­žel si neu­vě­do­mil, že se tak zce­la odchy­lu­je od své kul­tov­ní role.

Posuďte sami, zda­li Vám pří­běh otce, kte­rý se vydá­vá do Moskvy hle­dat syna, v něčem při­po­mí­ná Johna McClanea. Syna (Jai Courtney) dlou­ho nevi­děl, a pro­to jej poklá­dá za dro­go­vé­ho dea­le­ra, aby v něm poslé­ze poznal agen­ta CIA a začal s ním téměř bez pří­či­ny stří­let po všem, co se kolem hne. Přitom kdy­by se oba po čtvr­ti­ně fil­mu v tichos­ti vytra­ti­li, zřej­mě by je nikdo nepo­strá­dal. Místo toho oba sebou stří­da­vě pohr­da­jí a stří­da­vě se obdi­vu­jí, zatím­co pře­kra­ču­jí všech­ny meze fyzi­kál­ních záko­nů a pře­ží­va­jí všech­ny nemož­né mys­li­tel­né situ­a­ce. Svěží vztah McClanea k hac­ke­ro­vi z před­cho­zí ver­ze 4.0 zde nahra­zu­jí mora­li­ty na úrov­ni čes­ké tele­no­ve­ly.

Přitom mno­hé už moh­la Willisovi napo­vě­dět oso­ba reži­sé­ra Johna Moorea, kte­rý své nej­lep­ší fil­my („Za nepřá­tel­skou linií“ a „Let féni­xe“) nato­čil před dese­ti lety a od té doby nijak neo­sl­nil. Zřejmě zku­še­nost z „Maxe Paynea“ jej donu­ti­la k tomu, aby pojal „Smrtonosnou past“ jako počí­ta­čo­vou hru, kde si dří­ve v nou­zi se zachra­ňu­jí­cí pol­da, ten­to­krát vyjel na dovo­le­nou s chu­tí zastří­let do Ruska. Sled „misí“, kte­ré na sebe pří­liš nena­va­zu­jí, evo­ku­je atmo­sfé­ru hry stej­ně jako „náhod­né“ nalé­zá­ní zbroj­ní­ho arze­ná­lu a deset živo­tů, kte­ré mají hlav­ní hrdi­na a jeho syn k dis­po­zi­ci. Místo pro­kres­le­ných cha­rak­te­rů postav ve fil­mu defi­lu­ji moder­ni­zo­va­né rus­ké vrtu­l­ní­ky.

Tohle jis­tě není prv­ní akč­ní „Béčko“, kte­ré Bruce Willis nato­čil. Nicméně v „Náhradnících“ nebo „Slzách slun­ce“ si ale­spoň bylo mož­né říct, že se na Willise „dob­ře kou­ká“. Zde se jed­ná o vyprá­vě­ní, ze kte­ré­ho čiší prázd­no­ta a divák má na kon­ci pocit odci­ze­ní a pod­vo­du. Chabý pocit útě­chy může mít „naši­nec“ z toho, že Willisova „spo­lu­hrá­če“ hra­je nám dob­ře zná­mý Sebastian Koch z Ondříčkovy oce­ně­né detek­tiv­ky „Ve stí­nu“ a v jed­nom obra­ze se obje­ví zastře­le­ný Roman Luknár („Medvídek“, „Panelák“) a 30. Ovšem to na dob­rý pocit z dosud posled­ní­ho „dílu“ kul­tov­ní série nesta­čí.