Khon Len Khong (2004)

Mladá dív­ka Boom se sezná­mí s boha­tým Prathanem a brzy se z nich sta­nou milen­ci. Když mu však ozná­mí, že je těhot­ná, muž jí od sebe ode­že­ne a aby nic nepro­zra­di­la (pro­to­že je žena­tý), dá jí tuč­né odškod­né. Jenže nic není zadar­mo a tak jí ješ­tě pře­ne­chá svým kama­rá­dům, kte­ří jí hro­mad­ně zná­sil­ní. Zoufalá dív­ka se roz­hod­ne pomstít tím nej­kru­těj­ším způ­so­bem. Následně poli­cie musí řešit něko­lik podiv­ných úmr­tí celé Prathanovy rodi­ny, přá­tel i jeho samot­né­ho. Hlavní pode­zře­lou se stá­vá prá­vě Boom, ale nee­xis­tu­jí pro­ti ní žád­né pří­mé důka­zy. Dojde však k neče­ka­né udá­los­ti, pro­to­že o dědic­tví se při­hlá­sí pod­ni­ka­te­lo­va prv­ní žena, kte­rá se nastě­hu­je do jeho domu i se svý­mi čtyř­mi dět­mi. Boom však pří­sa­ha­la, že skon­cu­je s celou jeho rodi­nou a tak hrůza ješ­tě není u kon­ce. Voodoo prak­ti­ky se zno­vu uká­ží jako ďábel­ské řeše­ní všech pro­blé­mů…

Český název: Voodoo: Umění ďáb­la

Režie: Tanit Jitnukul

Rok výro­by: 2004

Délka: 96 min

Země: Thajsko

Alternativní název: Art of the Devil

Hrají:

Supakson Chaimongkol...(Boom)

Arisa Wills...(Nan)

Krongthong Rachatawan...(Kamala)

Somchai Satuthum...(Danai)

Tin Settachoke...(Prathan)

...a dal­ší

Možná si řek­ne­te, že jsem toho na úvod pro­zra­dil víc, než by bylo zdrávo...Jenže to už udě­la­li samot­ní tvůr­ci za mě, pro­to­že nám to nej­dů­le­ži­těj­ší naser­ví­ro­va­li hned na začát­ku a tak je divák ochu­zen o to nej­za­jí­ma­věj­ší (postup­né roz­plé­tá­ní pří­bě­hu). I to se uká­za­lo jako jeden ze špat­ných kro­ků, kte­ré zrov­na moc nepo­tě­ši­li vět­ši­nu divá­ků. Bohužel ten­to film má na můj vkus sla­bin víc než dost. Asijské fil­my mám veli­ce rád a ješ­tě před „inva­zí“ skan­di­náv­ských fil­mů v posled­ních cca pěti letech pat­ři­li k mým nej­ob­lí­be­něj­ším. Jenomže Thajsko neby­lo nikdy horo­ro­vou vel­mo­cí a oprav­du moc dob­rých fil­mů z tam­ní dis­tri­buce neznám.

Jednou z dal­ších sla­bin je dosti cha­bá atmo­sfé­ra. Jelikož již od úvod­ní scé­ny víme, kdo za vším sto­jí, co jí k tomu ved­lo a jak zabí­jí své obě­ti, jsme ochu­ze­ni o moment pře­kva­pe­ní a tím pádem ani atmo­sfé­ra nemá ty správ­né grá­dy. Vlastně jen při­hlí­ží­me tomu, kdo zemře jako dal­ší a jakým způ­so­bem. Právě mord scé­ny pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu, co nám tu bylo nabíd­nu­to (tako­vá scé­na s úho­ři v nemoc­ni­ci je veli­ce půso­bi­vá). Jenomže veš­ke­rý dojem zha­til zma­te­ný (nebo spí­še by se dalo nazvat cha­o­tic­ký) střih. Který z toho vše­ho udě­lal jeden guláš. Přitom poten­ci­ál tu mohl být vel­ký, ale zůstal napros­to nevy­u­ži­tý.

Přitom si sta­či­lo více pohrát se samot­ný­mi voo­doo prak­ti­ka­mi, navo­dit potřeb­né napě­tí (vždyť se jim to něko­li­krát poda­ři­lo, tak proč to nešlo celý film) a hlav­ně ubrat nohu z ply­nu. Tempo scén, kte­ré na sebe na prv­ní pohled ani moc nena­va­zo­va­ly bylo zby­teč­ně uspě­cha­né. A při­tom jed­ním slo­vem nud­né. Některé pasá­že byly tak nezá­živ­né, že jsem u toho málem usnul. Jediné co mě drže­lo při živo­tě, byly ty dvě pohled­né hereč­ky, kte­ré by urči­tě stá­ly za hřích. Jinak ovšem ten­to film moc dob­rých zážit­ků nepři­ne­sl. Jsem z něj spí­še zkla­ma­ný, tak­že tomu samo­zřej­mě nemůžu dát ani prů­měr­né hod­no­ce­ní.

Hodnocení:

30%