Antibody (2002)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Expert na výbuš­ni­ny Richard Gaynes je po zpac­ka­né pro­ti­te­ro­ris­tic­ké akci, při kte­ré zemře­lo něko­lik čle­nů jeho týmu, suspen­do­ván a násled­ně se stáh­ne do ústra­ní. V Německu si zalo­ží bez­peč­nos­tí fir­mu a prá­vě když v Mnichově pro­bí­há vědec­ký kon­gres, dojde k dal­ší tero­ris­tic­ké akci. Při ní se sku­pi­na tero­ris­tů zmoc­ní špi­ček stá­tu i nej­lep­ších věd­ců a vyhro­žu­jí odpá­le­ním jader­né bom­by. Ta lze údaj­ně odpá­lit na dál­ku, nano­de­to­ná­to­rem, kte­rý je ukryt uvnitř těla vůd­ce tero­ris­tů Morana. Detonátor je navíc napo­jen na jeho život­ní funk­ce. Gaynes se spo­leč­ně se svým kole­gou Emmerichem poku­sí tero­ris­ty zne­škod­nit, ale dojde k postře­le­ní Morana, kte­rý je těž­ce raněn a umí­rá. Doktor Bickell nabíd­ne Gaynesovi pomoc, v podo­bě své­ho taj­né­ho výzku­mu v oblas­ti nano­tech­no­lo­gie. Ten sou­hla­sí a tak se spo­leč­ně s něko­li­ka věd­ci, nechá zmen­šit do mik­ro­sko­pic­ké veli­kos­ti a na palubě spe­ci­ál­ní ponor­ky je vstřík­nut do krev­ní­ho obě­hu umí­ra­jí­cí­ho tero­ris­ty. Mají jen devět hodin, aby v jeho těle nalez­li ukry­tý deto­ná­tor, jinak dojde k výbuchu. 

Český název: Nanosonda

Režie: Christian McIntire

Rok výro­by: 2002

Délka: 90 min

Země: USA

Hrají:

Lance Henriksen...(Gaynes)

Robin Givens...(Rachel Saverini)

Velizar Binev...(Dr. Bickell)

Julian Vergov...(Moran)

William Zabka...(Emmerich)

...a dal­ší

Z podob­ných sci­fi záple­tek mívám vět­ši­nou kopřiv­ku, ale nechal jsem se zlá­kat Lanceho jmé­nem na oba­lu. Samozřejmě jsem tušil, že půjde o dal­ší céč­ko­vou podí­va­nou (pro­to­že on už v posled­ní době snad ani v ničem jiném nehra­je), ale přes­to jsem nedbal varo­vá­ní v podo­bě níz­ké­ho hod­no­ce­ní na inter­ne­tu. Sice jde sku­teč­ně o pod­prů­měr­ný film s hod­ně nad­sa­ze­nou záplet­kou, ale kupo­di­vu jsem se u něj ani moc nenu­dil. To ovšem nezna­me­ná, že bych Nanosondu musel ješ­tě někdy vidět zno­vu.

Občas je dob­ré u podob­ných blbos­tí vypnout a jen nenu­ce­ně sle­do­vat nai­vi­tu někte­rých scé­náris­tů. Samozřejmě musím při­po­čí­tat i zou­fa­lost kdy­si dob­rých her­ců, kte­ří už musí při­jí­mat role i v tako­vých fil­mech. Lance Henriksen, Robin Givens i William Zabka už mají své nej­lep­ší role dáv­no za sebou. Úsměvná na to všem byla hlav­ně akč­ní strán­ka fil­mu. A to pře­de­vším ze začát­ku. Přestřelka v kon­gre­so­vém sále to byla jed­na vel­ká kata­stro­fa. V tu chví­li stu­pi­di­ta dosa­ho­va­la své­ho vrcho­lu a já ner­voz­ně poku­ko­val po tla­čít­ku STOP.

Naštěstí bez­na­děj­nou situ­a­ci ale­spoň troš­ku zlep­ši­la ona ces­ta do lid­ské­ho těla. Scénárista se mimo­cho­dem sna­žil čer­pat z fil­mu Fantastická ces­ta (1966) a ani to moc neskrý­val. Digitální tri­ky sice měli pod­prů­měr­nou úro­veň, ale sou­bo­je s bílý­mi krvin­ka­mi či roz­to­čem mi pře­ce jenom doká­za­li ale­spoň na chví­li spra­vit chuť. Samozřejmě zde nesmí chy­bět spous­ta žánro­vé­ho klišé, nesmy­sl­ných situ­a­cí, ale i rádo­by dra­ma­tic­kých chvi­lek, bez kte­rých bych se klid­ně obe­šel. To už je ovšem nešvar podob­ných fil­mů a nejen jich. Nanosonda tak jis­tě nikdy vel­kou díru do svě­ta neu­dě­lá a níz­ké hod­no­ce­ní má zce­la po prá­vu. Pokud jste ovšem milov­ní­ky céč­ko­vých fil­mů nebo Lance Henriksena, klid­ně se na to mrk­ně­te. Sem tam se ten­to kou­sek obje­ví v tele­vi­zi. 

Hodnocení:

20%