Mega Shark vs. Crocosaurus (2010)

Čeká nás dal­ší sou­boj dvou obřích mon­ster od spo­leč­nos­ti Asylum.

Megalodon pře­žil svůj posled­ní sou­boj s Obří cho­bot­ni­cí a nyní se stal neko­ru­no­va­ným vlád­cem moří a oce­á­nů. Jediným jeho vět­ším nepří­te­lem je ame­ric­ké váleč­né námoř­nic­tvo, ale s ním si opět hra­vě pora­dí. Zaútočí na váleč­nou leta­dlo­vou loď a zabi­je všech­ny na palubě. Jediný kdo pře­žil je dok­tor McCormick, kte­rý pro­vá­dí výzkum se zvu­ko­vou son­dou, kte­rá buď­to odpu­zu­je a nebo při­ta­hu­je žra­lo­ky. Doktor je poté kon­tak­to­ván vlá­dou a armád­ní­mi špič­ka­mi, kte­ré po něm chtě­jí ať najde nový způ­sob jak nebez­peč­né­ho Megalodona zne­škod­nit. Mezitím hlu­bo­ko v Kongu těží nele­gál­ně par­ta čer­no­chů v dia­man­to­vém dolu, když tu náh­le se k živo­tu pro­be­re dal­ší obrov­ská stvů­ra. Obří Crocosaurus si tak dopře­je svou prv­ní sva­čin­ku a chys­tá se dran­co­vat svět. Jenže se při­ple­te do ces­ty lov­ci Nigelovi, kte­ré­mu se jej poda­ří uspat, nalo­žit na náklad­ní loď a nyní s ním smě­řu­je na Floridu. Po ces­tě se však obří kro­ko­dýl pro­be­re ze spán­ku, zni­čí loď a uprch­ne do moře. Putnam jen se štěs­tím pře­ži­je, ale mís­to aby zapil svůj žal je i on kon­tak­to­ván armá­dou. Společně s dok­to­rem a agent­kou Hutchinsonovou mají za úkol za pomo­ci letec­tva i námoř­nic­tva obě pří­še­ry zabít dřív, než napácha­jí ješ­tě více škod. Jenže jak zasta­vit nezni­či­tel­né?

Režie: Christopher Ray
Rok výro­by: 2010
Délka: 90 min
Země: USA

Hrají:
Jaleel White ... (Dr. Terry McCormick)
Gary Stretch ... (Nigel Putnam)
Sarah Lieving ... (Agentka Hutchinsonová)
Gerald Webb ... (Jean)
Dylan Vox ... (CWO Butowski)
... a dal­ší

Přesně po roce se Asylum roz­hod­lo nato­čit pokra­čo­vá­ní své­ho ‘‘vele­ú­spěš­né­ho díla‘‘ Mega Shark vs. Giant Octopus. Tentokrát však v úpl­ně jiném herec­kém slo­že­ní a pod tak­tov­kou jiné­ho reži­sé­ra, ale moc se to na kva­li­tě sním­ku nepro­je­vi­lo ba spí­še nao­pak. Opět jejich nej­no­věj­ší dít­ko trpí vše­mi nedu­ha­mi, kte­ré už zná­me od jeho star­ších sou­ro­zen­ců. Scénář se moc neli­ší od své­ho před­chůd­ce. Máme zde dvě obří mon­stra, kte­ré ničí vše co jim při­jde pod nos. No a samo­zřej­mě i neschop­nou ame­ric­kou armá­du, jenž je není schop­ná zasta­vit ani za pomo­ci nej­mo­der­něj­ších pro­střed­ků. Dočkáme se i opa­ko­va­ných zábě­rů, bez kte­rých si to už ani nedo­ká­žu před­sta­vit a tak opět asi pat­náct­krát uvi­dí­me ty samé zábě­ry.

Jako horor tohle nemá abso­lut­ně žád­nou šan­ci na úspěch, ale jako kome­die to u mě pro­šlo. O nej­vět­ší zába­vu se opět posta­rá Megalodon, kte­rý tak rád ská­če do výšek. Tentokrát si mís­to leta­dla mimo jiné pochut­ná na něko­li­ka ponor­kách, lodích i kro­ko­dý­lích vej­cích. Jeho podo­ba je opět otřes­ná a můžou za to veli­ce nekva­lit­ní digi­tál­ní efek­ty. Asi nej­víc mě dosta­la ta obří krou­ží­cí plou­tev, kte­rá se ve vzdu­chu asi scvr­ká­vá. To jeho kole­ga kro­ko­dýl mě ze začát­ku doce­la i bavil a úvod­ní dvě scén­ky jsou pod­chy­ce­né i humor­ným dějem, ale čím víc ho bylo na obra­zov­ce, tím mi začal lézt na ner­vy. V někte­rých scé­nách totiž vypa­dal doce­la k svě­tu, ale v těch dal­ších šlo jen o dal­ší digi­tál­ní paskvil, jako jeho nena­žra­ný kole­ga. Ani jejich finál­ní sou­boj se mi moc nelí­bil. Ony cel­ko­vě spe­ci­ál­ní efek­ty od Asylum mnoh­dy při­po­mí­na­jí počí­ta­čo­vé hry, ale až ty béč­ko­vé. Protože za podob­né efek­ty by se Ubisoft urči­tě sty­děl.

I ten­to­krát se zde obje­vi­lo něko­lik zná­měj­ších tvá­ří, kte­ré se necha­li uke­cat. Mezi ně pat­ří napří­klad Jaleel White a Robert Picardo. První jme­no­va­ný mi však ke kon­ci už rov­něž pil nesku­teč­ně krev a já mar­ně dou­fal, že ho něco seže­re. Jeho kole­go­vé však na tom neby­li o moc lépe. Sarah Lievingová totiž kro­mě své­ho vzhle­du neu­ká­za­la vůbec nic a její pře­hrá­vá­ní bylo oprav­du otřes­né.

Mega Shark vs. Crocosaurus si zatím ve svě­tě moc dob­ře neve­de a není se čemu ani moc divit. U mne si však něja­ké ty body k dob­ru zís­kal, pro­to­že já se u něj doce­la nasmál. Podobné kous­ky se totiž ani neda­jí brát váž­ně. Několik kla­dů se tu však nalézt dá a pro­to ho neod­su­nu do odpa­du. Určitě se na něj zase někdy podí­vám, ale v nej­bliž­ší době to nebu­de.

Hodnocení:
40%