Načítám počet zobrazení...
 |
Šmírování Jaume Balaguera je pro některé nezapomenutelný zážitek, pro mne stominutová nudná záležitost, kterou víckrát vidět nemusím.
|
V jednom z barcelonských bytových domů pracuje domovník César. Ten se stará o pohodlí hostů i údržbu domu. Díky tomu má přístup ke všem bytům, zná důvěrnosti nájemníků i jejich zvyky, což mu dopomáhá k jeho vlastnímu uspokojení. César totiž sice navenek vypadá jako příjemný člověk, ale v nitru jej sžírá pocit zbytečnosti a výraz šťastný život mu nic neříká. Svou pozornost upne na pohlednou nájemnici Claru, do které se svým způsobem „zamiluje“, ale zároveň mu dělá nesmírné potěšení jí trýznit. Rozehraje s ní psychologickou „válku“ při které se neštítí vůbec ničeho, hlavně když zmizí z její tváře ten prokletý úsměv…
Český název: Zatímco spíš
Režie: Jaume Balagueró
Rok výroby: 2011
Délka: 102. min
Země: Španělsko
Hrají:
Luis Tosar ……………………(César)
Marta Etura …………………..(Clara)
Alberto San Juan ……………..(Marcos)
Petra Martínez ………………..(Verónica)
Iris Almeida …………………..(Úrsula)
…a další
Tohle bylo mé první setkání s Jaumeho (ne)hororovou tvorbou a hned jsem začal mít problémy, vůbec se dodívat do konce. Hororového žánru se profláknutá (již několikrát viděná) zápletka dotýká jen opravdu sporadicky a navíc místy neskutečně nudí. Viděl jsem už mnohem lepší kousky o „šmírákovi“, který potají terorizuje svou oběť. V poslední době jsem viděl podobných filmů, jež stavějí na skoro totožné zápletce hned několik, takže mne tu nemohlo skoro nic překvapit. Tedy překvapilo mne hlavně vlažné až uspávající tempo příběhu, jehož jediným zpestřením byla pohledná Marta Etura a ta malá holka. Jo a málem bych zapomněl na luxusní písničku od skupiny Buckcherry - Next 2 you.
.jpg)
Pořádnou dávku napětí aby tu člověk pohledal, za to nelogičností tu bylo víc než dost. Psychologický teror se naplno rozjede až ke konci, ale to už jsem u toho málem usnul. Tentokrát mne Balagueró vážně nepotěšil – když už spolu M. Etura a Luis Tosar (oba hlavní protagonisti) chodí ve skutečnosti, mohl přidat trochu té erotiky, když už hororového tu k vidění moc není. Jalovost první půlky a poněkud humorné uspávání nebohé oběti – asi si taky zajdu koupit chloroform a budu obíhat pohledné sousedky, které nic nepoznají, byla neskutečně ubíjející, ale srandovní zároveň. Tohle jako měl někdo sežrat? Naštěstí trapnou pasáž zachraňovala alespoň malá vyděračka.
.jpg)
Tak nějak po očku jsem sledoval ubíhající minuty a pořád jsem toužebně očekával onen slibovaný psychologický teror, který se ovšem pořád nedostavoval. On se vlastně objevil až ve chvíli, kdy zemřela jediná postava v celém filmu. To už bylo ovšem sakra pozdě na to, abych změnil svůj názor. I když se zcela odprostím od toho, že nějaký blbeček tohle zařadil do hororového žánru a budu se na to dívat jako na rádoby psychologický thriller, nemůžu prostě dát víc jak průměrné hodnocení. Takže 50% dám za druhou polovinu a deset přidám za Martu Eturo.
.jpg)
Hodnocení:
60%
