Silent Night, Bloody Night (1974)

rp thumbCoverMain.jpeg

Vánoce plné krve a nási­lí, kte­ré odkry­jí děsi­vé tajem­ství z minu­los­ti.

Na celém svě­tě jsou váno­ce časem kli­du a míru, ale v měs­teč­ku ve kte­rém se ode­hrá­vá ten­to pří­běh se změ­ní ten­to svá­tek v krva­vou lázeň. Za vším sto­jí jeden sta­rý, ale pěk­ně zacho­va­lý dům Wilfreda Butlera. Ten v něm před mno­ha lety spáchal údaj­ně sebe­vraž­du a dům odká­zal své­mu vnu­ko­vi Jeffreyemu. Vnuk se roz­ho­dl dům pro­dat a do měs­teč­ka poslal rea­lit­ní­ho agen­ta Cartera, aby dojed­nal pro­dej s měst­ským zastu­pi­tel­stvem a při­ve­zl pení­ze v hoto­vos­ti.

Český název: Tichá noc, krva­vá noc
Režie: Theodore Gershuny
Rok výro­by: 1974
Délka: 88 min
Země: USA

Hrají:
Patrick O’Neal ... ( John Carter)
James Patterson ... ( Jeffrey Butler)
Mary Woronov ... ( Diane Adams)
Philip Bruns ... ( Wilfred Butler)
John Carradine ... ( Charlie Towman)
...a dal­ší

Jenže jak Carter, tak i oby­va­te­lé měs­ta na dneš­ní večer neza­po­me­nou. Do domu zaví­tá záhad­ný vrah, kte­rý roz­pou­tá krva­vou noc se vše­mi akté­ry, kte­ří se zača­li zají­mat o dům. Všechno se točí oko­lo udá­los­tí, kte­ré se zde sta­ly na Štědrý večer roku 1935. Dům totiž skrý­vá děsi­vé tajem­ství, kte­ré teď vyplu­je na povrh a dotkne se všech i samot­né­ho Jeffreyeho, kte­rý se roz­ho­dl zaví­tat do domu své­ho dědy a mat­ky ješ­tě před tím, než se pro­dá.

Další film, kte­rý při­nes­la spo­leč­nost Řitka a ten­to­krát se tre­fi­la přes­ně do toho, co už jsem del­ší dobu hle­dal. Režisér Gershuny před­sta­vil své zatím nej­lep­ší dílo, kte­ré nato­čil a pro­tla­čil do pod­vě­do­mí divá­ka. Spojil tajem­ný stra­ši­del­ný dům s ponu­rou a smut­nou his­to­rií a psy­cho­pa­tic­ké­ho vra­ha, kte­rý ute­kl z léčeb­ny a jeho vraž­dí­cím nástro­jem je seky­ra. Podobných fil­mů jsme už měli mož­nost pár vidět, ale ten­to bude zřej­mě jed­ním z otců toho­to téma­tu.

Vánoční hud­ba, kte­rá se postu­pem času pro­stří­dá s taju­pl­nou hrů­zu nahá­ně­jí­cí melo­dií hlav­ně při scé­nách s vra­hem, doká­za­la navo­dit tu správ­nou atmo­sfé­ru, o kte­rou se ten­to film hlav­ně opí­rá. Dalším vel­kým plu­sem je stří­dá­ní čer­no­bí­lých a barev­ných scén, ve kte­rých se stří­dá minu­lost a his­to­rie domu se sou­čas­nos­tí a úmr­tím postav. Scény, kde se ode­hrá­va­jí mor­dy, jsou sice plné napě­tí, ale vadi­lo mi mimo zábě­ro­vé zabí­je­ní a my jsme byli odká­zá­ni jen na křik postav a po chví­li zkr­va­ve­ným tělem. To nám ovšem nahra­di­li při poste­lo­vé scé­ně a hlav­ně při seká­ní ruky.

Jediným vět­ším ale důle­ži­tým mínu­sem je cel­kem dost zhor­še­ná kva­li­ta obra­zu. V urči­tých pasá­žích to bylo už cel­kem nesne­si­tel­né, pro­to­že obli­če­je i kuli­sy byly dost roz­ma­za­né a neby­lo vlast­ně poznat o koho jde. Nejvíc to bylo vidět při jed­né z posled­ních scén, kdy cho­van­ci vešli do domu a zúčto­va­li s dok­to­ry. Musím sice brát zře­tel na stá­ří fil­mu, ale nedá se na to neu­po­zor­nit, pro­to­že i star­ší fil­my jsem už viděl v lep­ším obra­ze.

Herecké obsa­ze­ní není roz­hod­ně nezná­mé a jejich výkon bych zařa­dil do sku­pi­ny prů­měr­ných. Mary Woronov si zahrá­la i ve fil­mu Roba Zombieho The Devil’s Reject. Nejznámějším her­cem je asi beze­spo­ru John Carradine, kte­ré­ho bude znát nej­spí­še z fil­mu Buried Alive, The Howling nebo Monster in the Closet a mno­ho dal­ších. Za svůj pří­nos fil­mo­vé kine­ma­to­gra­fii má svo­jí hvězdu na Chodníku slá­vy (Hollywood Walk of Fame).

Zajímavý film, kte­rý se urči­tě řadí mezi lep­ší prů­měr a divá­ky jis­tě zaujme svou atmo­sfé­rou a zají­ma­vým námě­tem. Mnohé ale může odra­dit kva­li­tou zábě­rů a občas­nou cha­o­tic­kou dějo­vou linií.

Hodnocení:
60%