Ultimo mondo cannibale (1977)

rp thumbCoverMain.jpeg

Jeden z prvot­ních fil­mů Ruggera Deodata, kte­rý posta­vil zákla­dy skvě­lé­mu dílu Cannibal Holocaust. Není sice tak dob­rý, ale urči­tě pat­ří mezi nej­lep­ší fil­my o kani­ba­lech. Je jen ško­da, že je mnoh­dy opo­mí­je­ný a pře­hlí­že­ný.

Na nehos­tin­ný ost­rov někde v Mikronéském sou­ostro­ví při­lé­tá boha­tý Robert Harper se svou tříčlen­nou posád­kou. Při při­stá­ní se jim porou­chá leta­dlo a v tábo­ře, kde je měli čekat čle­no­vé pozem­ní­ho vědec­ké­ho týmu, nena­jdou ani živáč­ka. V noci je une­se­na jedi­ná žena míst­ní­mi domo­rod­ci a tak se ostat­ní vydá­va­jí na záchra­nou akci. V džun­g­li je však čeká spous­ta nástrah včet­ně pas­tí, nebez­peč­ných zví­řat a hlav­ně kani­ba­lů. Robert se náh­le oci­tá sám a v zaje­tí. Z povzdá­lí sle­du­je dění v tábo­ře a oče­ká­vá svůj hoř­ký konec. Podaří se mu ale utéct a spo­leč­ně s domo­ro­dou ženou Pulan se pouš­tí napříč džun­glí za svo­bo­dou. V patách jim však jsou roz­zu­ře­ní domo­rod­ci, kte­ří se nechtě­jí nechat při­pra­vit o svou veče­ři. Boj o holé pře­ži­tí začí­ná a smrt číhá na kaž­dém kro­ku.

Český název: Poslední kani­ba­lo­vé
Režie: Ruggero Deodato
Rok výro­by: 1977
Délka: 88 min
Země: Itálie
Alternativní název: The Last Cannibal World / Jungle Holocaust

Hrají:
Massimo Foschi ... (Robert Harper)
Me Me Lai ... (Pulan)
Ivan Rassimov ... (Rolf)
Sheik Razak Shikur ... (Charlie)
Judy Rosly ... (Swan)
...a dal­ší

Autorem toho­to sním­ku je legen­dár­ní reži­sér ital­ských kani­bal­ských fil­mů Ruggero Deodato. Tento kon­tro­verz­ní reži­sér je vel­kým pojmem v tom­to odvět­ví a otcem žán­ru. Jeho díla jsou odsu­zo­vá­na v mno­ha zemích po celém svě­tě. Hlavně pro jeho zába­vu ve vraž­dě­ní nevin­ných zví­řat. Snad v kaž­dém jeho fil­mu jich něko­lik zemře, ale pod­le jeho slov jsou tyto snu­ff scé­ny potře­ba k dosa­že­ní auten­tič­nos­ti. Nelze mu upřít ori­gi­na­li­tu, pro­to­že na tohle nemá kaž­dý žalu­dek. Na svém kon­tě má spous­tu růz­ných fil­mů, ale mezi ty nej­lep­ší pat­ří jed­no­znač­ně Cannibal Holocaust (1980). I když po shléd­nu­tí toho­to fil­mu musím říct, že zas až tak jed­no­znač­né to není, pro­to­že přes­to­že se na tom­to sním­ku zacvi­čo­val, tak je tak­též nad­prů­měr­ný a v mno­ha věcech se nechal poz­dě­ji inspi­ro­vat prá­vě v Cannibal Holocaust a doká­zal je ješ­tě vylep­šit.

Atmosféra fil­mu je ponu­rá a fil­ma­ři doká­za­li per­fekt­ně zachy­tit lid­skou bez­moc­nost a utr­pe­ní. Nebylo k tomu zapo­tře­bí ani důmy­sl­ných pas­tí, či záchva­tů mani­a­ků. Úplně posta­či­ly pro­va­zy, naříz­nu­tá ruka a sku­pin­ka mra­ven­ců. Podobných lahů­dek zde najde­te i víc. Například sní­mal sou­bo­je mezi hady, neto­pý­ry či legu­á­nem. Ještě bych chtěl při­po­me­nout, že by jste si nemě­li nechat ujít pitvá­ní kro­ko­dý­la, pro­to­že ačko­liv je to vůči zví­ře­ti nesmír­ně kru­té, tak je to na dru­hou stra­nu i vel­mi pouč­né. Řekněte, kdy jin­dy by jste měli mož­nost něco podob­né­ho vidět (leda tak, kdy­by sežral něko­ho zná­mé­ho).

Nádherné pro­stře­dí jas­ně domi­no­va­lo tomu­to fil­mu. Tekoucí čis­tá řeka a hučí­cí peře­je pří­mo svá­dě­jí k vod­ním rado­ván­kám, kte­ré vás ovšem vel­mi rych­le pře­jdou, pro­to­že jakmi­le uvi­dí­te vyva­le­né kro­ko­dý­ly na bře­hu a pija­vi­ce je po sran­dě. Hudební dopro­vod je o něco slab­ší než v Cannibal Holocaust a i ten­to fakt tro­chu srá­ží cel­ko­vý dojem z fil­mu. Některé melo­die moc nepa­so­va­ly k prá­vě pro­bí­ha­jí­cí­mu ději a hodi­ly se spí­še do roman­tic­kých fil­mů. Nesmím ale opo­me­nout dal­ší prv­ky, kte­ré k těm­to fil­mům pat­ří. Nádherné gore efek­ty ote­ví­ra­jí­cích hrud­ní­ků a pojí­dá­ní masa jsou lasko­mi­nou těch­to fil­mů. Stejně tak jako nahé těla hlav­ních akté­rů. I ten­to­krát se našlo něco jak pro dámy, tak pro chla­py. Hlavní hereč­ka roz­hod­ně neo­plý­vá osty­chem a něko­li­krát se uká­za­la v celé své krá­se. Nutno podotknout, že na prv­ní pohled pro­šla men­ší chi­rur­gic­kou úpra­vou, ale to mi neva­di­lo.

V hlav­ní žen­ské roli se před­sta­vi­la asij­ská krás­ka Me Me Lai, kte­rá se sta­la pro mno­hé kani­bal­skou bohy­ní. Její tělo je k vidě­ní ve spous­tě těch­to fil­mů ze 70. let a věř­te, že je na co se dívat. Zahrála si napří­klad ve fil­mech Man from Deep River (1972) a Mangiati vivi (1980). K tomu aby doká­za­la zaujmout divá­ka ani moc nepo­tře­bu­je herec­ký talent. Ten ale beze­spo­ru roz­hod­ně má.

Nejznámějším her­cem je však Ivan Rassimov. Ten se obje­vil v něko­li­ka desít­kách fil­mů a mezi nej­zná­měj­ší pat­ří Planet of the Vampires (1965), Man from Deep River (1972), Eaten Alive (1980) a Body Count (1987).

Pro mě je to dru­hý nej­lep­ší film o kani­ba­lech, jaký byl kdy nato­čen. Od začát­ku až do kon­ce jsem děj doslo­va hltal a i když zde není tolik dras­tic­kých scén, tak jsem se vůbec nenu­dil. Jen je ško­da tro­chu slab­ší­ho kon­ce a hud­by, kte­rá mi moc nesed­la. To však nic nemě­ní na tom, že domo­ro­dé dív­ky rády poda­jí pomoc­nou ruku a udě­la­jí pánům dob­ře.

Hodnocení:
Dávám 70% a roz­hod­ně se rád na Poslední kani­ba­ly podí­vám zno­vu.