Black Christmas (1974)

rp thumbCoverMain.jpeg

Psychopati neza­bí­jí jen o Halloweenské noci, ale i na váno­ce!

Městečko Bedford se při­pra­vu­je na osla­vo­vá­ní svát­ků vánoč­ních a míst­ní uni­ver­zit­ní kole­je se poma­lu vyprazd­ňu­jí. Na jed­né z dív­čích kole­jí se však schy­lu­je ke stra­še­né tragé­dii. Některá děv­ča­ta ješ­tě neod­je­la a brzy toho budou vel­mi lito­vat. Jejich sou­kro­mí totiž naru­ší pří­chod nezva­né­ho hos­ta, kte­rý se ukry­je na půdě, a obscén­ní tele­fo­ná­ty nezná­mé­ho muže. Netrvá to dlou­ho a záhad­ný cizi­nec začne vraž­dit jed­nu dív­ku za dru­hou. Na tyhle váno­ce žád­ná z nich jen tak neza­po­me­ne!

Režie: Bob Clark
Rok výro­by: 1974
Délka: 98 min
Země: USA

Hrají:
Olivia Hussey ... (Jess Bradford)
Keir Dullea ... (Peter Smythe)
Margot Kidder ... (Barbara „Barb“ Coard)
John Saxon ... (poru­čík Kenneth Fuller)
Lynne Griffin ... (Clare Harrison)
...a dal­ší

Mnozí z vás budou nej­spíš znát nověj­ší rema­ke z roku 2006, ale věř­te že oba fil­my spo­lu mají spo­leč­né­ho jen vel­mi málo. Protože ten­to kul­tov­ní horor pat­ří mezi nej­lep­ší sla­she­ry všech dob a může se pyš­nit tím, že je nato­če­ný ješ­tě před legen­dár­ním Halloweenem – tudíž si zacho­val svou nevšed­ní ori­gi­na­li­tu a nestal se jen tuc­to­vou kopií jako dneš­ní sla­she­ry. Jedná se o život­ní dílo reži­sé­ra Clarka, kte­ré se mu už nepo­ved­lo ničím pře­ko­nat. Přitom samot­ný pří­běh není zeza­čát­ku nějak zvlášť ‘‘zají­ma­vý‘‘ tedy dokud si jej nepus­tí­te celý. Protože zde najde­te jen vel­mi málo prv­ků, kte­ré by jste moh­li poká­rat.

Díky stá­ří fil­mu se reži­sér vyva­ro­val sko­ro všem chy­bám dneš­ní moder­ní doby, kdy se dává před­nost co nej­vět­ší bru­ta­li­tě a za pomo­ci spe­ci­ál­ních efek­tů i růz­ným nad­sa­ze­ným mor­dům. Atmosféra fil­mu se poma­lič­ku stup­ňu­je a divák s napě­tím oče­ká­vá kaž­dý dal­ší vra­hův krok. Ten zůstá­vá po celou dobu trvá­ní fil­mů zaha­le­ný pod závo­jem skry­té iden­ti­ty a kro­mě svých rukou či obrysů posta­vy neu­ká­že nic víc. Za pomo­ci mys­te­ri­óz­ní­ho hudeb­ní­ho dopro­vo­du a nesluš­ných tele­fo­ná­tů se poma­lu roze­hrá­vá psy­cho­lo­gic­ká hra s divá­ko­vou mys­lí, kte­rá si s ní pohrá­vá po celou dobu. Za což pat­ří reži­sé­ro­vi vel­ké díky. Jednotlivé vraž­dy mají mezi sebou doce­la vel­ké časo­vé inter­va­ly, ale o to víc se na ně kaž­dý těší, pro­to­že čím víc se blí­ží­me ke kon­ci, tím jsou rafi­no­va­něj­ší. Je sice prav­da, že mís­ty se může divák začít nudit, pro­to­že pro­bí­ha­jí­cí děj začne při­po­mí­nat oby­čej­nou detek­tiv­ku, ale i tyto pasá­že doká­za­li tvůr­ci vypl­nit zají­ma­vým mate­ri­á­lem, kdy nám pood­ha­lí něko­lik veli­ce zají­ma­vých infor­ma­cí o živo­tě jed­not­li­vých postav, kte­ré věř­te mi jsou oprav­du pes­t­ro­ba­rev­né. Nejzábavnější mi při­šla opi­lá stu­dent­ka, kte­rá začne vysvět­lo­vat buran­ské­mu poli­cis­to­vi tele­fon­ní před­vol­bu na dív­čí kolej a slo­vo FELACE tak nabe­re dia­me­t­rál­ní význam.

Ono spros­tý­mi slo­vy - teda ale­spoň v čes­kém dabin­gu - se roz­hod­ně nešet­ří. Třešničkou na dor­tu jsou vra­ho­vy tele­fo­ná­ty se stu­dent­kou Jess. Musím se při­znat, že někte­ré úryv­ky jsem si pouš­těl něko­li­krát po sobě a musel jsem si je i zapsat. Na kaž­dý dal­ší tele­fon jsem se těšil asi víc než násle­du­jí­cí vraž­du. Ani ty bych však nechtěl nějak hanit, pro­to­že někte­ré z nich pat­ří do nej­těž­ší­ho kalib­ru. Hlavně tedy pohled na udu­še­nou dív­ku v hou­pa­cím křes­le. Tenhle pohled mě bude asi stra­šit v násle­du­jí­cích snech. V nepo­sled­ní řadě nesmím opo­me­nout skvě­lé herec­ké výko­ny vět­ši­ny zúčast­ně­ných, kte­ré ačko­liv moc neznám, na mě udě­la­li doce­la solid­ní dojem. Navíc si film odne­sl i dvě oce­ně­ní z růz­ných Kanadských fil­mo­vých fes­ti­va­lů.

Black Chrismas si zařa­dím mezi fil­my, kte­ré si z obli­bou pus­tím urči­tě ješ­tě něko­li­krát, pro­to­že ve mně zane­cha­ly pří­jem­ný horo­ro­vý záži­tek. Určitě bych ho dopo­ru­čil všem, kte­ří ho ješ­tě nevi­dě­li. Film je nabi­tý mys­te­ri­óz­ní atmo­sfé­rou, famóz­ní hud­bou a sluš­ný­mi herec­ký­mi výko­ny. Přesně tak by měl vypa­dat kaž­dý dob­rý sla­sher. Nejvíc oce­ňu­ji reži­sé­ro­vu sna­hu pohrát si z divá­ko­vou mys­lí až dokon­ce a brz­kým neod­ha­le­ním vra­ho­vy totož­nos­ti.

Hodnocení:
80%