Demonic Toys: Personal Demons (2010)

rp thumbCoverMain.jpeg

Démonické hrač­ky budou ten­to­krát řádit na starém hra­du v Itálii a dosta­nou novou posi­lu v podo­bě Divoletta.

Univerzitní stu­dent­ka Caitlin a pan Butterfield pozvou na sta­rý tajem­ný hrad v Itálii jis­té­ho pana Lorcu, kte­rý má záli­bu ve sbí­rá­ní neob­vyk­lých věcí a suve­ný­rů. Ten si samo­zřej­mě nemohl nechat toto pozvá­ní ujít a na mís­to dora­zí spo­leč­ně se svou pří­tel­ky­ní, nevlast­ním synem a lili­pu­tí věd­mou Lillith. Sebou si při­ve­zl i něko­lik vzác­ných věcí, uzamče­ných v obrov­ské bed­ně, kte­ré nedáv­no zís­kal dosti pochyb­ným způ­so­bem v jed­nom skla­diš­ti. Caitlin nedáv­no obje­vi­la v útro­bách hra­du neob­vyklou a sta­ro­by­lou hrač­ku jmé­nem Divoletto, kte­rou Lorcovi uká­že a ten je z ní pří­mo nad­še­ný. Nikdo z návštěv­ní­ků však netu­ší, že ten­to hrad ovlá­da­jí tem­né síly, kte­ré vdech­nou život malé hrač­ce. Obživlý Divoletto je roz­hod­nu­tý zabít všech­ny lidi, kte­ří jsou nyní na hra­dě, ale sám na to sta­čit nebu­de. Lorca mu však nevě­dom­ky dodal vel­mi ochot­né spo­leč­ní­ky, kte­ří jsou uzamče­ni v jeho bed­ně. Tam se totiž ukrý­va­jí roz­bi­té démo­nic­ké hrač­ky, kte­ré měly obo­ha­tit jeho sbír­ku. Divolettovi se za pomo­ci čer­né magie poda­ří oži­vit nejen dět­skou panen­ku Baby Oopsy Daisy, ale i šíle­né­ho šaš­ka Jacka Attacka. Trojice démo­nic­kých hra­ček tak na hra­dě roz­pou­tá oprav­do­vé peklo plné boles­ti, zmat­ku a hlav­ně nepo­psa­tel­né hrů­zy.

Alternativní název: Demonic Toys 2
Režie: William Butler
Rok výro­by: 2010
Délka: 90 min
Země: USA

Hrají:
Selene Luna ... (Lillith)
Michael Citriniti ... (Dr. Lorca)
Alli Kinzel ... (Caitlin)
Lane Compton ... (David)
Elizabeth Bell ... (Lauraline)
... a dal­ší

Charles Band je zná­mý tím, že rád smí­chá­vá do svých fil­mů nej­růz­něj­ší posta­vy, kte­ré jeho spo­leč­nost stvo­ři­la či pro­du­ko­va­la, a tak není divu, že po come­bac­ku Puppet Master se roz­ho­dl ve stej­ném roce oži­vit i Demonic Toys. Ďábelské hrač­ky tak dosta­ly již počtvr­té mož­nost obživ­nout a roz­sé­vat smrt. Ke spo­lu­prá­ci si ten­to­krát při­zval reži­sé­ra Williama Butlera, kte­rý se již něja­ký ten pátek v horo­ro­vých vodách pohy­bu­je a na svém kon­tě má mimo jiné napří­klad film Madhouse. Tentokrát se však Band roz­ho­dl do toho moc nemlu­vit a nechal reži­sé­ro­vi zce­la vol­nou ruku, což jak se poz­dě­ji uká­za­lo nebyl zrov­na dva­krát dob­rý nápad. Butler si totiž sám napsal scé­nář a záro­veň figu­ro­val i jako kopro­du­cent. Jak se však brzy po pre­mi­é­ře toho­to sním­ku uká­za­lo, jde o jeho dosud nej­hor­ší reži­sér­ský počin a záro­veň i o nej­hor­ší díl celé série (ale­spoň co se divác­kých ohla­sů týče).

Kromě hra­ček se zde ovšem zno­vu obje­vu­je i dal­ší Bandova posta­va, dok­tor Lorca, kte­rý se divá­kům před­sta­vil již v horo­ro­vém sním­ku Hideous! Tentokrát však jeho role pat­ří pou­ze mezi ved­lej­ší, pro­to­že hlav­ní slo­vo zde mají samo­zřej­mě samot­né hrač­ky. Ty zde opět posko­či­ly do vyš­ší­ho leve­lu a pře­de­vším jejich vzhled se odpo­sled­ka hod­ně změ­nil. Baby Oopsy Daisy a Jack Attack již utr­pě­ly tolik šrá­mů, že bylo potře­ba jejich těla sešít, aby je dali vůbec dohro­ma­dy. Jejich vizáž již nepři­po­mí­ná roz­to­mi­lé dět­ské hrač­ky, kte­ré by chtě­lo mít kaž­dé malé dítě doma, ale spí­še jakési woo­doo panen­ky pokry­té šrá­my a ste­hy. Mně osob­ně to však roz­hod­ně neva­di­lo, pro­to­že jim to dalo úpl­ně nový lesk a šmrnc. Bohužel nový reži­sér doce­la poza­po­mněl na jejich hlav­ní před­nos­ti, a těmi jsou pře­de­vším jejich čer­né hláš­ky, kte­ré zdo­bi­ly všech­ny tři před­cho­zí díly. Tentokrát jejich humor již postrá­dal daný efekt a divá­ci se dočka­li jen jeho sla­bé­ho odva­ru. Dokonce i jejich pro­stor k roz­ma­ni­tým mor­dům byl mno­hem men­ší, pro­to­že tvůr­ci dali před­nost, a pře­de­vším více pro­sto­ru, spí­še ďábel­ské­mu Divolettovi. Tahle posta­vič­ka vypa­da­la sice doce­la solid­ně (zvláš­tě její kos­tým), ale jinak se zrov­na dva­krát nevy­táh­la. Většinou se jen zmoh­la na podiv­ný pískla­vý skřek a sem tam něko­ho mimo záběr zamor­do­va­la. Zlaté časy jsou dáv­no pryč a samot­né hrač­ky nyní hra­jí mís­to ligy jen okres­ní pře­bor.

Nejen hrač­ky, ale i vět­ši­na postav roz­hod­ně nepřed­vá­dě­ly výko­ny, jenž by se od nich oče­ká­va­ly. Především pak pro­to, že vět­ši­na her­ců, jenž se zde obje­vi­la, to poja­la jako bokov­ku a tím pádem do toho neda­li všech­no. Většina z nich by si dle mého názo­ru neza­slou­ži­la za odve­de­nou prá­ci dostat zapla­ce­no, pro­to­že to byla bída a pou­há pře­hlíd­ka pře­hrá­vá­ní hra­ni­čí­cí s vel­kým ama­té­ris­mem. Nejvíc mě udi­vu­je, že se k tomu­to pro­půj­či­lo hned něko­lik zná­mých tvá­ří, jako napří­klad Selene Luna nebo Michael Citriniti.

Asi nej­ví­ce mě zau­ja­la his­to­rie hra­du (fil­mo­vá), kde se sní­mek ode­hrá­val. Hrad byl posta­ve­ný ve 13. sto­le­tí míst­ní­mi oby­va­te­li. Vládla v něm bul­har­ská vlád­ky­ně Fiora Borisoff, kte­rá ráda pro­vo­zo­va­la čer­nou magii. Údajně jsou v hrad­ních obra­zech zakle­tí démo­ni, kte­ří jed­no­ho dne opus­tí svůj úkryt a pod­ma­ní si širo­ké oko­lí. Další zají­ma­vos­tí toho­to fil­mu je i posta­va malé Lillith, kte­rá zde před­sta­vu­je něco jako jas­no­vid­ku či věd­mu. Za pomo­ci svých vidin vidí nejen budouc­nost, ale i minu­lost. Právě tyto fla­shbac­ky pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu co je mož­né shléd­nout.

Samotná atmo­sfé­ra moc stra­ši­del­ná není a tenhle díl démo­nic­kých hra­ček vydě­sí mož­ná tak malé děc­ka. Většina děje je totiž doce­la nud­ná a mnoh­dy i dosti špat­ně nato­če­ná. Přestože za kame­rou stál uzná­va­ný Thomas L. Callaway, ten­to­krát svou prá­ci doce­la odflák­nul. Zřejmě zato bylo málo love, jinak si to nedo­ká­žu vysvět­lit. Ani samot­né spe­ci­ál­ní efek­ty za moc nesto­jí a opro­ti ostat­ním dílům série jsou hod­ně chu­dob­né. Vraždící scé­ny jsou nato­če­ny povět­ši­nou ve veli­ce cha­o­tic­kém stři­hu a jsou i špat­ně osvět­le­né. Takže divák jen zma­te­ně hle­dí a luš­tí, co se tam přes­ně ode­hrá­vá. Samotné vraž­dě­ní hra­ček jen pod­tr­hu­je zou­fa­lost celé­ho toho­to sním­ku. Už to nejsou ti zábav­ní a kru­tí zabi­já­ci se spous­tou pepr­ných hlá­šek, ale pěk­ně otrav­ná pakáž.

Nikdy jsem nebyl zrov­na vel­kým pří­z­niv­cem těch­to hra­ček, ale roz­hod­ně jsem oče­ká­val mno­hem lep­ší podí­va­nou, než se mi nako­nec dosta­lo. V roce 2010 bych už oče­ká­val, že doká­že Charles Band a jeho ban­da pohun­ků koneč­ně nato­čit něco pořád­né­ho. Bohužel nemůžu tomu­to sním­ku dát ani prů­měr­né hod­no­ce­ní, pro­to­že já se u něj oprav­du doce­la nudil, a přes­to­že je zde k vidě­ní i něko­lik zají­ma­vých scén, tak se budu muset ješ­tě hod­ně dlou­ho roz­mýš­let, než si ho pus­tím zno­vu.

Hodnocení:
40%