Frenzy (1972)

rp thumbCoverMain.jpeg

Jeden z posled­ních fil­mů vel­ké­ho Alfreda Hitchcocka nás zave­de do lon­dýn­ských uli­ček, kde řádí séri­o­vý vrah s kra­va­tou.

Londýnská poli­cie řeší zapekli­tý pří­pad. V míst­ních ulič­kách řádí záhad­ný vrah, kte­rý má již na svě­do­mí něko­lik žen. Všechny jsou uškr­ce­ny kra­va­tou a jejich těla jen tak leda­by­le poho­ze­na na růz­ných mís­tech. Hlavním pode­zře­lým se stá­vá jis­tý Richard Blaney, kte­rý byl spat­řen neda­le­ko mís­ta posled­ní vraž­dy. Obětí se sta­la jeho býva­lá man­žel­ka, ke kte­ré se cho­val vždy agre­siv­ně. Richard se začne před poli­cií skrý­vat, pro­to­že je nevin­ný a roz­hod­ne se pát­rat po sku­teč­ném vra­ho­vi sám.

Český název: Zběsilost
Režie: Alfred Hitchcock
Rok výro­by: 1972
Délka: 116 min
Země: Velká Británie

Hrají:
Jon Finch ... (Richard Ian Blaney)
Alec McCowen ... (Šéf Inspektor Oxford)
Barry Foster ... (Robert Rusk)
Billie Whitelaw ... (Hetty Porter)
Anna Massey ... (Babs Milligan)
... a dal­ší

Frenzy je jed­ním z posled­ních fil­mů Alfreda Hitchcocka a přes­to­že se jed­ná spí­še o kri­mi thriller věř­te, že by klid­ně mohl kon­ku­ro­vat vět­ši­ně ital­ských giallo. Sám vel­ký Alfred si tím­to kous­kem opět navý­šil svůj kre­dit, pro­to­že spous­ta jeho fanouš­ků se již zača­la smi­řo­vat s tím, že posled­ní dobou točil jen veli­ce prů­měr­né fil­my, kte­ré už ztrá­ce­li lesk jeho nej­vět­ší slá­vy. A čím, že si je Hitchcock opět zís­kal? Rozhodně tím, že pořád­ně při­tvr­dil na pilu a divá­kům nabí­dl spous­tu oprav­du skvost­ných zábě­rů v kom­bi­na­ci s vel­kou dáv­kou čer­né­ho humo­ru. Přesně tak jak to mají lidé rádi.

Zběsilost roz­hod­ně není jen oby­čej­nou detek­tiv­kou, kte­rých exis­tu­jí stov­ky. Především díky skvě­lé prá­ci hlav­ní­ho kame­ra­ma­na Gilberta Taylora. Tenhle chla­pík nám při­pra­vil oprav­du neza­po­me­nu­tel­nou show a doko­na­le uká­zal, že má smy­sl pro jed­not­li­vé detai­ly. Převážně pak divá­ko­vi pěk­ně kou­sek po kous­ku pood­ha­lu­je hrůz­né činy naše­ho vra­ha, kte­rý je ovšem i tak tro­chu neši­ka. Především pak scén­ka v nákla­ďá­ku s pyt­lem bram­bor sto­jí za vaší pozor­nost. S nut­nou dáv­kou čer­né­ho humo­ru si pro­hléd­ne­me, co všech­no musí mrt­vo­la vytr­pět i něko­lik hodin po své smr­ti.

Tohle však nebyl jedi­ný způ­sob jak poba­vit divá­ka. O vět­ši­nu zába­vy se zde sta­ra­la i šéf inspek­to­ro­va man­žel­ka a její cizo­kraj­ná kuchy­ně. Svého man­že­la krmi­la oprav­du zají­ma­vý­mi pokr­my, kte­ré by zřej­mě neje­dl ani váš pes. Vše bylo uvá­dě­no pod fran­couz­ský­mi názvy, kte­ré zně­li doce­la líbezně, ale vzhle­do­vě se vám z toho bude zve­dat žalu­dek. Ani není divu, že to náš milý pol­da pota­jí vra­cel do hrn­ce. Tyto pasá­že měli za úkol uvol­nit atmo­sfé­ru a lehce poba­vit divá­ky, kte­ří to jis­tě vza­li s povdě­kem.

Hitchcock mno­hé pře­kva­pil urči­tou dáv­kou půso­bi­vé bru­ta­li­ty, kte­rá se v jeho fil­mech čas­to neob­je­vo­va­la a prá­vě ten­to fakt byl tím hlav­ním impul­sem k vytvo­ře­ní skvě­lé atmo­sfé­ry jenž nás pro­vá­ze­la celým sním­kem. Totožnost vra­ha nám totiž byla pro­zra­ze­na veli­ce brzy a tak musel reži­sér při­jít s něčím oprav­du vel­kým, aby doká­zal udr­žet divác­kou pozor­nost na nej­vyš­ším leve­lu a to se mu trou­fám si tvr­dit poved­lo téměř doko­na­le. Především pak samot­né vraž­dy vypa­da­ly veli­ce půso­bi­vě a někte­ré zábě­ry jsou pří­mo deli­ka­te­sou, kte­ré jsou k vidě­ní napří­klad v Argentových fil­mech. Škrtící scé­ny jsou do jis­té míry bru­tál­ní i suro­vé, ale roz­hod­ně veli­ce půso­bi­vé. Herečky před­ved­ly nesku­teč­ně solid­ní výko­ny a mě nezbý­vá než jim zatles­kat.

Herecké výko­ny cel­ko­vě dopadly téměř na výbor­nou a nena­šel jsem zde niko­ho, kdo by se mi výslov­ně nelí­bil. Jon Finch byl ve svém odr­ba­ném saku přes­ně tím typem člo­vě­ka, o kte­rém bych si i já mys­lel, že musí být záko­ni­tě vra­hem. Tím se také jeho posta­va lehce vymy­ká z celé řady hlav­ních hrdi­nů, jenž byli k vidě­ní v Hitchcockových fil­mech. Podobně na tom byl i Barry Foster, kte­rý zde ztvár­nil pěk­né­ho sli­zá­ka a pro­da­va­če zele­ni­ny. Oba tito páno­vé byli hlav­ní­mi tahou­ny celé­ho fil­mu, plné­ho sku­teč­ně zda­ři­lých scén, humor­ných hlá­šek i kva­lit­ně odve­de­né prá­ce všech čle­nů štá­bu.

Hodnocení:
80%